Já jsem si teď proškrtávala, abych byla efektivní, protože řadu věcí řekla moje kolegyně, paní Daniela, s tím, že se v řadě věcí v podstatě ztotožňujeme.
Neodpustím si pár poznámek, protože jsem si i vědoma, řekla bych, reálnosti svého vystoupení na půdě Senátu. Vím, že tento dokument bereme tzv. jenom na vědomí. Ale podle mého názoru by na půdě Senátu měly být minimálně oglosovány některé části této zprávy.
V podstatě těmi několika konkrétními příklady, které, jak říkám, jsem důkladně zvažovala, abych byla efektivní, bych navázala na ta poslední slova mé předřečnice, kdy jsem si pečlivě tuto zprávu slovo od slova přečetla, řadu slov jsem si musela vygooglit, abych jim porozuměla, protože buď jsou nově vytvářená nějakým způsobem, aby ty zprávy asi vypadaly lépe, říkám to s mírnou nadsázkou... Ale ve své podstatě bych to shrnula, že ta zpráva je mnoho slov, nechci říct o ničem, to bych té zprávě křivdila. Nepochybně je tam spousta důležitých informací. Nicméně mě zaujaly některé detaily, které by neměly zapadnout, obzvláště v kontextu doby.
Když byla konference o budoucnosti Evropy, probíhala od března 2021 do května 2022, tak bych čekala nějaké zásadnější výstupy. Ty se tady ovšem nedočteme. Zato se dočteme v dalších odstavcích, že Evropská komise, zase že připravuje další návrhy, další zprávy. Evropský parlament, tady píší, že byl aktivním propagátorem myšlenky revize smluv a svolání konventu za tímto účelem, aby tam byly potom konkrétní návrhy, že uspořádaly tři instituce diskusní událost se zástupci občanů. Pořád se diskutuje, pořád jsou konference, pořád se jedná, ale nevidím tady to finále, co z nich vyplývá, na základě čeho bychom se měli dál v EU, čeho bychom se měli chytit, jak bychom dál měli postupovat. Jsou schůze o schůzích, na těch schůzích se dohodne, že budou další schůze, další zprávy.
Snažila jsem se jako perličku, zejména tedy pro novináře, spočítat, kolikrát je v té zprávě slovo směrnice a nařízení. Vzdala jsem to na straně 41, protože mi to přišlo jako ztráta času. V podstatě to podtrhuje to, co tady už zaznělo, že EU se stává subjektem plným směrnic, nařízení, ve kterých se, nevím kdo, už orientuje jako celek. Ztrácíme se v tom. To je velmi dobrá půda pro to, když se v tom ztrácíme, zase to berte v mírných uvozovkách, aby v podstatě ty směrnice a nařízení, aby mohla být zneužívána, protože si třeba některých nepovšimneme v tom množství, v tom všem, v těch měsících jednání a hodinách a dnech a týdnech dalších schůzí, tady diskusních událostí... To jsou takové pojmy, které mě vždycky zaujmou.
Velmi mě zaujala oblast právní stát. Připojuje se k otázce, zda by nám nemohl prostřednictvím pana předsedajícího tady na místě hned osvětlit těch šest doporučení, která byla dána ČR, protože o těch se tady nedočteme.
Překvapilo mě, že stejně tady píší jako předcházející zpráva, že se člení problematika právního státu do čtyř dílčích odvětví: systém soudnictví – naprosto souhlasím, protikorupční rámec – samozřejmě, pluralita – samozřejmě, svoboda sdělovacích prostředků – s třemi vykřičníky, zejména těch nezávislých, ale zcela mi tu schází třeba zmínka o právech občanů, svobodě slova, rovnost před státními institucemi a podobně. Tyto čtyři pilíře právního státu prostě nestačí, těch musí být mnohem víc. Mám pocit, že jsou tak jako trošku vymlčeny ty, se kterými teď máme trošku problémy.
Například svoboda slova. Tady, jak jsem zmínila, ČR bylo adresováno, co se týká právního státu, šest doporučení, která zatím neznáme. Snad se je dozvíme.
