Proto se často divím, kdeže se bere v naší politice tolik škůdců nebo politiků, kteří jsou spíše pro srandu králíkům. Ať svým chováním a výroky, či proto, že politicky a morálně ještě nedozráli. Či z nich čpí ideologie na každém kroku. Platí bonmot: „Lže tak, že ani opak není pravdou.“ Tak jako platí, že ten, kdo má pravdu, brání se argumenty. A ten, kdo lže, brání se cenzurou. A jak tvrdí bývalý prezident Miloš Zeman: „Jen blbec nikdy nemění svůj názor“.

Proč tohle vše zmiňuji je proto, že mým zásadním a dlouhodobým cílem bylo vždy to, aby se mým dětem a mým vnoučatům žilo v České republice lépe. A politici, bez ohledu na svůj politický program, by měli k tomuto cíli směřovat. Sice často jinými cestami, se kterými nemusím souhlasit. Ale mohu je v rámci politického boje respektovat. S čím však nemohu souhlasit je, pokud politik zamění své úsilí pro blaho vlastních lidí za zkorumpované „dobré bydlo“, aby plnili vůli mocných, kteří ovládají svět.

Nemám recept na všechny zásadní problémy naší země, ale vždy jsem se rozhodoval tak, abych se za svůj život, i ten politický, nemusel stydět. A abych po sobě zanechal hodnoty, na kterých mohou budoucí generace navazovat. Vždy je třeba rozhodovat na základě informací a rozumu. Tedy bez ideologického pohledu, který dnes u řady současných politiků existuje. Jakákoliv ideologie je vždy ke škodě rozhodování a ke škodě reálného řešení jakéhokoliv problému nejen v naší zemi. Proto bych si přál více politiků – státníků než politiků – ideologů. Ti první zachraňují svět a ti druzí povětšinou škodí.