A než se dostanu k podrobnostem návrhu, tak mi dovolte obecný úvod. Myslím, že si máme a musíme položit otázku, zda potřebujeme konsolidovat veřejné finance. Odpověď zní „ano“. Druhou otázkou, kterou si máme položit, je, zda jsou veřejné finance v dobré kondici. A poctivá odpověď je, že nejsou. Když se podívám do mezinárodního srovnání, jak rostlo zadlužení členských států EU a porovnáme si výsledky na konci roku 2019 před covidovou pandemií, a v této chvíli máme výsledky v pololetí roku 2023, tak v ČR rostlo zadlužení druhým nejvyšším tempem v Evropě.
Říkám to proto, že nemůžeme vycházet pouze ze statické veličiny, jak velký je dluh vůči HDP. Na tom je ČR relativně dobře. Pohybujeme se mezi 7. a 9. místem v rámci EU. S poměrně bezpečným deficitem hluboko pod 60 % zadlužení vůči HDP. Jen připomínám, že naše dluhová brzda v českém právním řádu má hodnotu 50 % zadlužení vůči HDP. A pokud se společně podíváme do zákona, v okamžiku, kdy bychom dovolili, abychom se dostali na hranici 55 %, tak by nastoupila povinnost předkládat vyrovnaný státní rozpočet. Což by samozřejmě matematicky šlo, ale bylo by na místě buď drastické zvýšení daní nebo drastické zvýšení výdajů státního rozpočtu.
Myslím, že se máme podívat, my ve veřejné debatě v ČR často používáme absolutní dluh za konkrétní rok, zejména absolutní dluh státního rozpočtu, ale parametr, který se používá v mezinárodním srovnání, je dluh sektoru vládních institucí za konkrétní kalendářní rok. Tak jen připomenu, že v roce 2020 to bylo 5,8 % minus, v roce 2021 minus 5,1 % a v roce 2022 nejprve minus 3,6, po revizi toho, jak se zaplatily daně z příjmu právnických osob, které přišly do státního rozpočtu v červnu letošního roku, tak se to zpětně revidovalo na minus 3,2 % vůči HDP. Takže vlastně už v prvním roce vládnutí jsme proti roku 2020 byli schopni toto roční zadlužení snížit o 2,5 %.
Jen připomenu, že do tohoto ukazatele se započítává dluh státu, respektive deficit státního rozpočtu. Výsledek hospodaření všech samospráv. Krajských, obecních a městských. Výsledek všech pojišťoven v systému veřejného zdravotního pojištění. Výsledek všech veřejných vysokých škol. Výsledek všech státních fondů. Z nichž ten největší je Státní fond dopravní infrastruktury a Státní fond životního prostředí.
Když se podíváme na nárůst zadlužení, o kterém jsem mluvil před chvílí, od konce roku 2019, a je to kolem 14 %, hůř je na tom jen Francie. Pak už jsou jen dva státy, respektive tři státy, které mají dvouciferné zhoršení zadlužení, a to je Rumunsko, Slovensko a Malta. Tři nebo čtyři státy od konce roku 2019 své celkové zadlužení dokonce snížily. A ty ostatní jsou u jednociferných hodnot. Tak vidíme, že k největšímu nárůstu došlo v letech 2020 a 2021. A to takřka o 13 %.
Jako argument a vysvětlení se v ČR ve veřejné debatě používá, že byly covidové roky. To je pravda, ale právě proto, že máme mezinárodní srovnání, tak vidíme, že jsme byli vlastně výjimeční tím, o kolik procent vůči HDP dluh narostl.
Proč to říkám? Abych dokumentoval potřebu pracovat a snižovat deficity veřejných financí. V tomto případě jako vláda a parlament máme na starosti zejména výsledek hospodaření státu a deficit státního rozpočtu.
Ve veřejné debatě, která probíhá, podle mě zaznívají dva extrémní názory. Jeden názor je, že to je v pohodě, nemusíme dělat nic, zadlužení je mezi 40,4-40,5 %, máme daleko od dluhové brzdy, máme daleko do 60 %. To považuji za jeden extrémní názor. A druhý extrémní názor, že nám hrozí scénář z Řecka. Ten by nám ale hrozil v okamžiku, kdy bychom na dluhovou brzdu narazili, kdy bychom museli používat ta opravdu drastická opatření. A naším úkolem je zabránit tomu, abychom na dluhovou brzdu narazili. Proto přicházíme s návrhem zákona, který v tomto směru snižuje deficit státního rozpočtu pro příští rok zhruba o 97 mld. A v roce 2025 až 150 mld.
Můžeme si položit otázku, když letos je 295 a odečtu od toho těch 97, proč deficit není pod 200 mld., proč je navržený deficit 252 mld.? Odpověď je poměrně jednoduchá. Ve výpočtu hrají roli čtyři podstatné věci. První věc je řádek ve státním rozpočtu, který má takový poetický název „obsluha státního dluhu“ neboli úroky ze starých dluhů. Loni jsme zaplatili zhruba 50 mld. V letošním roce zaplatíme 70 mld. V roce 2024 95 mld. A v roce 2025 kolem 105-110 mld. To znamená z roku na rok, z letošního do příštího roku tato výdajová položka roste o 25 mld. A neuděláme s tím nic. To už se stalo. Na to nemáme žádný vliv.