Potom mě zaujaly právě výtky vůči Polsku a Maďarsku. Zase, nechci příliš zdržovat, uvedu to, co by mohlo zajímat zejména veřejnost, protože vy jste tu zprávu četli, pro vás ji tady nemusím opakovat. Opíráme se v tom předchozím, právní stát, o nezávislost soudnictví, že to je jeden z těch hlavních pilířů. To podepisuji. Zmiňovala jsem to tady v jiných vystoupeních, že i u nás v době covidové zasahoval Ústavní soud a bylo to jediné, o co se mohli občané opřít. Takže nezávislost soudnictví je velmi důležitá.
Současně však EU nemá zábrany, když nejde o nic zcela zásadního, zasahovat do soudnictví a mluvit v uvozovkách do rozhodování i Ústavního soudu Polska a soudu v Maďarsku. Občany bude jistě zajímat jenom jedna konkrétní výtka, že nemá význam hovořit takto obecně, že je EU znepokojena návrhem zákona v Polsku, který omezuje práva sexuálních menšin, kde to znepokojení může být na místě, ale znepokojuje Unii i to, nebo tuto zprávu, že tento zákon v Polsku zakazuje konání průvodů osob náležejících těmto menšinám. Já jsem teď nedávno se vyjadřovala v médiích k této otázce. Včera mě zaujalo například, asi jste to také zachytili na sítích, akce, vystoupení polonahé ženy v Třebíči. Podobnou reklamu, asi to město bude znát každý... Nicméně tvrdím, že je rozdíl mezi prosazováním práv menšin a exhibicionismem. Pokud Polsko tam podobné průvody nechce, má na to plné právo, má nějaké historické kořeny a podobně. Nerozumím tomu, proč by EU měla Polsku mluvit do toho, zda připustí v ulicích svých měst průvody sexuálních menšin.
Jinými slovy, obecně my tvrdíme, protože to jaksi patří, do právního státu patří nezávislost soudnictví, ale přímo EU vytýká členským zemím, proto mě zajímají ta doporučení, co adresovali nám, v podstatě říká, jak by naše soudy měly rozhodovat. To naprosto zásadně odmítám. Našim soudům nebude nikdo říkat, pokud máme klasicky demokratický režim, máme ústavu, jak by naše soudy, například i Ústavní, měly rozhodovat. To je cesta do pekel.
Takovéto detaily v té zprávě, tady mám vždycky tři vykřičníky.
To samé se týká Maďarska. Zase bych odcitovala jednu větu. Znepokojení vyvolal rovněž maďarský legislativní balíček o boji proti nelegálnímu přistěhovalectví. V souvislosti s tím zahájila Komise řízení kvůli omezení práva na podání žádosti o azyl. To, že to EU znepokojuje, je sice hezké. Ale v kontextu doby mám pocit, že bych si přála, aby něco podobné ji znepokojovalo i v ČR, protože v kontextu doby je tato věta až, troufám si říct, černý humor. Bohužel je ve zprávě o vývoji, kterou máme na stole a máme ji brát na vědomí.
To znamená, že EU se snaží zatím tak nenápadně, že ji to znepokojuje... Dává doporučení. Kdy se ta slova změní na příkaz, je otázka doby podle mého názoru, že tam to přesně směřuje. Proto se proti tomu takto vyhraňuji. Možná je to způsobeno i právní profesí.
Zasahuje členským zemím do toho, jak mají rozhodovat jejich soudy, jinými slovy, v podstatě popírá sama sebe, že propaguje nezávislé soudnictví. Členské země mají právo na své nezávislé soudnictví.
K ostatním bodům nechci mluvit. Je tu řada usnesení, konstatování mnoha čísel. Ovšem žádná srozumitelná analýza, například jak je na tom EU ve skutečnosti. Bohužel to pamatuji, část ekonomickou, vytáhla jsem si nějakou starou zprávu RVHP, myslím, že se EU nemusí stydět za ty formální náležitosti.
Potom co se týká ekonomiky, je tam mnoho slov, mnoho čísel. Konzultovala jsem je s některými odborníky, nechci to tady rozebírat. Mluvím vždycky, řekla bych, pokud možno ke svému oboru. Nicméně co mi v podstatě řekla, co jsem i já jako laik poznala, že je tam spousta věcí, které jsou konstatovány, co se všechno stalo, co ještě bude přijato a podobně, ale vůbec tam nejsou rozebrány důsledky těch opatření, které EU přijímá. Je hezké, že řadu věcí rozhoduje, myslí to nepochybně dobře. Ale potom jak to dopadá na tu ekonomiku, jak to snižuje nebo zvyšuje naši konkurenceschopnost v rámci celého světa, to se tam prostě nedočtete. Hovořím o tom, že teď tématem doby nepochybně je, na kom jsme závislí, čeho máme nedostatek, lidé si všimli asi nejvíce léků. To se tam nějak opomíjí, jak se to bude řešit, zda to vůbec vnímáme, zda to prostě EU něčím bude ovlivňovat.
