Budu moc rád, když si přečtěte můj projev.
Leckdo z nás mohl během poslední dekády snadno nabýt dojmu, že se střední Evropy přímé ohrožení bezpečnosti netýká. Tento názor se však ukázal jako ryze bláhový a naivní.
Odhalení skutečné příčiny výbuchů muničních skladů ve Vrběticích bylo jasným důkazem skutečných zájmů a praktik Ruské federace. Ačkoliv poslední sovětský voják opustil Československo už před více než třiceti lety, touha dostat střední Evropu opět do své sféry vlivu neopustila Rusy nikdy. Tento jejich odvěký problém definoval přesně Václav Havel, když prohlásil, že Rusko přesně neví, kde začíná a kde končí.
Napadením Ukrajiny se slova prezidenta Havla jen potvrdila. Putinova touha po územním zisku a jeho zoufalý pokus o návrat do časů před pádem Železné opony, však ukázal i mnohá pozitiva. Putin nechtěl pouze ovládnout Ukrajinu, ale také rozdělit a rozeštvat NATO a Evropskou unii.
Výsledek? Dnes proti Putinovi stojí civilizovaný svět jako jeden muž. Stačí se podívat na to, kdo patří mezi jeho hlavní spojence. Na Valném shromáždění OSN hlasují společně s Rusy Bělorusko, Eritrea, Mali, Nikaragua, Severní Korea či Sýrie. Putin je v izolaci morální, ekonomické i politické.
Domnívám se, že my jako ústavní činitelé můžeme pro bezpečnost celého kontinentu i budoucnost Ukrajiny dělat ještě mnohem více. Z tohoto pohledu musím pochválit naši vládu, která letos schválila, že Česká republika bude konečně vydávat 2 procenta hrubého domácího produktu na obranu státu. Je to předpoklad k tomu, aby naše armáda byla moderní a obranyschopná. V neposlední řadě jde také o splnění povinností vůči našim zahraničním partnerům v NATO i splnění jednoho z důležitých bodů programového prohlášení vlády.
Stejně tak pokládám za naprosto zásadní obrannou dohodu mezi Českou republikou a USA, kterou podepsala paní ministryně Jana Černochová s americkým protějškem Lloydem Jamesem Austinem ve Washingtonu. Jejím podpisem se právně ukotvují podmínky vzájemné spolupráce amerických a českých obranných sil na našem území.
Minulý týden jsem strávil na pracovní návštěvě Ukrajiny. Viděl jsem na vlastní oči zemi, kterou sice zmítá válka, ale její obyvatelé se snaží žít normální život. Setkal jsem se s řadou Ukrajinců. Všichni se shodovali na jednom, přáli si, aby jejich země byla jednou součástí západních struktur, tedy NATO i Evropské unie.
My Češi už všechny tyto výsady máme. Někdy však chybně zapomínáme na to, že právě členství v těchto organizacích je jedním z předpokladů naší bezpečnosti. Naše bezpečnost není samozřejmost, stejně jako členství v NATO a EU.
