já jsem měl už svůj proslov na ráno. Vzhledem k tomu, že jsem řídil schůzi, tak se dostávám k tomu později. Můj pohled bude více shrnující ve smyslu hospodářském a k tomu je hned moje první poznámka. Mě mrzí, že nepřišel tentokrát pan prezident. Bylo to zvykem v těch posledních letech. Já jsem zažil rozpočet, jeho projednávání, pětkrát. Vždycky jsem to vnímal jako zákon roku, bral jsem to jako důstojné projednávání, i když jsme se kolem toho velmi často pohádali, ale to k tomu patří. Ale přítomnost pana prezidenta tomu dávala určitou symboliku, přičemž méně šlo možná o to, co zde pan prezident vždycky řekl, protože vždycky někoho logicky trochu víc naštval, někoho trochu méně, ale ukázal tím význam toho rozpočtu. Naopak musím zase pozitivně zhodnotit to, že jednotliví ministři reagují a že tedy schůze z mého pohledu má velmi slušnou úroveň.
V každém případě, abych se mohl dostat k meritu rozpočtu, tak to musím zasadit do toho hospodářského kontextu, protože rozpočet je samozřejmě součástí hospodářské politiky a já považuji hospodářskou politiku za možná nejslabší vůbec dnes článek této vlády. Ale začnu pozitivně, protože v rámci dosavadních výsledků vlády je třeba objektivně uznat, že jeden z ukazatelů hospodářských, a to je míra nezaměstnanosti, je výborný, je na úrovni 3,6 % a dlouhodobě patříme mezi nejlepší v Evropské unii, buď jsme první nebo jsme druzí a bylo to jak za naší vlády, tak za této vlády, tak za těch předcházejících vlád. Tady ale výčet těch pozitivních hospodářských ukazatelů v zásadě končí.
Co se týká inflace, je vždycky dobré si to připomenout, ale i když teď se pochopitelně zlepšuje z mnoha objektivních důvodů, tak stále patříme mezi čtyři nejhorší země v celé Evropské unii a stále musím opakovat to, že na konci roku 2021 jsme byli na průměru Evropské unie, zatímco nyní se pohybujeme už více než rok, téměř rok a půl, na téměř dvojnásobku, je to necelý dvojnásobek průměru inflace Evropské unie. Beru to podle Eurostatu. Nepochybně je to důsledek jednoho z nejvyšších růstů cen energií, myslím tím v rámci Evropské unie. Můžeme se teď tady přetahovat různými analýzami a různými průzkumy, ale použiji jeden jediný, a to je OECD, z mého pohledu objektivní úhel pohledu, tak zvaná energetická inflace - a beru tu poslední, kterou jsem měl možnost zhlédnout, bylo to za červenec 2023 - tak jsme třetí nejvyšší ze všech zemí OECD. Před námi je Kolumbie a Maďarsko.
Co se týká hrubého domácího produktu, rovněž klíčový hospodářský ukazatel, můžeme se na to dívat opět z mnoha různých úhlů pohledu, ale docela zajímavé je teď poslední srovnání Mezinárodního měnového fondu, který to porovnal od října 2019, čili těsně před covidem, až po říjen roku 2023, čili zhodnotil to za čtyři roky. A ten pohled je zajímavý v tom, že zhodnotil, jak se předpovídal růst hrubého národního produktu v těch následujících čtyřech letech, ano, včetně covidové krize a včetně energetické krize, a jak to nakonec dopadlo. Tak tady je to tristní, Česká republika je nejhorší ze všech vyspělých zemí.
Co mi vadí ještě více, ať se nechytám jenom různých žebříčků, je struktura toho hrubého domácího produktu, která by měla být pro všechny z nás - a teď už se blížím k meritu věci, k tomu rozpočtu - varující, protože pakliže hrubý domácí produkt bude tvořen tím, že tím tahounem bude stát, ať už v podobě toho, že bude utrácet za investice do dopravní infrastruktury a podobně, anebo že bude utrácet ve smyslu spotřeby, tak je to prostě špatně. Tahounem musí být pochopitelně spotřebitel, který kupuje a investuje, ten musí někde vydělávat peníze a to mu zajistí privátní sektor. A ten privátní sektor musí investovat, případně exportovat. To je zdravá struktura hrubého domácího produktu a nemělo by nikoho z nás, protože to přeroste do další vlády, nechat klidným to, jakým způsobem dnes struktura toho hrubého domácího produktu je a jak se vyvíjí.