Pak chci připomenout, že díky velké podpoře v obou komorách parlamentu, jak v Poslanecké sněmovně, tak tady u vás v Senátu, byl schválen zákon o financování obrany ČR, který uzákonil náš spojenecký závazek, to znamená, vynakládat 2 % HDP na obranu. V tomto případě to znamená proti letošnímu roku nárůst plus 50 mld. Letos bylo rozpočtováno 110 mld., příští rok necelých 160 mld. Většina je v rozpočtu v kapitole ministerstva obrany. Menší částky jsou v některých ostatních kapitolách, jako je NÚKIB, státní hmotné rezervy, něco je v ministerstvu dopravy, kdy se zvyšuje potřebná nosnost mostů na to, aby po nich mohla projet i těžká vojenská technika, jinak bychom mohli mít nižší hmotnost mostů a byla by nižší investice. Takže už jen tyto dva faktory dávají dohromady plus 75 mld.
Pak chci připomenout další legislativní rozhodnutí, které učinily obě komory parlamentu, a to je od příštího roku zvýšení platů učitelů na hodnotu 130 % průměrné mzdy v české ekonomice, což je zhruba plus 9 mld.
A třetí legislativní změna, která zvyšuje de facto mandatorní výdaje, a opět to schválily obě komory parlamentu, je zavedení automatické valorizace plateb za státní pojištěnce do systému veřejného zdravotního pojištění. To je zhruba plus 11 mld. Připomínám, že první rok se automat použije poprvé. Letos i loni hodnota byla výsledkem politického vyjednávání a politického kompromisu.
Když sečteme tyto částky, tak se blížíme částce 105-110 mld. To znamená k tomu, abychom mohli snížit deficit na 250, jsme museli snížit ostatní výdaje zhruba o 110 mld. Kč. Některé z nich jsou součástí tohoto legislativního návrhu, ale většina má exekutivní charakter. Jen připomenu to, co je veřejně známo, snižujeme objem platů pro státní zaměstnance s výjimkou učitelů. To je zhruba 9 mld. úspora. Snižujeme provozní výdaje každé kapitoly o 5 %. A to potřetí za sebou. V rozpočtu 22, 23 a 24. Opět s výjimkou, a to je ministerstvo obrany, protože pokud jsme schválili 2 % navýšení výdajů na obranu, tak se samozřejmě navyšují i běžné výdaje, nejsou to pouze investiční výdaje, i když většina navýšení má charakter investičních výdajů.
A třetí věc, my vlastně snižujeme objem českých dotačních titulů zhruba o 84 mld. Kč proti letošnímu roku.
Celkové zadlužení ČR v těchto měsících překračuje hranici 3 bilionů Kč. A jen chci připomenout, že i na zvýšení obsluhy státního dluhu hraje podle mě chybné rozhodnutí minulé vlády, které vydalo tzv. protiinflační dluhopisy. Úmysl byl bezesporu dobrý, já to nezpochybňuji, aby část státního dluhu vlastnily naše domácnosti. Nicméně tam nebyl žádný strop shora, to znamená, pro loňský rok je to zhruba v objemu 80 mld. A tam se platí roční míra inflace. Takže jenom za těchto půjčených 80 mld. jsme loni, respektive letos v lednu zaplatili 12 mld. Kč. Kdybychom si řekli, že takhle bychom financovali i zbytek státního dluhu, tak částka byla mnohonásobně vyšší. Podle mě to zvyšuje a bude to zvyšovat ještě i v příštím roce výdaje na obsluhu státního dluhu i díky tomu, že letos se očekává roční míra inflace někde kolem 11 % podle prognózy, kterou publikovala ČNB.
Jak už jsem řekl, návrh zákona obsahuje změnu 65 zákonů. My jsme základní parametry jako vládní koalice oznámili někdy začátkem května. Pokud mě paměť neklame, tak to bylo 11. 5. Potom balíček šel legislativní cestou v Poslanecké sněmovně. My jsme mezi prvním a druhým čtením udělali ještě domluvené změny v rámci koalice. Jednali jsme v rámci tripartity se sociálními partnery a některé z jejích návrhů a doporučení jsme zohlednili v konečném návrhu.
Ve finálním hlasování bylo pro celkem 108 členů Poslanecké sněmovny. V tom okamžiku bylo přítomno 107 ze 108 poslanců, kteří se hlásí k vládní koalici. Měli jsme pouze jednu omluvu. Všichni přítomní členové vládní koalice hlasovali pro a přidal se k tomu hlas i jiného nezařazeného poslance. Takže výsledek byl poměrně jednoznačný.
Není žádnou novinkou, to víte stejně dobře jako já, že poprvé v ČR je u moci vláda, která je složena z pěti politických stran. Jednání jsme věnovali týdny a měsíce intenzivního slaďování programů těchto politických subjektů. Je logické, že každá z vlastních stran má své recepty, své priority, své voliče. Ale já si velmi cením toho, že jsme nakonec dohodu našli. Poctivá odpověď na otázku, zda by vypadala jinak, kdyby návrh zákona připravoval někdo sám, zní ano. Jsem si jistý, kdyby kterákoli z vládních stran měla tu sílu a většinu v obou komorách a připravovala takový ozdravný balíček, tak by text vypadal prostě jinak. A můžeme spekulovat, jak by vypadal, kdyby to předkládala ODS, KDU, TOP, piráti nebo STAN. Nicméně žijeme a podle mě budeme žít za situace, kdy máme koaliční vlády. A já kompromis nepovažuji v tomto případě za něco špatného, ale naopak za něco velmi cenného.
