A cítím to jako určitou odpovědnost, jakousi otázku svého svědomí. Protože když jsem se stala senátorkou, tak jsem byla zvolena do rady SÚRO, která tehdy podle atomového zákona měla také členy, kteří byli zvoleni za Senát a kteří byli zvoleni za Poslaneckou sněmovnu. Tato rada měla jasné kompetence dané zákonem. A také já, jako senátorka, jsem měla za úkol informovat veřejnost o tom, co se na té radě děje. Moje role ze zákona byla, abych komunikovala s veřejností o tom, co se připravuje. Zákon, který byl přijat za období minulé vlády, velmi rozsáhlý, vypustil tuto kompetenci sněmovny i Senátu. A existuje rada SÚRO, která má ovšem zcela jiný charakter. A je podřízena pouze Ministerstvu průmyslu a obchodu.
Je to, myslím, ke škodě. Já jenom doplním to, o čem nás tady informovala paní senátorka Žáková s tím, že ve chvíli, kdy jsem se stala členem této rady, tak jsem to byla já, kdo sdělil široké veřejnosti, že se chystá příprava úložišť a které lokality to jsou. Tehdy se oficiálně dozvěděli starostové, že na jejich území se chystají tyto lokality. A teprve tehdy se začlo o této problematice vůbec veřejně hovořit. Takže i trošku řeknu díky Senátu se otevřel prostor pro to, abychom hovořili o jaderném úložišti a umístění jaderného úložiště. A já si teď dovolím říct jednu věc, která tady ještě nezazněla a která jaksi zapadá nebo není vůbec předmětem řekněme široké diskuse, která by nás v České republice měla být vedena.
Máme země Evropské unie, z nichž většina má jaderná zařízení. Máme země, ve kterých budování jaderného zařízení je samozřejmě předmětem nějaké vize, ale budování úložiště je velkým problémem, protože to, co je pro úložiště to nejdůležitější, nejsou kontejnery, o kterých se diskutuje, není systém provozu, jak bude ukládáno, ale protože ta aktivita toho, co se ukládá, je více než tisíc let, tak jedinou hlavní bariérou je horninové prostředí, které obklopuje právě toto uložení těchto obchodů. A Česká republika není zemí, která měla ideální geologické podmínky pro to, že by takové úložiště tady mělo vzniknout. My máme malé masivy, máme masivy, které mají horniny, které by to mohly zvládnout, něco ty masivy jsou malé, například na rozdíl od zemí, které jsou severně od nás, to znamená Norsko, Finsko a celý ten blok platformy, která je na severu Evropy. To říkám jenom proto, abychom si uvědomili souvislosti. Já jsem se zabývala jadernými úložišti tedy od toho roku, kdy jsem byla zvolena, od roku 1996, respektive 97.
Nikde ve světě nebylo, v tuto chvíli se pravděpodobně chystá ještě jedno úložiště, nebylo úložiště vysoce aktivních radioaktivních odpadů. To je toho, co jde z jaderných elektráren. U nás máme tři, nebo dokonce měli jsme 4 úložiště, ale ty byly na takzvané průmyslové nebo takové ty odpady, které máme ze zdravotnictví nebo máme z jiných provozů, kde jsou potřeba radioaktivní látky. Byly s tím velké problémy, nebudu o tom dále hovořit, nicméně podařilo se nakonec nějakou tu situaci stabilizovat, ty lokality zabezpečit lépe, nicméně tyto lokality nejsou pro vysoce aktivní odpady tedy vyhořelé jaderné palivo.
Ve Spojených státech se předpokládá, že budou existovat dvě jaderná úložiště pro takovéto odpady. Víme, že ve Spojených státech máme těch jaderných elektráren hodně. Teď neřeknu přímo to číslo, ale jsou jich desítky. Teď nevím, jestli teda nižší, nebo vyšší, ale to asi není v tuhle chvíli podstatné. Já myslím, že nižší... nebo někde v půlce. Ale podstatné je, že pro celé Spojené státy budou dvě jaderná úložiště. Máme tu Euratom a máme tu určité smlouvy Euratom. Evropa, jak se k tomu postavila? V každé mezi, která má jaderné elektrárny, budeme mít jaderné úložiště? Hlubinné jaderné úložiště vysoce aktivního odpadu? I v zemích, kde to téměř není možné?