Tak a teď pojďme k tomu nejpodstatnějšímu a to jsou rozpočty, protože začnu v množném čísle a pak dojdu k tomu rozpočtu na rok 2024. Není možné se na to nedívat z úhlu pohledu těch stávajících dvou let, případně tedy toho roku třetího této vlády a není možné nepřipomenout to, že navzdory všem slibům tato vláda udělá v prvních třech letech svého působení vyšší rozpočtový schodek než naše vlády za osm let předtím, a to beru čistý schodek, to znamená neberu do toho ještě ty triky s přihazováním peněz, respektive v tomto případě úvěru, na Státní fond dopravní infrastruktury. To je prostě realita. Ještě je třeba si připomenout to, že to přihazování na ten Státní fond dopravní infrastruktury, což mimo jiné odsoudila i Národní rozpočtová rada nebo minimálně to zpochybnila, tak bude činit 24 miliard korun v tomto roce, takže to bychom správně k tomu měli ještě přičíst, schodek by byl skutečně vyšší o tuto částku, pohybovali bychom se tím pádem někde na úrovni 319 miliard za předpokladu, že dopadne ten plán tak, jak je plánován, čili 295.
No a na ten příští rok to bude minimálně 18 miliard korun. Já říkám minimálně, otázka je ještě, já jsem to nedohledal, ale možná se mýlím, 19 miliard korun, které tam jsou navíc v příjmech a nejsou kryty. Ale to nechť ještě diskutujeme. Já jenom říkám, že ten rozpočet ve skutečnosti by měl být o něco horší, myslím tím ten schodek. Ale na druhou stranu musím říct, že zde souhlasím s ministrem financí, že to přetahování se o tu absolutní částku toho schodku 250, 270, 240 není možná to úplně nejobjektivnější. To objektivní je jednoznačně saldo veřejných rozpočtů vůči hrubému domácímu produktu, to je férové číslo. A druhé férové číslo, které já vnímám, je zadluženost. A o těchto číslech diskutujme, protože tam jsou pochopitelně zobrazeny všechny dluhy, které máme, včetně třeba toho SFDI.
Když se podíváme na saldo veřejných rozpočtů, tak první, co je třeba připomenout, tak vůči minulému roku, čili myslím tím vůči roku 2022, se rok 2023 zhoršil. To je objektivní fakt. Zatímco minulý rok to bylo 3,2 %, letos to jsou pravděpodobně 3,6 %. Je pravda, že ještě v létě to bylo někde na té úrovni 3,2, pak se do toho započítala, nepletu-li se, vyšší daň z příjmu právnických osob, to znamená, ano, budeme na 3,6. Ale faktem je to, že se to zhoršuje. Ano, je pravda, to zase musím říct, že na ten rok 2024 se plánuje 2,2 %. Můj názor je, že to je tedy hodně, hodně optimistické, ale nechci teď tady dělat toho soudce, jestli to dopadne, nebo ne. Spíše více mě zajímá, za jakou cenu by to dopadlo, kdyby to bylo na úrovni těch 2,2 %. Takže to je to saldo. Zatím to nevychází, to buďme v tomhle objektivní.
Co se týká zadluženosti, tak ta zadluženost je jasná. V tuhle chvíli se přibližuje k 45 procentům. Je dobré si ještě připomenout tu klasickou naši tabulku, kterou všichni znají, (Ukazuje tabulku.) a to, že v roce 2013 byla na úrovni 44,4 %, pak se nám podařila stáhnout zadluženost až do roku 2019 na 30 %, a co se týká roků covidových, tak samozřejmě vzrostla až na úroveň 42 %. Stále to bylo o něco méně, než bylo v tom roce 2013. Nyní to tedy podle všeho dále poroste. Někde to vidím, že se to zastaví na těch 45 % v tom příštím roce, ale to je zatím odhad. Ano, je pravda jedna věc, to není možné jaksi neuznat, že v těch letech 2020, 2021 nám zadluženost vzrostla. Ono to tady několikrát padlo, tuším, dneska, a je to i v té veřejné diskuzi. My vlastně, tvrdíte, napravujeme to, co jste zde udělali vy. Zásadně s tím nesouhlasím. A pokusím se vysvětlit, proč a musím se do té minulosti vrátit, protože jestliže se máme od něčeho odrazit, tak si musíme říkat férově, tak, jak to bylo.
