Také abychom si byli jistější v dobách, kdy je nejistota nebo strach mezi lidmi větší. Když si řekneme „naši hrdinové se tehdy nebáli, překonali svůj strach a udělali něco, co považujeme za hrdinství“, cítíme, že je pravděpodobnější, že bychom i my byli možná schopni něčeho podobného, pokud bychom se dostali do podobné situace. Odvaha je nejen v dobách nejistoty důležitá. Odvážných příběhů v naší historii najdeme mnoho. Je dobré vnímat, že je v naší historii i současnosti opravdu mnoho odvahy a statečnosti.
Nedávné výročí 13. a 14. září připomnělo příběh statečnosti a odvahy prvorepublikových četníků a příslušníků naší armády bránit bezpečnost, územní celistvost, demokracii a svobodu našeho státu v roce 1938. Tehdy nacistické Německo, agresivní soused vyvíjelo tlak na německou národnostní menšinu, která žila na našem území. Bojovnou rétorikou příslušníky této své menšiny burcovalo a vzbuzovalo v nich pocit, že jsou u nás méněcennými a utlačovanými občany. Nacistický tisk a rozhlas rozdmýchával napětí a nejistotu mezi lidmi, kteří zde žili spolu v míru a spolupráci dlouhé roky. Německo však mělo zálusk na naše území, které skrývalo za zájem o německou menšinu. Henleinovci pořádali pochody, demonstrace, křičeli nacionalistická hesla o tom, jak jsou utlačovaní, nesvobodní, jak je jim ubližováno a v náručí Německa, jehož národnost mají, by jim bylo líp. Napětí ve společnosti by se dalo krájet.
Na několika místech tito zfanatizovaní Němci, přesvědčení o své nadřazenosti a posíleni norimberským projevem vůdce, zaútočili v osudových zářijových dnech 1938 na několika místech na četnické stanice v pohraničí. Tehdejší četníci se bránili, ale několik jich zaplatilo životem. Byli to čtyři četníci z Habartova, jeden četník a pět československých vojáků v Krajkové a tři četníci v Bublavě. Šlo převážné o mladé lidi. Moc mne těší, že například v Habartově, kde jsem se letos opět zúčastnil piety, byl o toto připomenutí velký zájem veřejnosti a že Habartov na své hrdiny nezapomíná. Pietní akt byl i díky spolku Prapor SOS Falknov nad Ohří, který na pietě tradičně spolupracuje a udržuje prvorepublikovou tradici, velmi důstojný. Chtěl bych moc poděkovat všem, kteří se zasluhují o to, aby se na toto období a na naše hrdiny nezapomínalo.
Od roku 2014 je znovu v Evropě vyvolávána nejistota a nenávist mezi lidmi a opět je za tím snaha ovládnout území sousedního státu. Je to nedaleko od našich východních hranic a metody současného agresora jsou velice podobné. Jak skončila snaha „mírového řešení“, tedy politiky appeasementu v roce 1938, kdy Evropa agresorovi ustoupila postoupením našeho pohraničí, jež stvrdila Mnichovská dohoda, myslím všichni víme. Tehdejší snaha po mírovém řešení skončila největším světovým konfliktem v dějinách s miliony obětí. Jsem rád, že se Evropa poučila a agresorovi dnes už neustupuje. Naopak pomáhá napadenému menšímu státu se bránit. Jsem moc rád, že se za těch 85 let, které letos uplynulo od ozbrojených útoků na četnické stanice, přístup Evropy změnil.