Přiznám se, že jsem čekala, že právě otázka jaderné energetiky a sní nepochybně bytostně spojených úložišť bude předmětem toho, čím se bude Evropská unie zabývat. Všichni rozumíme tomu, že je přece nesmysl, aby v každé mezi bylo jaderné úložiště z jaderných elektráren. Abychom měli tolik bodů vlastně jakýchsi rizik a zásahů, které každé to jaderné úložiště samozřejmě do určité míry znamená. Bohužel na tomhle se Evropa nedohodla. A poslední směrnice, která byla vydaná – teď nevím, jestli to byla směrnice, ale je to materiál, který říká, že každá země se sociální postarat o svůj jaderný odpad z jaderných elektráren, ale je možné, že se mohou dohodnout. Je to tam takovým, jednou malinkou jenom notickou poznamenané v jednom paragrafu.
Kdo buduje jaderné úložiště nyní pro takovéto odpady v rámci Evropské unie? Víme, že někde ve Finsku. V Německu několikrát budování tohoto jaderného úložiště pro vyhořelé jaderné palivo ztroskotalo, takže jsou tam další pokusy, ale pořád jsou na počátku. No a ostatní země, já tedy musím říct, že nevím o tom, že by někde ta příprava byla reálně zahájena. Tudíž otázka, kterou jsme dostali a kterou jsme dostali v rámci vlastně dopisů, které k nám chodily z obcí, jestli Česká republika bude tím, kdo bude, teď to řeknu jako trošku natvrdo, tím, kdo bude vydělávat tím, že se tady bude ukládat jaderný odpad ještě z cizích zemí, tak tato otázka je více než na místě.
Já jsem přesvědčena o tom, že 27 ani 25 ani 20 úložišť nevznikne. A musím říct, že v jednáních, kterých jsem bývala, tak se jednoznačně uvažovalo o tom, že se jsem minimálně bude ukládat odpad ze Slovenska, ze slovenských jaderných elektráren. Tak jako na bych chtěla slyšet od pana ministra odpověď. A je jasné, že když se buduje takovéto jaderné úložiště, že, tak jako každá skládka, když ji budete mít malou a budete tam málo ukládat a musíte to zabezpečit, tak uložení každé tuny je dražší. Když budete mít velký objem toho, co tam ukládáte, tak je to levnější. A dokonce se na tom dá vydělat.
Máme jaderný účet. Na ten jaderný účet přichází peníze, které jsou z každého vyrobeného – teď řeknu W, KW, J, přichází na jaderný účet. Když se projednával atomový zákon, tak jsme upozorňovali na to, že ty peníze tam nejsou dostatečné. A že vybudování toho jaderného úložiště včetně ještě řekněme likvidace těch jaderných elektráren po skončení provozu, že může být samozřejmě problémem. Takže ty peníze na provoz toho úložiště se budou určitě hodit.
Já jenom chci říct, že bych očekávala i od našeho pana ministra, že by tuto otázku toho, kde vlastně Evropa bude soustředit svůj jaderný odpad, který je a právě náleží Evropské unii, že by měl řešit. A mělo by se nad tím skutečně pracovat, protože takhle náhodně – tak to uděláme v České republice – to není dobrá cesta. A rozumím tomu – a teď řeknu ještě další věc – že když se hovořilo o tom, že jádro bude udržitelné a že bude chápáno jako udržitelný, respektive zdroj, který je samozřejmě bezuhlíkový, nicméně udržitelný, tak se řeklo – ano, Česká republika to tak může mít, ale pouze v případě, že bude mít zajištěné právě ukládání vyhořelého jaderného paliva. Čili to byla jedna z podmínek.
Tak já jenom o tom hovořím proto, abychom si tyhle souvislosti uvědomili, takto prostě situace vypadá, že všechny země Evropské unie úložiště mít určitě nebudou. Některé ho mít ani nemůžou, protože nemají podmínky, přírodní podmínky, geologické podmínky, aby vůbec takové úložiště třeba v pásmech, kde je zemětřesení nebo, kde nejsou, ke jsou třeba jenom vápencové struktury, tak tam takové úložiště prostě být nemůže. Říkám to proto, že si myslím, že ta veřejná debata o této otázce by měla být vedena. A jistě, jestliže jsme se rozhodli a chceme podporovat jadernou energii, pak dobrá, musíme mít jaderné úložiště. Ale v tom případě si také řekneme, jaké budou ty podmínky pro to jaderné úložiště.
Víte, já jsem se tím zabývala velmi detailně a cítila jsem povinnost, své svědomí, abych vám tuto otázku, tento pohled předestřela, byť to někteří vnímají, že je to trošku od toho zákona dál, ale není.
