A tak k Brazílii, Rusku, Indii, Číně a Jihoafrické republice přibudou Argentina, Egypt, Etiopie, Írán, Saúdskoarabské království a Spojené arabské emiráty. V číslech to znamená, že k více než třem miliardám obyvatel planety, kteří žijí na 39,7 milionu km2 zemského povrchu, přibude další půl miliardy lidí a dalších téměř osm milionů km2 naší Země.

Ze sedmi kapitol závěrečného dokumentu je kromě Preambule o dvou článcích šest kapitol opravdu věcných prohlášení a závazků spolupráce do budoucna, které evidentně směřují do skutečné prosperity. Ať už jde o Partnerství pro začleňující více polaritu se závazkem rovného přístupu všech zúčastněných, bez nadbytečných a překonaných nesmyslů o jediné vedoucí imperiální mocnosti.

Oněch osm článků jasně ukazuje, kam směřuje budování více polárního světa a že jde o skutečnou perspektivu bez uplatnění dvojího metru, ale o dialog a jasnou roli OSN. A to včetně naznačení jejího pevnějšího zakotvení a příští role jak Indie, tak Brazílie a Jihoafrické republiky. Když jsem to před více než deseti lety říkal na Dialogu civilizací na Rhodosu, tak to nebyl jen sen, ale návrh, který byl široce akceptován, protože zahrnuje jak nejlidnatější Indii, tak zástupce Jižní Ameriky a Afriky, které zatím nemají v strukturách OSN odpovídající zastoupení a které je jim některými dokonce upíráno.

Třetí kapitola se týká Podpory prostředí míru a rozvoje, kde v 15 článcích nacházíme mnohé odpovědi na způsob řešení současných konfliktů, ať už v Africe, na Středním východě, v Asii či Evropě nebo v Tichooceánské oblasti včetně dlouhodobě palčivých problémů, jako je třeba postavení Palestiny. Závěrečný dokument se týká i Ukrajiny a myslím, že je to dobrý základ pro co nejrychlejší dosažení míru.

A opět nemohu nepřipomenout, že mezi základní lidská práva patří právo na rozvoj, které je upíráno snad největšímu počtu obyvatel planety, kteří jsou dnes často označováni jako globální Jih. Proto nejdelší kapitola čtvrtá se jmenuje Partnerství pro urychlený růst a je skutečným programovým základem spolupráce, která bude znamenat respekt k národním měnám, ale i k institucím, které BRICS nezatracuje, ale požaduje jejich funkčnost pro všechny stejně, kde zejména návrhy pro WTO jsou zcela zásadní.

Stejně velká důležitost je pak dána Partnerství pro udržitelný rozvoj, kde ve dvaadvaceti článcích nacházíme návrhy na ochranu životního prostředí, na skutečná řešení, do kterých se budou zapojovat všichni podle svých možností a nebudou mít katastrofální dopady na obyvatele, jako je tomu v Green Dealu v Evropě, resp. v EU.

Nejvíc mne potěšilo, kolik místa (11 článků) dostává Prohloubení výměny mezi lidmi, kdy je patrné, že politika BRICS je založena na dialogu, porozumění, výměně mezi lidmi na jednotlivých kontinentech, mezi státy a kontinenty. Místo migrace, hledání práce na místě a hledání porozumění a spolupráce. Žádné povyšování se jeden nad druhého a vývoz demokratury.

I poslední sedmá kapitola, ve svých osmi článcích, které se týkají institucionálního rozvoje, se zabývá zejména přijetím nových členů. Text mne zatím nijak nenaplňuje obavami, že by šlo o byrokratizaci. Pořád platí, že za jednotlivé státy vystupují jejich ústavně odpovědní činitelé.

A tak se mohu připojit k poděkování organizátorům z JAR včetně soudruhů s KS JAR, kteří se na práci podíleli. Rozbor jednotlivých kapitol, a dokonce i některých článků, si vyžaduje samostatné analýzy, ale k těm už příště a postupně…