11.08.2012 14:11:00
Loupež století aneb zvyk je železná košile
Komunisté a sociální demokracie, která do jejich náručí po vítězném únoru 1948 s chutí hupsla, si zvykli žít na cizí účet.
Po listopadu 1989 stála společnost před problémem, jak komunistická zvěrstva alespoň částečně zmírnit. Někde se to podařilo lépe, jinde hůře. Právnické osoby – lidová družstva, ale i mnozí další, přes snahu KDU a k naší lítosti, ostrouhali. Církve a náboženské společnosti nedopadly o mnoho lépe – přes existenci blokačních paragrafů, přes rozhodnutí Ústavního soudu,přes přísliby politických reprezentací,se nedělo nic. A to Sociální demokraté byli osm let ve vládě a mohli tak snadno naplnit své církevně fondové vize. Až pod tlakem obcí se problém začal řešit a postupně se dospělo do dnešní situace, kdy je uzavřena dohoda mezi všemi dotčenými církvemi a státem a kdy tuto dohodu má potvrdit zákonodárce. Obě strany musely ze svých představ hodně slevit.
Ne církve, ale Národohospodářská fakulta Vysoké školy ekonomické v Praze došla k závěru, že stát tím, že „převzatý“ státní majetek spravuje, ročně z něj získává cca 3 mld Kč (v dnešních cenách) a církvím na jejich činnost přispívá pouze cca 1,4 mld Kč. Církve nechtějí refundaci tohoto ušlého zisku a že by to za 60 let bylo hezkých pár desítek miliard! Dohoda řeší jen částečnou finanční náhradu za majetek, který už vydán být nemůže a naturálně vrací to, o co církve požádají a zároveň doloží , že jim to k 25.únoru 1948 nezpochybnitelně patřilo. A tento akt pouze částečné spravedlnosti je současnou sociálnědemokratickokomunistickou ad hoc koalicí prezentován jako loupež století. Za nadšeného hýkání závistivého davu a podpořen trapnými a urážejícími billboardy. Vůbec se nedivím jednoznačné a ostré reakci církví – vždyť kdo je tady loupežník a kdo je tady okradený a postižený?
V době , kdy Jiří Paroubek tyl na pražských Restauracích a jídelnách a kdy současná věrchuška sociální demokracie chodila do Pionýra, seděli mnozí z těch, kteří jsou teď napadáni, v komunistických kriminálech. Ale pozor – ti, kterým je dnes narovnání vztahu mezi státem a církvemi proti mysli, by si měli uvědomit, že hospodařit s cizím majetkem se nemá. A že teď jde sice o majetek (nemilovaných a nesnášených) církví, ale že může jít vbrzku také o majetek každého z nás. Už nám to tato parta jednou – po únoru 1948 – předvedla. A zvyk je železná košile.
Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje
0 příspěvků Vstoupit do diskuse
Komentovat článek
Tisknout