Na rychlém nárůstu zadlužení ČR jsem demonstroval ještě jeden fakt. Že předchozí vlády neměly odvahu k takovému kroku. My jsme tu odvahu našli a jsme si vědomi, že pokud chcete snižovat deficit státního rozpočtu, máte k dispozici pouze dva nástroje či jejich kombinaci. První nástroj je částečné zvýšení některých daní. A to není populární. Logicky každý, komu se zvyšují daně, říká: „Mně se to nelíbí.“ To je naprosto logické. Máte druhou možnost, druhý nástroj, který můžete použít při snižování státního deficitu, a to je snížení výdajů. To opět není populární, protože ti, kteří byli zvyklí dostávat peníze ze státního rozpočtu, budou dostávat buď méně nebo v případě dotačních titulů skoro nic. U dotačních titulů si jednotliví ministři, jednotlivá ministerstva, která vypisují dotační tituly, mohla vybrat z několika přístupů. Buď celý dotační titul zruší, nebo sníží celkovou alokaci, nebo zvýší spoluúčast úspěšných žadatelů. Případně nástroj 2 a 3 lze kombinovat. A musím říci, že my jsme v květnu udělali politickou dohodu, kolik který resort najde úspor v dotacích. A že byla plně dodržena. A každý z členů vlády splnil to, k čemu se zavázal.
Když se podíváme i na výzkumy veřejného mínění, tak vidíme zaprvé pozitivní trend. Většina občanů souhlasí s obecným cílem snižovat zadlužení ČR, snižovat deficity. Mnohem horší to je, když testujete jednotlivá opatření. Tam se naplno projevuje to, že opatření jsou nepopulární. Když jsem viděl jeden z takových průzkumů, tak u těch prvních dvou tří slajdů jsem byl úplně nadšený, kolem 80 % občanů všech politických stran vidí ten problém. Ale potom, když jsme nechali testovat jednotlivá opatření, tak ani jedno, říkám to zcela poctivě, ani jedno nezískalo většinovou podporu populace. A většinou ti lidé odpovídají podle toho, zda se jich to dotýká, nebo nedotýká.
Udělám jeden krátký příklad. Pokud položíte občanům otázku, zda se mají zvyšovat odvody nebo daně živnostníkům, případně snížit výdajové paušály, tak drtivá většina zaměstnanců odpoví „ano“ a drtivá většina živnostníků odpoví, že ne. Není na tom nic překvapivého. Jen jsem to chtěl uvést, že jsme si vědomi toho, že kroky jsou nepopulární. A přesto jsme se rozhodli, že to je správný krok a že to udělat musíme. Ano, každý z nás může mít řadu výhrad, a chci říci oprávněných výhrad, ke každému z konkrétních opatření. Ale jak už jsem jednou říkal, možná dvakrát, je to kompromis. A já tady dnes budu hájit za vládu a vládní koalici dosažený kompromis. A nebudu spekulovat, jak by ten balíček vypadal, kdybych ho předkládal já sám z pozice ministra financí nebo má politická strana samostatně bez koaliční spolupráce a koaličního vyjednávání uvnitř koalice.
Ještě v obecném úvodu chci uvést, že velmi často slýcháme, zejména z řad opozice, černé až katastrofické scénáře. V podstatě celou dobu našeho vládnutí. A slyšeli jsme je opět v okamžiku, kdy jsme v Poslanecké sněmovně projednávali tento návrh zákona. Chci připomenout, co všechno jsme slyšeli před rokem a před rokem a půl. Neobejdeme se bez ruského plynu. Bez ruského plynu umrzneme. Když nebudeme odebírat ruský plyn, budeme odpojovat naše společnosti, naše továrny od zdrojů. Milá vládo, připravte seznam, v jakém pořadí budete odpojovat. Nic z toho se nestalo. Slyšeli jsme, že ceny pohonných hmot budou stoupat do astronomické výše až 100 Kč. Nic z toho se tu nestalo. Od března, od dubna jsem slyšel stokrát v Poslanecké sněmovně, že vláda bude muset předložit novelu státního rozpočtu pro rok 2023, protože deficit bude 400, 450 mld., dosaďte si tam jakékoli vysoké číslo. Ukázala se pravda? Není to potřeba. Státní rozpočet musíte novelizovat v okamžiku, kdy jsou větší výdaje než rozpočtované. Na straně příjmů se kvůli tomu nemění rozpočet. Příjmy budou buď naplněné, budou vyšší, nebo nižší. Znamená to, a dnes jsme zhruba v první dekádě listopadu, že už víme, že dodržíme celkové výdaje státního rozpočtu. A proto je vysoká pravděpodobnost, že dodržíme i plánovaný schodek státního rozpočtu pro letošní rok.