Samozřejmě, že jsme zvedli tu zadluženost, znovu, to tady musím ukázat, až na těch 42 % z těch 30. Ale prokázali jsme, že v těch dobách, kdy v uvozovkách svítilo sluníčko a byla konjunktura, jsme dokázali zadluženost snižovat. Byla to ale naprosto mimořádná doba a velmi dobře víte, že v té době jsme nepotopili firmy, nepotopili jsme domácnosti. Mohl bych teď tady říkat těch 700 000 firem, které dostaly tu podporu a nepochybně budete mít pravdu, když řeknete, že ne vše, tak, jak jsme to připravili, bylo ideální. A můžete tady vytahovat jednotky firem, které to možná neměly dostat. Na 700 tisících firem, z mého pohledu, je to nepodstatné. Podstatné je to, že jsme to odchytili a že jsme zachránili ten podnikatelský sektor.
Podpořili jsme v té době výstavbu infrastruktury. Všichni to přece vědí. 87 miliard byl rozpočet na dopravě, když jsem tam nastupoval v době covidové krize a během dvou let jsme to vytáhli na 127 miliard. Dokonce si myslím, že to bylo až přespříliš vytaženo, objektivně řečeno, z toho finančního úhlu pohledu, ale z toho hospodářského úhlu pohledu to byl správný krok. Oddlužili jsme nemocnice a udrželi jsme, a dokonce jsme zvyšovali podporu vědy, výzkumu a inovací, což považuji za zcela zásadní věc pro stav budoucí. Takže ty peníze nebyly utraceny zbytečně. Stojím si za tím. A mimo jiné dělali jsme to, co se dělalo v jiných zemích. Když se podíváte, jakým způsobem se zvyšovala zadluženost plus minus na průměru Evropské unie, bylo to velmi, velmi podobné.
Ano, zrušili jsme superhrubou mzdu. Stojím se za tím. Ani dnes, kdybychom byli ve vládě, tak bychom ji nerušili, myslím tím opětovně bychom ji nevrátili na tu původní hodnotu. A to proto, protože jsme od počátku tvrdili, že to byl podvod. A já jsem rád, že jsme našli koaliční, ne koaliční, ale partnery, kteří to podpořili s námi, ať už to bylo SPD, nebo ať už to byla odéeska, ale z mého pohledu jsme byli jediní, kdo našel za těch x let odvahu toto udělat. Navíc v té době energetické krize možná toto pomohlo těm lidem více než všechny ty nesmyslné energetické úsporné tarify pana ministra Síkely. A kdybychom dneska byli ve vládě, tak to nerušíme. Ano, nevěděli jsme, že bude energetická krize, ale z mého pohledu je dobře, že se to zrušilo, že se napravilo to, co nikdy vzniknout nemělo. Jakkoliv rozumím tomu účetně a finančně, že je to 80 miliard korun, to samozřejmě pravda je.
Ale to, co je nejdůležitější: Všechny ty kroky v té covidové době, kterou nám vyčítáte, jsme dělali za asistence vás jakožto opozice. Vy jste přece chtěli dávat do té ekonomiky ještě více a nezlobte se, musím vám to připomenout, vytáhl jsem se tady pár vašich výroků z března roku 2021. Koalice SPOLU věří v jednoduchou, cílenou a tak dále pomoc všem podnikatelům, podtrhuji slovo všem, a živnostníkům. Stát by kompenzoval ještě - to zdůrazním - 100 procent fixních nákladů podnikatelům, kteří museli zastavit činnost, a 50 %, kteří museli činnost omezit. To jsme neudělali takhle vysoké. My jsme dávali 50 % těm, kteří zastavili činnost. Čili polovinu jsme dávali toho, co navrhovala koalice SPOLU. A Piráti a STAN žádali zvýšit kompenzaci a úpravy podmínek, aby na pomoc dosáhly všechny zasažené firmy. A pan Mikuláš Ferjenčík tehdy mě vyzval, abychom pomoc ještě vylepšili a abychom dávali 70 % fixních nákladů. Dávali jsme 50 %, čili chtěl to zvednout. Mimo jiné pro to získal podporu většiny členů komise složené ze zástupců všech stran.