A teď se vraťme k návrhu, který před námi leží. Já musím říci, že v roce 2004 jsme právě připravili první návrh takového zákona, který se týkal toho, jak se obce budou podílet nebo budou mít právo se podílet na rozhodování o tom, kde úložiště bude a jaké budou podmínky pro úložiště. Zákon tehdy neprošel, nicméně do zákona atomového se dostal paragraf, který říkal, že další zákon stanoví toto oprávnění obcí být účastníky jednání, kterých se právě úložiště týká.
Při dalších jednáních, která opravdu trvala desítky let, se stalo mezitím to, že SÚRAO s penězi, které jsou na úložiště, řekněme, velmi nešetrně nakládal, dokonce jsou tam nějaká trestní řízení, byli někteří odvoláni. Je to pořád takové, celý systém je trochu schovaný. A pořád se tomu nevěnuje pozornost taková, aby vše bylo pod veřejnou kontrolou, protože část toho samozřejmě, chápu, je tajná, ale dostatečná kontrola tam opravdu v tuto chvíli podle mého názoru není.
A teď se vrátím k návrhu zákona. Ano, tehdy se slíbilo obcím, že budou mít jakási práva. Jednání pokračovala, pokračovaly průzkumy pořád v té dimenzi, kdy se obce bránily. Pak se trošku manipulovalo s výkladem geologického zákona, kdy se mohou vrtat průzkumné vrty, kdy jsou to vrty už pro úložiště, no, byly to prostě pořád určité hrátky, které celou dobu trvaly. Ale určitě v jednáních, která byla poslední s obcemi, bylo, že zárukou toho, že úložiště bude opravdu vybráno s pečlivostí tak, aby tam nebyly nějaké zájmy nebo nedošlo k nějakým přehlédnutím z hlediska toho, jestli je lokalita vybrána správně a nejlépe, bude parlament, bude sněmovna, bude Senát. To bylo slíbeno těm obcím. Tehdy, když se zákon právě na ministerstvu připravoval. A ve sněmovně to pak vypadlo.
Já velmi podporuji návrh paní zpravodajky Žákové v tom, že Senát by měl tuto roli tak, jak už o tom hezky hovořil pan senátor Láska, opravdu vrátit a důvěru lidí tím, že o tom bude rozhodovat nejen vláda, ale i sněmovna a Senát, tu důvěru tomu do určité míry vrátit a podpořit ji. Přeci jen je to jakási důležitá pojistka.
A teď si dovolím ještě jednu vzpomínku. Co mě vede k tomu, aby to byl parlament, sněmovna a Senát, aby byli těmi, kteří budou v této věci rozhodovat na návrh vlády? Možná je to zdánlivě nesouvisející, ale ten příklad je naprosto tristní. Měli jsme tu rozhodování o tom, kde bude letiště, které bude sloužit naší obraně, naší bezpečnosti, kde bude mezinárodní letiště, které bude využíváno v rámci systému NATO. Tehdy byl ministrem pan ministr Tvrdík. Pan ministr Tvrdík byl z Vysočiny. Byl kousek od Náměště. U nás, v mém regionu je letiště Přerov. Velmi dlouho se hovořilo o tomto letišti, že má výborné klimatické podmínky, výborná všechna další kritéria, která jsou pro taková letiště důležitá. Ale pan ministr Tvrdík rozhodl, že tímto letištěm bude letiště v Náměšti nad Oslavou, protože to byl jeho region.
Dodnes s každým z odborníků, s kterým hovořím, tak mi říkají: „Tehdy se opravdu nerozhodlo úplně dobře, tam se špatně přistává, jsou tam horší klimatické podmínky.“ Když skončil pan ministr Tvrdík, tak jsme říkali: „Tak fajn, teď to můžeme změnit.“ Kdepak, už tam byly věnované miliardy peněz. Jak bychom ty vložené miliardy odůvodnili? Já to dávám jako příklad rizika, že bude nějaký pan ministr ve vládě, který bude silný a bude mít nějaký zájem, regionální, tak já doufám, že se to nestane, ale přesto už se to stalo a i proto si myslím, že by bylo velmi moudré, abychom postoupili do podrobné rozpravy a přijali návrh, který předložila paní senátorka Žáková, který byl dokonce v původním vládním návrhu na základě všech jednání, která probíhala s obcemi a které ministerstvo předložilo.
Děkuji vám za pozornost.