Ano, chtělo to aktivní přístup vlády. My jsme rozpočet pouze nesledovali. Dělali jsme rozpočtová opatření, úspory i v letošním roce. A opět úspory mířily do těch tří oblastí, jako jsou provozní výdaje, celkové platové výdaje a objem národních dotací.
Já chci jen připomenout, vy návrh státního rozpočtu neprojednáváte, chci jen připomenout, jaké jsou odhadované celkové daňové příjmy pro příští rok. Když si vezmeme příjem, a teď pouze do státního rozpočtu, víte, že většina daní je sdílená a z největšího objemu daní zhruba 65 % zhruba, ať nemusím říkat desetiny a setiny, končí ve státním rozpočtu. A 35 % končí v rozpočtech měst, obcí a krajů. Platí to jak u daně z příjmu právnické osoby, daně z příjmů fyzických osob ať už ze závislé činnosti nebo ze srážkové daně. A platí to samozřejmě u objemově nejvýznamnější položky, jako je DPH. Příští rok skončí ve státním rozpočtu takřka 1 bilion Kč. Když si k tomu připočteme příjmy ze sociálního pojištění, které se sice nazývají pojištění, ale mají charakter rovné daně, tak ty příští rok budou něco přes 700 mld. Kč. Takže celkové daňové příjmy příští rok budou 1,7 bilionu Kč. Proč o tom mluvím? Protože některé daně zvyšujeme, v objemu pro příští rok zhruba 30 mld. Kč. 30 mld. z 1,7 bil. Kč. Nemám z toho radost, opakovaně jsem říkal, že více podporuji opatření na výdajové straně než na té příjmové. Ale chtěl jsem zdůraznit ten poměr. Současně platí, že společně jsme legislativními změnami, které jsme udělali loni, snížili daňové zatížení pro letošní rok pro daňové poplatníky zhruba o 30 mld. Kč.
To znamená teoreticky, kdybychom ty daně nesnížili v roce 2022 pro roky 2023 a 2024, letos bychom nesnížili daně pro rok 2024, tak výsledek by byl stejný. Byla by stejná daňová zátěž. Jenom připomenu 3 opatření, která se podílela na tom snížení celkového daňového zatížení. První bylo zrychlení odpisů. Myslím si, že to bylo velmi dobré rozhodnutí. V první a druhé odpisové skupině, když jsme pro roky 2022 a 2023 zrychlili odpisy, a tím pádem podpořili investiční aktivitu soukromého sektoru. Dále jsme zvýšili hranici pro povinnou registraci k DPH z 1 na 2 miliony. Dále jsme logicky stejně tak zvýšili hranici pro možnosti uplatnění paušální daně z jednoho na 2 miliony. A zrušili jsme podstatnou část silniční daně. Tohle, když sečteme, je zhruba snížení daňových výnosů v letošním roce o 30 miliard. Pro příští rok už jsem říkal, že ten ozdravný balíček, a s tím související samozřejmě návrh státního rozpočtu a ta exekutivní opatření, že snižují schodek státního rozpočtu o 97 miliard v poměru 1:2. Jedna třetina na straně příjmů, dvě třetiny na straně výdajů. A teď bych prošel o něco podrobněji jednotlivá navržená opatření. A seřadil jsem si je vlastně podle objemu, abychom se nejprve věnovali nebo abych já se nejprve věnoval těm, které jsou objemově nejvýznamnější. A pak postupně přicházel k těm opatřením, která jsou objemově méně významná. Takže začnu na příjmové straně, a to znamená změny daní. Platí zásada, kterou jsme si vtělili do programového prohlášení, že výraznější změna daní bude přijata jednou za volební období. A to je v tomto okamžiku. Ty změny mají platit od prvního ledna příštího roku. A nechystáme, kromě případných potřebných implementací, žádnou zásadnější změnu v daňovém systému. Objevujeme nejvýznamnější, která se ovšem objeví v rozpočtu až roku 2025, je zvýšení daně z přijmu právnických osob o 2 procentní body z 19 na 21 %. Podle odhadu ten dodatečný výnos bude mezi 21, 22 miliardami ročně do státního rozpočtu. Alikvótní část skončí v krajských, městských a obecních rozpočtech. Není to populární, to si – to já to zopakuje, že to je pravda. Na druhé straně když se podíváme na 4 poslední zdaňovací období, to znamená roky 2020 a 2021, kdy byla covidová krize, 2022 a 2023, kdy byly vysoké ceny energií a vysoká inflace, tak definování poplatníci prostřednictvím státního rozpočtu, ani vláda, ani parlament, ale definování poplatníci pomohli našemu podnikajícímu sektoru částkou vysoce překračující 100 miliard korun. A to mnohdy i z dobrých důvodů, to je třeba říct. Mnohdy i z dobrých důvodů. Ale jak jsem dokumentoval například rychlost zadlužení v covidových letech, tak jsme byli úplně nejrychleji se zadlužující stát. A já myslím, že v okamžiku, kdy potřebujeme konsolidovat veřejné finance, tak je fér část té pomoci formou zvýšené daně z přijmu právnických osob dostat zpět do veřejných rozpočtů.