Potom bych tady zmínila, jenom jako ukázku, řeknu jednu větu – justice a vnitřní věci. Azylová a migrační politika. Přečtu jednu větu, aby zejména občané věděli, v jakém duchu se ta zpráva jaksi ubírá.
V roce 2022 pokračovaly snahy o pokrok v reformě migrační a azylové politiky EU. FN Press přišlo s iniciativou tzv. gradualistického přístupu a tak dále. Prostě zase, spousta slov, koncept uchopen v mechanismu solidarity a jeho vyvážení v oblasti odpovědnosti. Azylové, procedurální nařízení a tak dále.
Nevím, co z toho je konkrétním řešením, já jsem ho tam nenašla. Mnoho snahy, mnoho všeho, výtka Maďarsku, že si to chce dělat po svém. Ale jak si to budeme dělat dál, co se týká migrační politiky, tady v podstatě nenajdeme, mimoto, že se to pořád jakoby bádá. Říkám to s mírnou nadsázkou.
Potom zasedání, jednání a tak dále. Civilní ochrana, krizové řízení.
V reakci na sabotáž plynovodu Nord Stream, je tady zmínka, co se dělo a tak dále. Schází mi informace, zda se prošetřuje, kdo to způsobil, zda EU trvá na tom, aby se to vyšetřilo.
Mohla bych pokračovat dál. Nebudu. Vyjádřím se k tomu jiným způsobem, abych teď příliš nenarušovala další body programu. Nicméně bych to uzavřela možná jinými slovy, ale obdobně jako moje předřečnice, že tato EU není ta, o které se hlasovalo, když jsme do ní vstupovali. Zvyšují se zásahy do svrchovanosti výsostných oblastí členských států, včetně, jak jsem tady uvedla, i nezávislého soudnictví. To je naprosto nepřijatelná záležitost. Mnoho formalismu, máme tady nová slova, jednání o jednání, zprávy, diskusní události a podobně, tedy podstatné je spíše to, co ve zprávě není, co jsem se snažila ve dvou, třech případech jenom glosově zmínit. Je tady snaha o regulaci naprosto všeho, až absurdní. Také mě napadají věty, jak je toto možné. Převažuje přístup ideologický a aktivistický před zdravým rozumem, což bych řekla, že je dalším důsledkem, vyplývá z této zprávy, že EU se možná snaží o strašnou spoustu věcí, snaží se zase v uvozovkách zachránit svět, zejména tato zelená politika. Ale chybí mi v té zprávě to, zda vždycky to opatření, které je tam podáváno, že je super, že jsme ho udělali, že bylo přijato, nařízení, směrnice a tak dále, chybí mi tam to b), zda je promyšleno všechno to, co se tam přijímá, co se potom přikazuje členským státům. Nebudu tady zabíhat do spalovacích motorů a tak dále, to nechám všem, co se tomu věnují a podepisují petice. Chybí mi tam... Máme promyšleno, co z toho bude, jaké to bude mít důsledky. Vždycky když doma něco rozhodujete, ve firmě něco rozhodujete, u soudu dáváte nějaké návrhy, musíte vědět, co to způsobí. Tady je všechno, jenom ne, co všechno ta EU, například teď v oblasti ekonomiky a podobně, mně tam chybí v té zprávě, možná to tam někde je, jenom to tam nebylo zařazeno, co to způsobí v praxi, co to vyvolá na půdě konkurenceschopnosti se světem. Vůbec se už nebavím o tom, znovu se k tomu vracím jako pro mě klíčovou oblast z profesních důvodů, že pokud z právního státu je vymazán jeden z pilířů práva občanů, jako je třeba svoboda slova a rovnost...
A pokud nám zasahují evropské orgány do toho, jak má rozhodovat naše soudnictví, tak to prostě opravdu ne. Měli bychom se nad tím zamyslet. A zopakuji větu, co moje předřečnice, že bychom se měli vzpamatovat, než bude pozdě.
Děkuji.
