Žijeme totiž v době, kdy pravda a fakta jsou často zpochybňovány. Ve veřejném prostoru se často objevují lži, jejichž autoři nemají sebemenší potíž s popíráním nejtragičtějších kapitol naší historie. Ten, kdo si však nepamatuje minulost, nebo ji snad záměrně a účelově popírá, je odsouzen k jejímu opakování.

Otevření výstavních a vzdělávacích prostor Centra studií genocid ve Wieserově domě v Terezíně je proto velmi důležitým okamžikem. Jsem přesvědčen, že bude nejen prostorem k vzdělávání a studiu, ale také místem, které bude připomínat všechny oběti dávného násilí a netolerance. Pro budoucí generace budou jistě zdejší expozice připomenutím, že svobodný svět, demokracie i tolerance k druhým nejsou samozřejmostí. Jsou to hodnoty, o které musíme pečovat.

Potěšilo mne, že Centrum studií genocid zahájilo svou činnost právě vernisáží výstavy o ukrajinském hladomoru v letech 1932-1933. O této tragické události, kterou spáchal stalinský režim, se příliš nemluvilo. Na sklonku loňského roku jsme také proto v Senátu označili hladomor na Ukrajině za genocidu.

Podobné tragédie se nikde na světě nesmí opakovat. Aktivity Centra studií genocid jsou toho toho připomenutím. Velmi za to Centru i všem podobným institucím děkuji.