A současný ministr financí pan Zbyněk Stanjura, tehdy jeden z opozičních lídrů a šéf sněmovní komise pro toto zřízené a předseda poslaneckého klubu ODS tvrdil: Vyplacená pomoc je malá, mohla být větší a měla být větší! Čili vy jste nás tlačili k tomu, abychom dávali více. A mohl bych takhle jít ještě dál. Paní Markéta Pekarová Adamová prohlásila, že by se měly hradit fixní náklady. Rozumím, když fixní, tak pravděpodobně celé. No a pan ministr Rakušan tehdy samozřejmě jakožto opoziční aktér, ten chtěl po vládě, aby uhradila 100 procent nákladů i firmám a minimálně 75 % ušlého zisku dokonce u malých a středních firem a 70 % u firem, které měly ten problém rok předtím. Už to nebudu dále rozpitvávat, ale já tím chci jenom říct, být po vašem, vážení členové pětikoalice, tak ta zadluženost jenom přes tu podporu podnikatelům, ke které jste nás nutili, byla výrazně vyšší. Dopočítával jsem to až ke dvěma stům miliardám. Kdybychom šli na těch 100 procent hrazení všech nákladů. Tak prosím pěkně, nepeskujte nás za to, že jsme měli vyšší schodky. Měli jsme je a snažil jsem se vysvětlit, proč jsme je měli.
V každém případě ale souhlasím s jednou věcí s vámi. Je třeba konsolidovat, je třeba dnes ty krize, které proběhly, covidovou a pochopitelně tu energetickou, vybalancovat tím, že se konsolidace udělat musí. Na druhou stranu není to jenom o rozpočtu, stále se bavím v kontextu hospodářské politiky a rozpočtové politiky. Musí to být založeno na třech pilířích. První pilíř a teď neříkám, který je důležitější o tomto není, že zrovna první, je inflace a boj s inflací, druhý pilíř, rozpočet a směřovat k rozumnému rozpočtu, třetí pilíř zabezpečit hospodářský růst pro roky příští. Všechny tři považuji za stejně důležité. A jestliže jeden z nich zásadním způsobem porušíme nebo podceníme, tak je to špatně. Jakkoliv by jiný mohl dopadnout skvěle nebo velmi dobře.
Abychom zvládli boj s inflací, musíme pochopit příčiny. To je to, co jste podcenili, nebo to záměrně neudělali, ale prostě inflaci jste nechali na centrální bance a fiskální opatření přicházela buď pozdě, anebo nebyla žádná. Co se týká rozpočtu, tam je to o jediné věci, musí se hrát fér s čistými kartami a musí se učinit politické rozhodnutí. Na tom se můžeme přijít, ale o ničem jiném to není. To znamená, vy si musíte říct, jakým způsobem ten rozpočet uchopíte, jestli tedy to bude drastičtější úspora a pak tedy něco nám bude chybět třeba v investicích, třeba ve vědě, třeba ve školství, ale nelze obojí. Mám pocit, že vy míříte k obému a nedopadá ani jedno. ***
XXXXXXX
V době covidové nám také všichni říkali to ani nezkoušejte a nedostanete žádnou notifikaci, podporu, nakonec jsme tam uhráli skoro všechno. Francouzům také říkali v minulém roce nezkoušejte na nás, abychom vám podpořili to, co jste udělali v rámci cen energií, nakonec to uhráli, a v celé řadě dalších zemí. Navíc jsme už kdysi s kolegou Brabcem připravili, myslím, že to bylo začátkem roku 2022, jakousi změnu zákona, kde by se alespoň částečně, pokud se nepletu, to dalo odklonit z toho Modfondu. Aspoň po částech, já neříkám, že by to byl nějaký velký ranec. Ale tím bychom částečně zmírnili ten dopad do toho byznys sektoru a zřejmě i na spotřebitele, aspoň částečně, aniž bychom tedy úplně zlikvidovali ten rozpočet.
