Dnes si připomínáme 603 let od bitvy na Vítkově, kdy hrstka husitů 14. července 1420 odrazila útok křižáckých vojsk.
V březnu 1420 vyhlásil papež Martin V. křížovou výpravu, kvůli které vtrhla do Čech spojená vojska Zikmunda Lucemburského a jeho zetě Albrechta Habsburského. Cílem byla Praha, kterou chtěli „železní páni“ oblehnout, vyhladovět a donutit ke kapitulaci. Katolické síly ovládaly Pražský hrad a Vyšehrad. K dokončení obléhání Prahy zbývalo dobýt sruby na Vítkově, které tam husité vystavěli, a uzavřít dosud volnou cestu z Prahy směrem na Kutnou Horu, kudy probíhalo zásobování Prahy.
14. července část křižáckých vojsk zaútočila na Prahu ze Špitálského pole, z Pražského hradu směrem na Karlův most a z Vyšehradu na Nové město. Tyto útoky měly zakrýt hlavní cíl a to byly právě sruby na Vítkově, které podle pramenů chránil Jan Žižka s posádkou 26 mužů a 3 žen. Na ně zaútočilo vojsko v síle několika tisíc mužů.
Ač kvůli úzké přístupové cestě nemohla křižácká vojska využít svoji přesilu, přesto se pro ně boj na začátku vyvíjel úspěšně. Několika křižákům se podařilo dostat za hradební palisádu, do boje se musel zapojit sám Jan Žižka. Avšak obránci v Praze vyslali na pomoc střelce a cepníky, kteří včas napadli útočící voj z boku. Toto překvapení uvedlo útočníky ve zmatek a obrátilo je na úprk. Mnoho z nich zahynulo tím, že spadli ze svahu Vítkova. Ztráty nejsou známy, historikové odhadují oběti na straně křižáků od pár desítek do pěti set, na straně husitů pár desítek. Přesto dopady bitvy byly pro křižáckou výpravu katastrofální. Obléhání se nepovedlo a Praha nepadla. Zikmund se ještě 28. července nechal korunovat v katedrále sv. Víta českým králem, výpravu rozpustil a přesunul se do Kutné Hory.
Šarvátka o několik srubů se tak stala jednou z nejvýznamnějších bitev české historie.
--------------------------------
Bitva na Vítkově byla za minulého režimu velmi ideologizována, to však nesnižuje její význam. O tomto období bych všem doporučil skvělou knihu Jan Žižka od Petra Čorneje.
