Žádné jednání o nějaké “licenci” jsem s Robertem Ficem ani nikým jiným ze Smeru-Sociálnej demokracie nevedl, protože k založení politické strany v ČR není nic takového potřeba. Současná politika u nás je jiná než na Slovensku, opozičních stran, hnutí, straniček je tady až moc, a co dlouhodobě kritizuji, je právě fragmentace parlamentní i neparlamentní opozice, která si neschopností sedět za jedním stolem a dohodnout se na spolupráci dělá sama medvědí službu. Nejen sobě, hlavně lidem a celé naší zemi.
Kritizovat Fialovu pětikoaliční vládu, její chyby a nekompetentnost zdaleka nestačí. Musí existovat jasná alternativa, která však musí mít šanci být příště parlamentní většinou, dohodnout se na spolupráci i na prvním společném cíli - společně porazit nynější pětikoalici a poslat ji do opozice v demokratických volbách. Ne se kádrovat a poměřovat si ega. Takový postup jen může umožnit, byť si to nepřeji já ani většina občanů ČR, pokračování pětikoalice i v dalším volebním období.
Už teď jsou na hranici chudoby, nebo dokonce za ní podle aktuálních čísel miliony našich spoluobčanů. Další roky už by nemuseli zvládnout ani s vypětím všech sil a se zatnutými zuby. Bojím se o lidi, bojím se o náš stát. Postupná devastace veřejných služeb, glorifikace pseudotémat namísto řešení skutečných problémů a starostí občanů, nesebevědomá zahraniční politika bez odvahy tvrdě hájit národní zájmy, politikaření místo skutečné a odvážné politiky, to jsou obrovské problémy dnešní české vládní politiky. Má při tom podporu mediálního mainstreamu i progresivistického neziskového sektoru.
Mizí úcta k naší národní historii a kultuře, k seniorům, kteří tuto zemi budovali, k tradiční rodině jako základu státu, k lidem práce - zaměstnancům, živnostníkům i domácím podnikatelům, kteří všichni společně mají být solí naší země a její prosperity
Jsem ale životní optimista. Co nás nezabije, to nás posílí, jsem si zažil i sám na sobě. Věřím, že to, co jsem popsal v tomto příspěvku, se začne měnit. Že opozice pochopí potřebný směr k budoucímu úspěchu, i bez licence odkudkoliv. Komunisté se podle vlastních slov v parlamentní rozpravě za první republiky jezdili do Moskvy učit, jak “zakroutit demokratům krky”.
Nejsme komunisté, jsme demokraté, a místo třídního boje bojujme tvrdě, ale pouze ústavními a demokratickými prostředky za budoucí změnu vlády. Učit se můžeme třeba v Bratislavě, kde právě dřívější opozice převzala vládu po vítězství v předčasných volbách, a nahradila tak vládu zmatku, chaosu a chudoby Slováků a Slovenska. Za řekou Moravou už to dokázali a poslali jejich bývalou pětikoalici na smetiště politických dějin.
Teď je řada na nás všech. Držím nám palce, ať to dokážeme. Hrdě, odvážně a sami bez “majitelů” politických subjektů a “zákulisních hráčů” Sabiny Slonkové.