Jenom připomenu to, co se debatuje v těchto dnech a týdnech, v letošním roce ze státního rozpočtu půjde na pomoc zvládnutí vysokých cen energií částka blížící se 110 miliardám korun.
Ona se skládá za 3 základních věcí. Jedna, že jsme rozhodli, že 15 měsíců od 1. října 2022 do konce roku 2023 stát, respektive definování poplatníci platí všechny poplatky za obnovitelné zdroje. My předkládáme, že se to vrátí od příštího roku. A celkový objem, který mají příští rok zaplatit soukromé subjekty, to znamená domácnosti a firmy, je 25,9 miliardy korun. Jenom připomínám, nechal jsem si zpracovat statistiku, v roce 2014, před 10 lety, soukromé subjekty zaplatily stejnou částku, 25,9 miliardy korun. A sami víme, jak se změnila cenová, mzdová hladina za posledních 10 let.
To byla první částka. Zhruba uvidíme 23 24 miliard. Druhá částka byly náklady za zastropované ceny energií. My jsme vloni, jako Ministerstvo financí, odhadovali, že to může být až 100 miliard. Kdykoliv jsme kritizováni, že jsme to podsekli, ten odhad – slyšeli jsme různé odhady, že to bude 200, 250, 300 miliard. Naštěstí na světových trzích klesá celý letošní rok cena silové energie, takže ty výdaje státního rozpočtu na zastropování cen se budou pohybovat mezi 50–55 miliardami korun. A třetí velký balík je vlastně dotace za regulovanou složku elektrické energie plynu, která bude zhruba 38 miliard korun. Takže 110. Proti tomu máme – takže to jsou vlastně mimořádné výdaje, které se, podle mě, mají používat v mimořádné době.
Proti tomu máme mimořádné příjmy, a to dva. A to Windfall Tax, kde odhadovaný příjem je mezi 40 a 42 miliardami. A potom odvod z každé vyrobené MWh podle zdroje, ve kterém se elektrická energie vyrábí. Tady ten odhadu bude mnohem nižší, ale díky tomu, že jsou mnohem nižší ceny elektřiny, tak tam to bude asi 18 miliard. Takže dohromady je to zhruba 60 miliard mimořádných příjmů. Podle mě je správné část dividendy z ČEZ započítat do mimořádné přijmu, protože byla vloni rekordně vysoká. A taky se rovnala 100% čistému zisku. Takže i tak zjistíme, že v letošním roce bude ten deficit mimořádných výdajů a mimořádných příjmů zhruba někde kolem 30 miliard. Očekávám, že v lednu nebo v únoru podám podrobnou zprávu vládě a pak i oběma komorám parlamentu, abychom věděli, kolik stály daňové poplatníky mimořádné výdaje. A kolik mimořádných příjmů zaplatili definování poplatníci. Druhá objemově nejvyšší položka, která je na příjmové straně, je obnovení platby nemocenského pojištění. Tady mi dovolte malý historický exkurz. Vezmu si rok 2008, nepůjdu ještě před tím, kdy ty hodnoty pojištění byly vyšší. V roce 2008 platil každý zaměstnanec 1,1 % hrubého platu či mzdu nemocenské pojištění. A měl placeno od 1. dne nemoci. Od roku 2009 platilo změna, kdy se zavedla takzvaná karenční doba, to znamená, první tři dny nemocenské byly bez příjmů pro tu osobu, která onemocněla. To znamená, to byla nevýhoda v tom systému. A jako výhodu stát rozhodl, že se neplatí nemocenské pojištění. To znamená, snížilo se o 1,1 procentního bodu. V minulém volebním období tehdejší vládní koalice zrušila tu nevýhodu, to znamená opět platíme nebo dostáváme nemocenskou od prvního dne nemoci, ale současně byla zachována výhoda, že se neplatí nemocenské pojištění.
A systém nemocenského pojištění se dostal do stejného problému, jako systém důchodového pojištění, to znamená, že je každoročně deficitní. My jsme zvažovali dvě různé varianty. Jedna byla znovuzavedení karenční doby, která nezískala podporu uvnitř koalice, tak pak jsme uvažovali, jinak dostat systém nemocenského pojištění do rovnováhy, aby nebyl deficitní. A z expertních výpočtů, zejména Ministerstva práce a sociálních věcí, nám vyšlo, že stačí, že se nemusíme vracet do té situace, která byla v roce 2008, kdy to bylo 1,1 procentního bodu nemocenské pojištění, ale že na to zhruba vyrovnané hospodaření stačí 0,6 procentního bodu. Jenom připomínám, že od roku 2008 se z toho systému platí dvě nové dávky, které od roku 2008 nebyly součástí našeho sociálního systému. Takže to je druhé objemově nejvyšší opatření na příjmové straně.
Odhad je zhruba 11 miliard korun. To se ale projeví v příjmech od února příštího roku, takže poprvé to bude uplatněno za platy a mzdy za měsíc leden roku 2024.
Roky ve veřejném prostoru debatujeme omezení množství daňových výjimek. Všichni jsme pro, ale v okamžiku, kdy přistoupíte ke konkrétním návrhům, tak je zcela logické, já to ani nekritizuji, že ti, kterým by se měla zrušit konkrétní daňová výjimka, uvádějí mnohdy i velmi správné důvody, proč tu daňovou výjimku zachovat. My jsme se rozhodli, že zjednodušíme daňový systém. A rušíme celkem 22 daňových výjimek.
