„Všem nám jde o udržení kvality vzdělávání našich dětí, požadavky zaměstnanců jsou oprávněné,“ říká předseda SOCDEM Michal Šmarda. Podle něj je potřeba zabránit nekoncepčním zásahům, škrtům v rozpočtu i snižování platů pedagogických i nepedagogických pracovníků. Varující fakt je, že Česko dává na školství 3,5 procenta HDP, přičemž průměr zemí OECD je 5 procent.
Učitelé dostali dokonce zákonnou záruku, že budou dostávat 130 procent průměrné mzdy. „Kvůli vládním škrtům vládní zákon nebude možné dodržet,“ konstatuje Michal Šmarda. Podle něj je nedůstojné se každoročně handrkovat o peníze, které už jsou zákonem schválené. „Ředitelé škol jsou postaveni před dilema, zda přidat učitelům nebo propustit školníky, kuchařky, uklízečky a hospodáře,“ dodává.
Dodržení slibů vůči zaměstnancům škol by stálo 23 miliard navíc ročně. „Například účet za zpackanou windfall tax je 40 miliard korun a za zrušení superhrubé mzdy 150 miliard korun. Na pomoc školství by stačil i jen zlomek těchto peněz,“ říká předseda SOCDEM.
Snižování výdajů na školství se dotýká vzdělávání na všech stupních, od mateřských škol až po vysoké. „Bezpochyby se sníží kvalita vzdělávání. Ubyde hodin věnovaných výuce, omezí se možnost škol dělit třídy na skupiny, ve kterých je výuka efektivnější. Zvýší se počet žáků ve třídách, omezí se volitelné předměty a v ohrožení se mohou ocitnout malotřídky,“ rekapituluje dopady na základních školách místopředseda Sociální demokracie a pedagog Lukáš Ulrych.
Pokles výdajů na školství se dotýká i studentů vysokých škol. „Nárok na stipendium dnes mají pouze studenti z rodin, které si nevydělají víc než 23 300 Kč. Těchto studentů je pouze 400 z celkového počtu 300 tisíc studentů českých vysokých škol. Ubytovací stipendia jsou na hodnotách platných před deseti lety, studentské půjčky neexistují,“ vysvětluje Daniela Ostrá. Jak dodává, řada talentovaných studentů vysokou školu z těchto důvodů opouští.
„Vzdělání je cestou z krize. Je smutné, že vládní strany na své předvolební programy zapomněly,“ říká. Je nutné se také zaměřit na zvýšení kapacit středních škol. „Volbu další školy bude řešit až 130 tisíc deváťáků. Jenže kapacity už nestačí. A pokud ano, jedná se o neatraktivní obory nebo učiliště, o které je minimální zájem,“ konstatuje Lukáš Ulrych. Řešením je podle něj posílení všeobecné složky vzdělání i na učilištích a školách bez maturitních oborů.
„Je nutné, aby studenti všech typů škol měli srovnatelný vzdělávací základ. To zaručí, že neztratí motivaci ve vzdělání pokračovat, pokud napoprvé neuspějí u přijímacích zkoušek na vybranou školu,“ vysvětluje. Podle statistik pracovalo po třech letech vystudování učebního oboru bez maturity v absolvovaném oboru pouze kolem třetiny absolventů a téměř polovina mimo obor. Zbylých zhruba 20 procent v příbuzných oborech.
Zájmem nás všech musí být, aby děti získaly kvalitní vzdělání a aby si odnesly znalosti, které jim pomohou v?jejich životě i kariéře. „Jedině tak připravíme dětem perspektivní budoucnost,“ zdůrazňuje Daniela Ostrá.
Zástupci odborů i experti varují, že osekání rozpočtu pro asistenty pedagogů ohrozí společné vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami. Méně peněz ve školství také omezí pořizování učebnic a vzdělávacích pomůcek. Snížení počtu nepedagogických pracovníků vážně zkomplikuje zajištění běžného provozu škol a také dostupnost stravování ve školních jídelnách.