Tak. Není, a máte pravdu, že to není problém jenom nás. (Ministryně Černochová a ministr Stanjura spolu diskutují.) Já myslel, že to říkáte mně. (Se smíchem.) Jednáte, dobře. Takže to je pan ministr Síkela. Nad tím já už jsem zlomil hůl, mávám rukou, protože tam už je to házení hrachu na stěnu. U pana ministra Kupky je to o něčem jiném. On má dobrou ambici, ale bohužel není schopen na to zajistit odpovídající zdroje. A ať se na mě nikdo nezlobí, za to zodpovídá ministr, ministr dopravy v tomhletom případě. On nemůže prostě chodit s tím, že dostal kartáč na Ministerstvu financí, že mu to tam zabili, že to nedostává. Já jsem dostával, pane ministře Kupko, stejný kartáč, já jsem také chodil na Ministerstvo financí mnohokrát. Mnohokrát jsem to zkoušel a nakonec mi vždycky ale nějaký kompromis dojednali. Nikdy jsem to nevzdal.
K čemu mířím? Váš střednědobý plán, pane ministře Kupko, počítal s rokem 2024 částkou 190 miliard korun v rámci Státního fondu dopravní infrastruktury. To tedy byla docela rána. Z mého pohledu to byl vysoký plán. Možná si vzpomínáte, varoval jsem vás před tím. Protože abych to divákům nebo případně všem ještě připomněl, tak za nás jsme končili na částce 127 miliard korun, naplánovali jsme rok 2022 na částku 131 a ta se plus minus dotáhla, to je v pořádku. Rok 2023 jste už měl velký skok na 150, dokonce si myslím, že byl až příliš vysoký, ale dobře, proč ne. Ale už jste to musel financovat z úvěru Evropské investiční banky, protože jste dostal 120 miliard, když beru tedy všechny zdroje ze státního rozpočtu plus to, co se vybere na poplatcích a tak dále. Takže už tam jste byl v klinči. Ale vy jste přesto naplánoval na rok 2024 190 miliard. A na ten další 2025 dokonce myslím si 216 miliard. Kde jsme?
Dostal jste s odřenýma ušiskama 120 miliard, zbytek si půjčujete, aspoň do těch 150 a už rok 2024 nebudete mít žádnou progresi, budete na stejné úrovni jako rok 2023. Ale co tím chci říct? Kde je tedy ten střednědobý plán? A pane ministře financí, vzpomeňte si, jak jste nás tady peskoval a popravdě řečeno trochu i oprávněně, jak jsme nepracovali dobře se střednědobými plány. A jak jste to využíval šikovně politicky a jak jste říkal: Co mi to tady říkáte, pane Havlíčku, podívejte se, co jste měli namalováno ve střednědobém výhledu. Máte pravdu. Střednědobé výhledy jsme podsekávali a na poslední chvíli jsme tam vždycky dovyjednávali, to je pravda, ale vždycky jsme ten rozpočet urvali. Teď jste to udělali opačně. Tak jste si udělali střednědobý plán 190 miliard a prásk, jste na 150 miliardách a včetně té půjčky, kterou si musí pan ministr Kupka vzít. Tak k čemu tedy ty střednědobé plány jsou? V čem jste lepší? Nejste lepší vůbec v ničem.
Jedině v tom, že my jsme to podsekávali a nakonec jsme to vytáhli výš. Vy to přešťavíte, uděláte velké očekávání a ve finále máte výrazně, výrazně méně. A pak jsme u té půjčky Evropská investiční banka. Jedna věc je ta, že s tím nesouhlasí Národní rozpočtová rada, že si Ministerstvo dopravy, resp. Státní fond dopravní infrastruktury přes Ministerstvo financí musí vyčerpat tuhletu půjčku a že to už není málo. V tomhletom roce to je 24 miliard korun, na příští rok - a tady se stále ještě trošku míjíme - je to podle vás 18 miliard korun. Na druhou stranu ale pan ministr Kupka potřebuje nutně ještě dalších 8 miliard korun. Čili pak si musíme říct. Buď mu nesedí rozpočet na Státní fond dopravní infrastruktury a bude ho mít nižší, nebude mít 150 miliard, ale bude mít třeba 142, 143, dobře. Ale pak je třeba si to přiznat, že nám klesá rozpočet. A nechlubit se tím, že máme rekordní čísla, už takhle nejsou rekordní, ale to je věc jiná.