Tady ale nebylo hlavním klíčem a hlavním důvodem nebylo zvýšení příjmů státního rozpočtu, ale zpřehlednění a zjednodušení daňového systému. Mohli jsme jich zrušit více, určitě by to prospělo, ale to je maximum toho, na čem jsme se byli schopni dohodnout. Mnohé z nich, a to se nám stává jakoby obecně – trošku odbočím, my jsme rozhodli, že zavedeme takové „spending revue“, takže budeme zpětně hodnotit výdaje státního rozpočtu, že velmi často stát zavede nějaký nástroj, ustáli se k tomu nějaké slovní hodnocení nebo název, a pak se ukáže, že v praxi je to využíváno jinak. Například stavební spoření v skutečnosti není stavební spoření, i když se to tak jmenuje, ale je to spoření s státní podporou. Já myslím, že to je podstatný rozdíl. A taky součástí ozdravného balíčku je snížení té státní podpory ze stávajících 2000 na 1000 korun. Jen připomínám, je zhruba 5 zemí na světě, které vůbec mají systém stavebního spoření. Jinde jsou klasické hypoteční trhy. V České republice vzniklo v okamžiku, kdy vlastně žádný trh s hypotékami neexistoval. A nebyla v té době jiná možnost, jak si půjčit případně na rekonstrukci nebo stavbu. A jenom připomínám, že původně ten státní příspěvek byl 4,5 tisíce, pak 3 tisíce, pak 2 tisíce. My navrhujeme 1 tisíc. Já jsem to řekl proto, abych dokumentoval jednu z těch daňových výjimek, která je často dokumentována jako sociálně necitlivá. A to je zrušení školkovného.
Jaký byl cíl státu? Pomoci sociálně slabším rodinám a nízkopříjmovým. Jaký byl výsledek? Tyto skupiny tuto daňovou výjimku nevyužívaly, protože už jiné daňové slevy jim neumožnily ji použít. A tomu daňovou výjimku používaly od střední vyšší třídy výš. Tak my si myslíme, že v sociální politice, v rodinné politice je lepší mít jiné nástroje na podporu rodin, zejména ty, které jsou nízkopříjmové. To je jeden z případů, který byl hodně debatován a který dokumentuje, že jsme měli k dispozici opravdu hodně podkladů. V tomto konkrétním případě jsme si nechali zpracovat i regionální rozložení. Kolik procent té daňové podpory se v kterém regionu čerpá. A je vlastně překvapivé, že ve strukturálně postižených regionech – Ústecký, Karlovarský a můj Moravskoslezský, čerpá nejméně. Kdyby to bylo rovnoměrně, tak vlastně podle počtu občanů a podle počtu dětí se ta sleva čerpá rovnoměrně po celém území. Ale právě v těch sociálně slabších regionech, v těch strukturálně postižených regionech díky situaci těch rodin oni vlastně tu daňovou výjimku nepotřebovali, protože už měli stejně daňovou povinnost 0. A jestli 0, anebo –1000 korun nemá žádný smysl. Hodně se mluví o tom, že další antisociální opatření je zrušení slevy na studenta.
Tak já zkusím říct pár čísel. I pro studenty platí základní sleva na poplatníka. Pokud si to číslo pamatuji dobře, teď to v hlavě nebudu počítat, tak to znamená, že zhruba do 210, 211 tisíc hrubého přijmu za rok se používá základní sleva na poplatníka. K tomu mohl student použít slevu 4 200, to je vlastně 15 %, takže teďka to budu v hlavě počítat, tak je to nějakých, když je to 15 procent – 630 čeho? Někdo mi napovídá. Ne, ne, ne – je to 4 200, je to 15 %, takže 10 % – je to necelých 50 tisíc hrubého, na které se mohly počítat – ani ne – na které se mohla počítat tato sleva. A všechno nad to bylo standardně zdaněno. Takže jediné, co to zrušení té slevy znamená, že v tom úzkém okruhu příjmů mezi základní slevou a plus srážkovou daní 15 % nic jiného se nemění. A takhle bych mohl podrobně zdůvodňovat každou daňovou výjimku, kterou jsme navrhli. Součástí toho zjednodušení je návrat k dvěma sazbám za DPH.
My si pamatujeme, když byla zavedená, mnozí z nás si pamatují, když byla zvedená druhá snížená sazba, v této době vláda navrhla 3 položky do snížené sazby, druhé snížené sazby. A tehdy se v debatě, aspoň v Poslanecké sněmovně, dušovali, že to je konečný seznam. Každé opatření zákona o DPH vlastně znamenalo rozšíření seznamu položek v druhé snížené sazbě. A v zásadě nemáte dobrou odpověď pro to, když máte dvě snížené sazby, která je v první a která je v druhé snížené sazbě.
Někdo namítá, že tím, že jsme se domluvili, že knihy nebudou podle DPH, že jsme zavedli třetí platbu, ale už dnes existují služby, například registrované sociální služby, které nepodléhají DPH. Takže pokud přijmete tuhle tu matematiku, tak ze 4 sazeb snižujeme na 3, ale reálně ze 3 na 2. A to samozřejmě nese změnu sazeb a zatřídění. A to, co je obsaženo v tom návrhu, je výsledkem zase politického kompromisu vyjednávání jednotlivých vládních stran.
