Jenom, abychom si vysvětlili. Já to budu pořád dokola opakovat, protože mně to taky nebylo jasné. Je zásadní rozdíl mezi směnou a pobytem na pracovišti. To je alfa a omega problému a vyjednávání se všemi těmi, kteří - to jsou mladí lékaři (Sekce mladých lékařů), tedy sekce České (lékařské) komory, spolek (Sekce) mladých lékařů, paní Žitníková, pan doktor kolega Engel, navíc radiolog, a další, kteří se toho účastní, tak, jak já jsem to pochopil na poslední schůzce, nechtějí 24hodinové směny.

To, co se podařilo v Bruselu vyjednat - vyjednat... dohodnout, je, že může být 24 hodin pobyt na pracovišti, a teď v této chvíli probíhají jednání na Ministerstvu práce a sociálních věcí na úrovni ředitelů odborů a expertů a právníků, jak budou 24hodinové pobyty na pracovišti rozděleny, kolik z toho bude moct být maximálně směna a kolik z toho bude zbývající přesčas. Čistě hypoteticky může být, že by maximální směna byla až 24 hodin - to neznamená, že musí - ale proti tomu byl velký odpor a v písemné odpovědi byl nesouhlas. Nevím, jak teď ta jednání se posunují.

Já jsem to vnímal tak, že relativní konsenzus účastníků byl, že by směna byla 12 hodin a těch druhých 12 hodin by byl přesčas. Má to zásadní mouchu. Směna se dá plánovat, přesčas se plánovat nesmí. Tečka. Po tomto 24hodinovém pobytu na pracovišti musí být den volna. Je-li ten pobyt v sobotu, musí být volno i v pondělí. Tečka. Zase se s tím nic nedá dělat. A teď tedy probíhají jednání, já mám poslední informaci zhruba hodinu a půl starou, kdy mám informaci, že se blíží k nějakému závěru, tedy možná už k závěru došlo.

Já večer budu mít, protože pan ministr Jurečka je mimo republiku, vrací se večer, a ta jednání jsou opravdu na úrovni právníků a i právníků těch dalších skupin, (nesrozumitelné) se baví teď o paragrafovém znění, o paragrafovém znění, aby tam bylo všechno naprosto jasné, a aby tedy po 30 letech v zákoníku práce to konečně bylo naprosto jasně napsané a nemohl být různý výklad.

A ve chvíli, kdy dojde k dohodě - a já doufám že dneska, tak Ministerstvo práce a sociální věci toto předloží Poslanecké sněmovně v devadesátce. Ti vyjednavači by to měli tedy dneska ukončit a já bych velmi rád, abychom to zítra předložili Poslanecké sněmovně v devadesátce a tím pádem by to mohlo platit od 1. 1. 2024. S tím, jak se k Sekci mladých lékařů přidávaly odbory, paní Žitníková, pan doktor Engel a další, tak se obsah těch jednání posunuje a mění.

Místo úpravy pracovních podmínek a zlepšení odměňování na základě pracovní doby se to posunuje k debatě o tarifech, o navýšení tarifů a obecně o navýšení tarifů u všech zdravotníků. K tomu opakovaně v historii došlo, ale nikdy to z mého pohledu nevedlo k tomu, že by ti zdravotníci pak měli méně hodin přesčasů a že by měli za tu základní pracovní dobu větší procento toho platu než těch 50 %. To znamená, já to nevnímám jako optimální cestu, ale ta jednání budou dál pokračovat. Já to nepovažuju za správnou cestu.

Já chci, aby se navýšil příjem lékařů a všech zdravotnických zaměstnanců za základní pracovní dobu, ale samozřejmě pokud musí sloužit přesčas, i za ten přesčas. Prostě jsou provozy, kde to jinak postavit nejde. Na druhé straně chci, aby opravdu byly odměněni lépe ti, co jsou v nepřetržitém provozu a kteří tedy vlastně přichází o přesčasy, aby ti měli jaksi stejný objem peněz jako ti, co mají kombinaci z nějakých důvodů směny a přesčasů.

Přesčas je něco, co by mělo být vzácné, co by mělo být řekněme výjimečné, jakési zajištění, ale ne standard, na kterém je postavené fungování systému tam, kde se dělá emergency medicína, kde v noci se pracuje stejně jako přes den, v podstatě se tam nedá odpočívat. Služba by měla být rozložena mezi více lékařů, a ne postavena na jednosměrných provozech, kdy pak vlastně je všechno postaveno na přesčasu a ten lékař, zdravotník a sestra v podstatě se nevyspí, ale přesto se říká - je to přesčas. Tak k tomu směřujeme v těch jednáních.

Ta jednání pokračují. Ve chvíli, kdy dojde k dohodě, k tomu prvnímu kroku... Tak předpokládám, že bude doplňující dotaz a já budu pokračovat.

Děkuju.