Anebo tedy si musíme říct, kde vezmeme těch dalších až cirka 8 miliard korun, pokud si půjčíme 18 miliard korun z Evropské investiční banky, protože nám tam zjevně chybí ještě peníze. On potřebuje víc. Ano, můžete udělat ještě nějaký fígl, že si to narychlo vypůjčíte na konci roku 2023, to by asi teoreticky šlo, uvidíme, jestli se to ještě dá na Dozorčí radu Státního fondu dopravní infrastruktury. Ale ať už to ve finále za ty dva roky bude 40 miliard korun, nebo 50 miliard korun, někde v tomhletom rozstřelu se to zřejmě bude pohybovat, tak s tím pochopitelně nemůžeme souhlasit. A nemůžu vzít argument, i když ho chápu, že si to půjčujete levně. Mně na tom méně vadí ta půjčka jako to, že tu půjčku přenášíte na ten Státní fond té dopravní infrastruktury a někdo ho bude muset v rámci SFDI, říkejme si tedy v budoucnosti na dopravě, splácet. A jestliže to takhle budeme kulit před sebou dál a každý rok tam natáhneme 20 miliard korun, tak jenom za vaší vlády tam vznikne dluh na Státním fondu dopravní infrastruktury možná na úrovni 80 miliard korun.
Takže buď si musíme říct, že se bude šetřit, ale pak to není možné financovat, a mně se to nelíbí, to říkám rovnou. Já bych byl ten, kdo by bojoval za ten rozpočet Státního fondu dopravní infrastruktury, anebo si tedy musíme říct za b, že se šetřit nebude, ale pak je férovější to přiznat, a přiznat to i v tom rozpočtovém schodku. Ono totiž co mě na tom štve vůbec nejvíc je to, že se úplně přes kopírák opakuje rok 2023. A určitě si na to i, pane ministře financí, vzpomínáte. Já jsem se s panem ministrem Kupkou o tomhletom shádal už na Státním fondu dopravní infrastruktury v roce 2022. Mně se tohleto nelíbilo tenhleten přístup. Já jsem říkal, jste první ministr dopravy, který udělá to, že zadluží Státní fond dopravní infrastruktury. Tehdy jste říkali, nic jiného nám nezbývá, musíme to udělat, je to mimořádná věc, bude to jednorázové a mezitím my připravíme vějíř finančních nástrojů. Já jsem v životě neslyšel tolikrát slovo vějíř jako od pana ministra Kupky. A vějíř finančních nástrojů zněl opravdu marketingově skvěle. Budeme tam mít to vyskládáno z celé řady moderních finančních instrumentů a teď se to tam sázelo. Nebude to pochopitelně jenom z rozpočtu, bude to PPP, budou to dluhopisy, budou to půjčky a tak dále.
Tak. Rok se s rokem sešel, a projednávání rozpočtu na Státním fondu dopravní infrastruktury, který je klíčový pro ty státní instituce, to všichni víme, je to drtivá část státních investic těch velkých, tak probíhal úplně stejným způsobem. Z celého vějíře zbyl jeden jediný instrument, a to je opět úvěr od Evropské investiční banky. A zase se úplně stejně přesvědčujeme, zase se úplně stejně hádáme, zase si furt stejně politicky vysvětlujeme, jak je to skvělé, případně jak je to špatné. Kde je ten vějíř? Kde jsou ty dluhopisy? Tak si řekněme rovnou, že buď je využijeme ty dluhopisy, anebo definitivně, že je nevyužijeme. Já vím, že to má svá úskalí ty dluhopisy. Nejsem naivní. Vím, že vás k tomu tlačí Národní rozpočtová rada, abyste ty dluhopisy nevyužívali. Stejně tak jako vás tlačí k tomu úvěru EIB. Ale musíme si říct, pane ministře, kdo tedy ten stát řídí? Národní rozpočtová rada, nebo vy, nebo ostatní ministři? Nám také Národní rozpočtová rada mnoho věcí vytýkala. Uznávám to. Ale šli jsme do toho, měli jsme tu odvahu a řekli jsme: Ano, s tímhle s vámi nesouhlasíme a protlačili jsme to. Ale řekněte mi jinou věc.
