Může se v současné době pohlížet na nedávné historické události jinak, než je všeobecně současně uznáváno vědeckou veřejností, jak se o tom přesvědčil jeden historik, který prostě vyjádřil jinou verzi, a totiž tu, která byla považována tuzemskou vědeckou veřejností za správnou za minulého režimu?
Mluvte pravdu. Otázkou ovšem je, co pravdou je. Kdo rozhodne, co je pravdou, či co je dezinformací, jak se dnes moderně říká? Jan Hus a mnozí další to měl s pravdou jednoduché. Pravdou je to, co je psáno v Bibli.
Ale jak máme pravdu hledat nyní, v době, kdy je mediální prostor zahlcen neskutečným množstvím názorů, jejichž hlasatelé nás přesvědčují, že pouze toto je ta skutečná pravda a vše jiné je lež. A to nemluvím jenom o oficiálních médiích, ale i o těch alternativních. Těžké to mají pochybovači z obou stran barikády.
Veřejnoprávní média (dříve státní) byla ustanovena přece proto, aby různé názory byly podrobeny zkoumání odborníků a nakonec se došlo k jednomu, všeobecně uznávanému názoru, aniž by jiné názory byly trestány.
Já jsem byl vždy zastáncem absolutní svobody slova. Tato svoboda je garantována Listinou základních lidských práv, která je součástí naší Ústavy. Jenže toto základní právo svobodně se vyjadřovat je prakticky popřeno dalšími zákony, které zakazují veřejně vyslovovat, či psát to či ono. Těch autoritativně vykládaných zákonů je celá řada a třeba v poslední době, kdy vypukla válka na Ukrajině, je pro toho, kdo se chce dopátrat pravdy, velice nebezpečné nahlas uvažovat o jiné interpretaci názorů, než je ta, která je nám předkládána vládou a korporátními médii.
Ale i před 24. 2. 2022 nám zase byly předcházející vládou vnuceny interpretace pohlížení na tehdejší mediálně zakázaná území, což byl jiný úhel pohledu na covid.
Tato vnucovaná »pravda« však má jeden dalekosáhlý devastující účinek na celou populaci. Ne všichni věří oficiálním médiím a právě proto, že se lidé pod různou neoficiální rétorikou (tzv. dezinformacemi) dali na cestu nerespektování toho, co nám doporučovali odborníci dnes a denně nás vyzývající k obezřetnosti, mnoho lidí zemřelo.
Dne 6. července bude výročí upálení Mistra Jana Husa. Toto výročí se v současné době mediálně příliš neakcentuje. Až do vypuknutí pandemie, díky zapálenému vlasteneckému aktivistovi, se v Teplicích, vždy v době výročí upálení Mistra Jana, konalo slavnostní shromáždění, kterého se zúčastňovaly špičky opoziční scény, včetně tehdejšího senátora Jaroslava Doubravy, europoslance Jaromíra Kohlíčka a dalších významných osobností.
Bohužel, Pavel Svoboda, tak se organizátor vlasteneckých akcí na severu Čech jmenoval, byl jednou z prvních obětí covidu. Protože absolutně nevěřil mediální propagandě, kterou považoval za vždycky lživou, nerespektoval doporučovaná a později násilím vynucovaná opatření, jako je povinné nošení roušek a zákaz shromažďování. Považoval to, ve shodě s tím, co si myslel o vládách a korporátních médiích, za šikanu a celý covid za vymyšlenou akci proti svobodě lidí. Nakazil se a zemřel.
Já jsem ve svých článcích neustále nabádal vlasteneckou scénu, ať doporučovaná a později nařizovaná opatření dodržuje. Že těch bojovníků za pravdu je méně a méně a bylo by škoda, kdyby jejich řada prořídla v důsledku nerespektování bezpečnostních nařízení spojených s covidem. A skutečně od té doby v Teplicích absolutně ustala veškerá vlastenecká činnost tohoto rázu. Pavle, čest tvé památce.
Z vlastenecké scény jenom tři osobnosti nabádaly k respektování nařízení ohledně covidu. Petr Hampl, Martin Konvička a já. Získali jsme tím nálepku, že podporujeme v tomto ohledu Babišovu vládu. Jenže já jsem ztratil 23 přátel, kteří zemřeli právě proto, že nevěřili, že covid vůbec existuje, to bylo v úplných začátcích, a později, že věřili těm, kteří byli aktivní na té protivládní straně a varovali před očkováním. Byly to mnohdy osobnosti velice inteligentní. Bohužel, oficiálním médiím už se nevěří a věří se naopak těm neoficiálním, která nemají takovou kapacitu, aby mohla najmutím a zaplacením odborníků hledat tu zlatou střední cestu.
Takže pravdu je třeba hledat a ne se zcela ponořit do lůna vnucovaných myšlenek prezentovaných nejenom oficiálními médii, ale i těmi alternativními. Pravda obvykle bývá někde uprostřed.
(psáno pro iportal24.cz)