Velká část toho zákona je věnována daním z neřesti – říká se jim spotřební daně, ale daně z neřesti. My jsme vlastně u tabákových výrobků zopakovali poměrně úspěšný koncept toho, že vlastně už dvakrát byl schválen daňový kalendář na 3 následující roky. V tomto návrhu máme daňový kalendář na 4 následující roky. A při těch sazbách jednotlivých typů tabákových výrobků jsme se drželi zásady, kterou máme v programovém prohlášení vlády. A to je, že ta výše daně bude odpovídat míře škodlivosti.
Čím méně škodlivé, tím nižší daň. Není tam žádný produkt, který je neškodlivý. To chci říct, aby nedošlo k nedorozumění. Ale i doporučení lékařů a adiktologů je, že pokud je některý produkt méně škodlivý, tak je méně zatížen spotřební daní. A touto ekonomickou daní se stát snaží ty, kteří používají tabákové výrobky, vést k tomu, aby používali tabákové výrobky, které jsou na škodlivé. To se dlouhodobě, ale v dlouhodobém horizontu projeví ve výdajích zdravotnictví. Není to, že byste to měli za rok nebo za dva, ale je to krok správným směrem. Poprvé jsme navrhli daňový kalendář i u daně z lihu. Poprvé je opět daňový kalendář, aby bylo jasné, jak se ta daň bude zvyšovat v příštích letech.
Pak jsme se věnovali dani z hazardu. A tam probíhá bezesporu technologický pokrok takže ten výnos daně je jiný než v okamžiku, kdy se zaváděla daň z hazardu. V této chvíli – a budeme se bavit vlastně o tom výnosu z technických her – je vlastně systém takový, že obce, které povolí na svém území hazard, mají příjem nebo část příjmů nejen z toho, co mají v těch „land based“, v těch provozovnách na svém území, ale i ze sázek, které probíhají na internetu. Naše dohoda je docela logická. Všechny příjmy z daně, hazardní daně z těch her na internetu končí ve státního rozpočtu.
Pak jsme vedli velmi komplikovanou debatu o tom, jak dělit daňový výnos z těch provozoven fyzicky umístěných. Jednoduší část té dohody byla zvýšit podíl státu. Mnohem komplikovanější byla dohoda, jak ten výnos rozdělit mezi samosprávy. V tomto okamžiku, v tomto konkrétním bodě, se vlastně samosprávy rozdělily do 2 skupin, do té menší, která na svém území povoluje hazard, má s tím bezesporu, je to vědomé rozhodnutí zastupitelstva, má s tím i některé negativní jevy, které se s tím prostě nesou. A za to měli podíl na tom výnosu a mohli je využívat podle priorit konkrétního zastupitelstva. Druhou skupinu, mnohem větší, tvořily obce, které zakázaly hazard. A současně se chtějí podílet na těch výnosech. Nakonec jsme došli ke kompromisnímu řešení, že každá z těch skupin bude mít polovinu z toho výnosu určené pro samosprávy.
Mluvím o tom, protože to bylo předmětem dlouhých vyjednávání. Tak snažím se vysvětlit, co je vlastně obsaženo v tom konkrétním, dneska už ne vládním návrhu, ale ve znění zákona, který byl schválen Poslaneckou sněmovnou. Vedli jsme dlouhou debatu o dani z přijmu fyzických osob. Jistě víte, že politicky byly vládní strany rozděleny v minulém volebním obdobím, zda tuto daň snížit, nebo ne. A ty své protikladné názory v této otázce si zachovali. Myslím, že je poctivé to přiznat, že 4 vládní strany, které nehlasovaly pro snížení daní v minulém volebním období, byly spíš pro to, abychom to vrátili. A my, kteří jsme pro to hlasovali, jsme byli proti. Nakonec jsme udělali kompromis. Kromě zrušení těch daňových výjimek, tak jsme rozšířili pásmo těch, kteří podléhají druhé sazbě daně z příjmů fyzických osob z dnešního čtyřnásobku průměrné mzdy na trojnásobek průměrné mzdy.
Když se je vrátím k tomu DPH, tak často odpovídám na otázku, proto to vlastně děláte, když celkový výnos se sníží?
A odpověď je – protože dvě sazby je lepší než mít tři. My jsme se snažili najít mezi těmi všemi produkty – v zachování toho, že to je částečně harmonizovaná daň – ty produkty a služby, kde jsme našli nějaký společenský zájem, aby byl v nižší sazbě DPH. A to jsme promítli do toho návrhu. Já bych označil dvě klíčové komodity, kde dochází k výraznému snížení DPH o 3 procentní body. A to je oblast bydlení a oblast potravin. Myslím, že nemá cenu v této chvíli vést debatu, o kolik se to promítne do cen. Uvidíme od nového roku. Já věřím, že to snížení je tak výrazné, že se to v těch koncových cenách prověří.