Teď to nějak přežijeme ten rok 2024. Co dál? Přece jste musel vědět to, a já vás považuju za inteligentního člověka, že pan ministr Kupka má naplánovány bombastické investice, které už možná nebude dělat tahle vláda, ale to není to nejpodstatnější. Ať tam bude jakákoliv příští, z čeho je budeme platit? Já jsem vyzýval, pojďme si sednout a udělat nějaký rozumný, ne investiční plán, jako udělal pan ministr Kupka, to je výčet položek, fajn, ten si uděláme, ale způsob financování. Pojďme si tedy říct, co s tím uděláme. Vždyť nemáme obrovské ambice v rámci dopravní infrastruktury, vysokorychlostní tratě. My zde normálně vážně hovoříme o tom, že nás to bude stát možná 800 miliard, možná bilion, možná 1,1 bilionu, tady střílíme prostě různé další trasy prostě do Mnichova, do Wroclawi, já nevím, kam všude a nemáme ani na údržbu lokálek v tuhletu chvíli. A bojuje se o každou miliardu tímhletím řekl bych až někdy ponižujícím způsobem ze strany Ministerstva dopravy.
Tak si pojďme říct, z čeho to budeme financovat. Nebo to necháme a uvidíme, jak to dopadne? Máme tady velké ambice v armádě, máme tady velké ambice já nevím i na tom průmyslu, i když to jádro bych od toho odsadil, to půjde svým životem a to se dá připravit jinou formou. Ale pojďme se vážně bavit o tom, jestli do toho nezapojit tedy ty penzijní fondy, které mají 600 miliard na účtech, 300 miliard volných, jestli nevyužít nějaké švédský, skandinávský model a tak dále, jestli to nespojit s těmi dluhopisy.
To považuji za férovou diskusi. Protože když se na tom dneska domluvíme, tak stejně už v rámci téhle vlády to nezvládnete, už to bude ta další vláda - uvidíme, jaká zde bude další vláda - ale jinak to neodfinancujeme. (Nesrozumitelné) se mi to zdá naprosto šílené. To zde budeme se bavit o vysokorychlostních tratích, když nám chybí tyhlety peníze? Ministr Kupka chce v desetiletém výhledu alespoň 300 miliard korun ročně. To není o 10 %, o 20, o 30 - on má dneska 120 + tedy ten úvěr, když vezmu. To znamená, jemu chybí neuvěřitelná částka do toho. Takže to je to, co mně na tom vadí, ta diskuze tady chybí a je to takové jenom jako krájíme to a nějak to dopadne, nějak to překulíme do příštího a příštího roku. Anebo si musíme férově říct, že to nezvládneme. A pak nebalamuťme veřejnost, že tady postavíme vysokorychlostní tratě. A je třeba jim říct - (důrazně) nebudou! Anebo budou a budeme to financovat tak, tak a tak. A to se musí udělat po dohodě všech aktérů politického klání, protože to je věc na 20 let.
Já už pomalu budu se blížit do finále, ale ještě dotáhnu tu dopravu. Dlouhodobý výhled, tedy já tvrdím, na dopravě - rozpočtový je v troskách. A mrzí mě, že se vůbec neuvažuje o tom, z čeho se to bude z toho státního fondu v příštích letech splácet. Můžete mi říct - ale stát to taky musí splácet. No, s tím souhlasím. Stát to taky musí splácet, ale pak už jsme přesně v té situaci, že na někoho to přesouváme a na někoho to nepřesouváme, ve smyslu rozpočtových kapitol.
Kdybych ještě měl zmínit, že hospodářství je samozřejmě spjato se školstvím, s vědou a tak dále, já nebudu teď tady zasahovat svým kolegům do jejich detailu. Tak opět. Možná jste si všimli, že víc než za schodky vás kritizuji za způsob komunikace a za to, jakým způsobem kolem toho mlžíte. Musíte říct férově - tak, jak to je. Proč si říkáme, že školství dostane 130 % na mzdy těch učitelů? Vždyť to nedostane? Vždyť to řekneme na tvrdo - nebude to 130 %, pan premiér stále chodí a říká, je to 130 % - bude to 110 %. Oni by to snad i pochopili, ti učitelé, že mimořádná doba, že se jim něco naslibovalo - mimo jiné, vy jste to měli ve svém programovém prohlášení. Vy jste tam měli 130 %, vy jste tam měli průměr OECD. Ten jsme docílili v roce 2021. A vy jste si to tam dali. Tak řekněte - my to nesplníme z těch a z těch důvodů, omlouváme se, děkujeme a bude to 110 %. Nechápu, proč se to neřekne.
