Střílení do bezbranných civilistů, uřezávání hlav dětem, zabíjení devadesátiletých, to všechno jsou radikální islamisté, kteří zaútočili z pásma Gazy.
Myslíte si, že se v západních státech Evropské unie zvedne vlna solidarity s těmito obětmi bestiálního vraždění? Ó nikoliv. Vůbec ne. Právě naopak. Solidarita je právě s oněmi vrahy. V pásmu Gazy volilo Hamas, ze kterého se rekrutovali oni vrazi, čtyři pětiny obyvatelstva. Čili v podstatě i civilní obyvatelstvo tím pádem fandí řádění lidských bestií ze 7. října. A to nejenom v pásmu Gazy, ale i na západním břehu Jordánu.
Nejenom hlavní města západoevropských zemí jsou plny demonstrací na podporu Palestiny a proti státu Izrael. A nejenom demonstrací. V Berlíně hoří auta, staří profesoři jsou fyzicky napadáni čtrnáctiletými výrostky z imigrantského prostředí, jejichž rodičům a tudíž i jim poskytlo Německo luxusní život bez práce z podpor, na které se skládají Němci svým sociálním systémem. Mladíci z tohoto imigrantského prostředí jim za to zapalují auta, malují nacistické symboly a židovské hvězdy jako za Hitlera na domy nebo obchody.
EU opět pokračuje ve své sebevražedné misi. Chce navýšit podporu pásmu Gazy s tím, že by finanční prostředky měly být kontrolovány, zda-li jsou skutečně využívány pouze pro humanitární účely? Copak tomu tak někdy bylo? Za co asi Hamas nakoupil ty všechny zbraně, rakety? Za co vybudoval sta kilometrů podzemních chodeb? Copak západní státy EU nemají dost problémů se svými imigranty, kterým tak srdečně otevřely svou náruč? „Wir schaffen das!“. Ano zvládneme to až do totálního zničení Evropy.
Při pohledu na bárky, kterými neziskové organizace ze západních zemí pod pláštíkem záchrany na moři, pašují do Evropy tisíce a tisíce nových imigrantů, se nám dělá přímo zle. Mladých mužů v plné síle. A když se díváme na ony demonstrace a hlavně řádění v Berlíně i jinde, jsou to ty samé typy, které mění starou krásnou Evropu na místo k nežití. Kde si nikdo nemůže být jistý, že jej nepřepadne nějaký náboženský šílenec.
Jedno je však jisté. Tato pro Evropu zkázonosná imigrace se musí zastavit. V Bruselu vraždil Tunisan, který byl také „zachráněn“ evropskými neziskovkami ve Středozemním moři a přistál na italské Lampeduse už v roce 2011. Pokoušel se dostat asyl v Norsku, Švédsku a nakonec zakotvil v Belgii. Ze všech těchto zemí byl vyhoštěn, ale zůstal. Po vraždě dvou švédských fotbalových fandů byl tak bohorovný, že se vůbec neskrýval, ale v poklidu popíjel kávu v bistru, kde jej dostihla policie. V tomto případě si jej vyžádalo už před rokem Tunisko k trestnímu stíhání, ale vlivem typického šlendriánu na to nikdo z příslušných úřadů nereagoval. Až nyní odstoupil ministr.
Většinou však slyšíme nářky, že se nedaří i odsouzené imigranty z EU vyhostit. Že je nikdo z jejich domovských zemí nechce. Samozřejmě, když už tu jsou, tak se propadnou do kadlubu nejméně padesáti milionů těchto lidí pobývajících v západní, severní a jihozápadní Evropě.
Oni by se sem neměli vůbec dostat. Ovšem to je neuskutečnitelná věc, pokud budou platit i nadále, v tomto až válečném stavu, zákony a úmluvy, které vznikaly za úplně jiných, dalo by se říct, mírových podmínek. Jednou z nich je „Ženevská úmluva o uprchlících“.
Evropský soud ve Štrasburku vydal v roce 2012 rozsudek, podle kterého byl Somálec Hirsi Sadi Jarmaa vrácen od italského ostrova Lampedusa zpět do Libye neoprávněně. Pobřežní stráž porušila podle soudců onu Ženevskou úmluvu. Byla to pozvánka pro statisíce jemu podobných.
Německo naříká, že imigranty nezvládá. Ovšem taktéž v roce 2012 německý ústavní soud rozhodl, že uprchlíci, i ti odmítnutí žadatelé o azyl, musí dostávat stejné sociální výhody jako Němci. No řekněte. Není to perfektní pozvánka do sociálního ráje?
Pokud se nezmění v EU tyto zákony, které přímo vybízejí, aby se přes Středozemní moře a Balkán k nám valily nové a nové vlny těch, od kterých nemůžeme čekat respektování evropských zvyklostí, natož zákonů, tak se bude Evropa potýkat čím dál tím víc nejenom s demonstracemi podporujícími bestiální vraždění, ale i s vraždami samotnými. Francie, Německo, Švédsko, Belgie a další země jich zažily dost a dost. A nás to, díky ministru Rakušanovi, který podepsal migrační pakt, v dohledné době čeká také. Upřímně řečeno. Chceme vůbec v takové Evropské unii zůstat? Neměly by státy, které nemají na svých bedrech koloniální minulost a jsou zatím v podstatě prosty těchto, vůči evropskému stylu života nenávistně naladěných komunit, uvažovat o nějaké jiné formě spolupráce, než je ta v područí Bruselu?
Mgr. Petr Hannig, předseda ROZUMNÝCH
