Vůbec, ale vůbec mě to nepřekvapilo.

V politice nebo veřejné funkci neustále čelíte tomu, že je tam žen málo. Na vás to pak vytváří tlak být ta "jediná žena v místnosti". Jak můžete reprezentovat zájmy poloviny populace, když jste sama?

Těžce. Nezříkám se odpovědnosti, ale těžce. Politika nefunguje tak, že by byla všechna jednání plná nosných argumentů, že by se nepodrážely nohy a nesráželi lidi, a když jste žena, jste k tomu prakticky předurčená, protože jste tam osamocená tak snadňoučký cíl.

Posloucháte, že jste hysterická feministka, a to ani nemusíte zvýšit hlas.

Čelíte všem těm "přineste nám kafe" a "vy jste čí asistentka" nebo "a paní kolegyně, kdy založíte rodinu".

To, co reprezentujete, je ostatními vysmíváno.

Jsou ženy, které se s tím vyrovnávají tak, že toho nechají. Jiné jsou jakoby omlácené životem a prostředím, což se tu děje všem. Není fér na ně ten tlak "jediné ženy v místnosti" vytvářet, ony ale nesmí zas zapomenout na svojí historickou úlohu.

Proto budu vždycky pro, aby bylo v politice víc žen. Stejně, jako potřebuju spojence ve své straně, na své straně spektra, potřebuju spojence se stejnou životní zkušeností.

Proto vidím tu naší zemi v roce 2030 úplně jinak, než Hospodářská komora.