Stejně tak věda. Ty tanečky kolem vědy, kterak se podporuje a tak dále. Když se podíváte na podíl vůči HDP, když se podíváte na to, kolik se dává na aplikovaný výzkum, vždyť to přece všichni z té branže vědí, že se tam dává méně. Tak to řekněte na tvrdo a je to. Protože toto jsou oblasti, které nám částečně potom stabilizují budoucí příjem. A i když jste nás kritizovali v letech 2020, 2021 - já jsem tady vysvětlil, proč jsme měli velký rozpočtový schodek, a vysvětlil jsem i, jak jste to chtěli činit vy tehdy - tak nepochybně nám nemůžete nepřiznat dvě věci, a to, že jsme školství a vědu - a samozřejmě tedy i investice do dopravy - nepodceňovali a naopak, že nám šly nahoru. A nedělali jsme to tak, že jsme to investovali na základě toho, že jsme si brali půjčky na Státní fond dopravní infrastruktury. Školství - dosáhli jsme průměru OECD v roce 2021. A co se týká vědy, tak jsme GERD ukazatel, ten klíčový, dotáhli na 2 % - to nikdy v historii nebylo. Ano, bylo to v krizové době, bylo to v době, kdy jsme si uvědomovali, že nemůžeme pohřbít stav budoucí.
Samozřejmě, vždycky mi můžete říct - krásně to říkáte, ale řekněte mi, kde na to mám vzít? To uznávám, že není jednoduché. Já jsem se snažil vysvětlit, kde bychom šetřili, snažil jsem se vysvětlit, co bychom ponechali za ty, dejme tomu, daně z neřesti a tak dále, kdybychom se shodli. Snažil jsem se ukázat, že bychom byli důslednější ve výběru daní. Snažil jsem se ukázat, že bychom nepouštěli se na 90 až 140 miliard úspor ročně, protože já to nenazývám úsporami. Ano, jsme samozřejmě u rozpočtu obrany, +40 miliard korun, z mého pohledu je to velký skok. Já rozumím všem problémům, chápu situaci, ve které jsme - a jenom si to pojďme technicky dohrát.
My jsme zvýšili rozpočet na obraně - a to paní ministryně ví, určitě - přibližně o 40 miliard korun - já to zaokrouhluji - za tu naši poslední vládu, šli jsme z nějakého 1 %, tuším, na 1,4 %. A chtěli jsme se postupně dostávat k těm 2 %. Ano, šli bychom tam nepochybně pomaleji, než tam jdete vy, ale ten skok meziroční o 40 miliard korun, to je fakt velká darda. Není jednoduché to vůbec vysoutěžit, dát to dohromady tak, aby to bylo efektivně vynaložené, je to prostě velký skok, který tam je. Takže vždycky můžeme zvažovat, jestli ten skok o 40 miliard byl nezbytně nutný, a i tady by se dala nějaká část uspořit - jakkoliv souhlasím s tím, že by to mělo růst.
Ano, můžete říct - a to říkal konečně i pan ministr financí - což se mi nelíbilo, pane ministře, protože vy jste zde říkal někdy minulý týden, když jsme se tady přeli o F-35 - co chcete. Vždyť jste odsouhlasili rozpočet na obranu, respektive podíl vůči HDP 2 %. Tak my plníme 2 %, tak nás za to nepeskujte. Ale to, že jsme odsouhlasili 2 %, přece ještě neznamená, že budeme rezignovat na to, že to bude maximálně efektivně vynaložené. To je to, o co tady hrajeme. Ano, já osobně, ta 2 % - se mi zdálo opravdu, že to je drsné takhle z roku na rok skočit, ale chápu to dobře, ale to ještě neznamená, že je musíme beze zbytku utratit a za každou cenu. Vždycky je to o efektivitě a o tom, jestli by za to třeba nemohlo být něco jiného. To už ale byla ta diskuze, jestli F-35, případně to nezmixovat s něčím jiným. Takže ano, na obraně já vnímám posun 40 miliard korun jako velmi, velmi ambiciózní
. Takže závěr a konec, už ať nezdržuji. S ohledem na priority, které jsem říkal - pilíř inflační, pilíř rozpočtový a pilíř dalšího hospodářského růstu - považuji tento rozpočet vytvořený zejména z úhlu pohledu krátkodobého účetního výsledku, který se asi částečně podaří splnit - neumím říct, jak přesně. Nesleduje faktické úspory, což mi na tom vadí. Hlavní rozpočtová úspora je přesun výdajů na spotřebitele. Není protiinflační a nereflektuje - a to mi na tom vadí úplně nejvíce - hospodářský růst.
Děkuji.