To jsou z hlediska daňových příjmů ty objemově nejvýznamnější. Určitě pokud v rozpravě pak zazní dotaz na nějaké další položky, tak jsem připraven na ně reagovat, či je případně vysvětlit. Co se týče té výdajové strany, tak většina opatření je v exekutivní podobě. Díky tomu, že nepodáváte návrh státního rozpočtu podle naší legislativy, tak to vlastně nevidíte, ale tam je ta úspora. V úvodu svého vystoupení jsem dokumentoval, jak velké muselo být to fiskální úsilí, když jsme společně zvedli v zásadě mandatorní výdaje. V této chvíli jsme v situaci, kdy mandatorní výdaje a kvazimandatorní výdaje v zásadě spotřebují všechny příjmy státního rozpočtu. Když jsem mluvil o tom zadlužení vůči HDP, toho sektoru vládních institucí, tak pro příští rok předpokládáme, že to bude 2,2 % HDP. Minulý týden v prognóze zveřejněné Českou národní bankou je ten názor ještě optimističtější, ale já budu v této chvíli operovat s čísly, které vycházejí z odhadu Ministra financí. Po mnoha letech budeme plnit jedno z Maastrichtských kritérií, že naše roční zadlužení je nižší než 3 procentní body. Po mnoha letech – myslím, že po 5 – se snižuje celkový objem výdajů. Celkové výdaje pro rok 2024 jsou navrženy nižší, než jsou výdaje v roce 2023 při započtení všech těch změn mandatorních výdajů, o kterých jsem mluvil na začátku svého vystoupení. Možná se ještě budu věnovat jedné dani, na kterou jsem zapomněl, která je taky předmětem veřejné debaty, a to je daň z nemovitostí. Ty důvody, proč jsme se rozhodli k navýšení, jsou docela evidenční. Vycházejí z mezinárodního srovnání a doporučení všech expertů.
Původní vládní návrh obsahoval něco jako zavedení státního koeficientu. To znamená, že ta daň by byla sdílená. Část nebo stávající část výnosů daně z nemovitosti by zůstala obcím. A byl by zaveden takzvaný státní koeficient v objemu zhruba 9 až 10 miliard korun. Na základě jednání se Svazem měst a obcí a Sdružením místních samospráv, jsme připravili pozměňující návrh, který připravila Poslanecká sněmovna, že zůstane plný výnos daně z nemovitosti v obcích. Tím pádem jsme museli zvolit jinou konstrukci té změny zákona. Celá pasáž týkající se státního podílu vypadla. A zvýšili jsme základní sazbu – ne koeficient, ale základní sazbu. Navíc jsme dali nějaké nové nástroje obcím, aby mohly přesněji cílit své rozhodnutí. Omezili jsme možnost použití zvýšení koeficientů u zemědělských pozemků. A dali jsme možnost nejenom zvyšovat koeficient, ale taky ho snížit. Myslím, že větší flexibilita pro zastupitelstva měst a obcí je správných krok. Uvidíme, jak v budoucích letech se s tím jednotlivé obce vypořádají. Na základě této dohody jsme vlastně snížili poměr, objem snížených daní pro kraje, obce a města. Vlastně v tom objemu 10 miliard korun. Vedli jsme debat, na které jsme se neshodli, jestli to má být jenom v některých sdílených daních, anebo ve všech. My jsme se rozhodli, jako vládní koalice, ve všech. Jenom připomínám okřídlenou větu, kterou mnozí z nás používali v době, kdy působili v komunální politice, my jsme velmi často říkali, včetně mé osoby, že rozpočty měst, obcí a krajů mají dýchat se státním rozpočtem. Myslím si, že to navázání všech sdílených daní na stejný koeficient je správné. Protože je čirá spekulace, která daň v příštích letech poroste rychleji. Když se podíváme na letošní rok, tak paradoxně mnohem pomaleji roste výběr DPH než výběr přímých daní. Ale já si myslím, že v nějakém střednědobém či dlouhodobém horizontu je to vlastně jedno. A nemyslím si, že je správné podle momentálního odhadu, která daň poroste rychleji, měnit pravidla.
Pak byla jenom taková drobnost. Byli jsme kritizováni, proč u daně z nemovitosti rušíme daň z nemovitosti z rybníků? Nevím, jestli jste to zaznamenali v té otevřené debatě, tak chci říct, že roční výnos této daně – roční výnos z celého území byl 1 025 000 korun. Administrace této daně byla bezesporu mnohem dražší než samotný výběr.
Já jsem přesvědčený, že ten návrh zákona je vyvážený, že v kombinaci s návrhem státního rozpočtu a rozpočtovým výhledem plní ty tři základní pilíře naší fiskální politiky. Za prvé snižovat deficity veřejných financí, za druhé udržet finanční aktivity státu – v žádném z rozpočtů 2022, 2023, 2024 neškrtáme jedinou korunu z plánovaných investic.
A třetí, neméně důležitou, je udržení sociálního smíru. My jsme se snažili ty tři pilíře udržet vyvážené, nepreferovat ani jeden na úkor těch ostatních dvou. Jak už jsem říkal, považuji tento návrh zákona za odvážný krok, velmi cenný kompromis. A dovolte mi, abych jménem vlády České republiky vás požádal, abyste návrh zákona schválili ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.
Děkuji za slovo, pane předsedo.
