Rok válek ve světě
V zahraničí šlo o všechny probíhající „velké“ války.
Tedy v prvé řadě o ukrajinskou válku, kde se jako její výsledek stále jasněji rýsuje ruské zjištění skutečnosti, že Ukrajina s téměř celou Evropou a USA za zády není schopná Rusy ani zatlačit a podle váhavých prohlášení čelních západních politiků zatím nikdo nemá odvahu, aby jasně řekl: „Je to na draka, skončeme to (dokud má Ukrajina vůbec nějaký přístup k Černému moři), pojďme jednat, protože rekonstrukce Ukrajiny bude (také) ziskový kšeft…“.
Pak je tu „zapomenutá“ válka o Náhorní Karabach (Arcakh) kde za usilovného hledění „demokratického“ Západu jinam Ázerbájdžán obsadil tuto arménskou enklávu 120 000 Arménů muselo během tří dnů opustit nadobro své domovy. Paralelně probíhala vlna zatýkání politiků a příslušníků armády Arcakhu.
Paradoxem (a nebetyčnou ostudou) je, že po této válce - a po osudu arménských zajatců v ázerbájdžánských vězeních - v tzv. „civilizované a lidskoprávní“ Evropě pes neštěkne. Otevřel jsem tuto otázku osobně před pár týdny na půdě Evropského parlamentu, tak uvidíme, jaký bude další vývoj...
Další paradox vidím v tom, že jsme se podle Fialovy vlády odřízli od levných ruských zdrojů energie kvůli ruské agresi na Ukrajině - a namísto toho je kupujeme dráž od Ázerbájdžánu, který udělal (minimálně) to samé Arménům a Arménii.
Útok Hamásu na jižní Izrael ze 7. října je dalším důležitým předělem. Hamás jej totiž prezentuje jako součást „spravedlivého“ boje muslimů se Západem a vyzval k celosvětovému džihádu.
Následná izraelská odplata - a hlavně vlna propalestinských demonstrací po celé Evropě - ukázaly, jak silnou politickou pozici muslimské „menšiny“ zejména v západní Evropě dnes mají a jak ochotně je západní politici, kteří napřed odsoudili neslýchané krutosti, spáchané Hamásem na bezbranných Izraelcích, ale pak rychle otočili, aby začali správně naříkat nad utlačovanými Palestinci, poslouchají.
Nezapomínejme ani na skutečnost, že na další válku se zakládá pod západními tlaky také v Srbsku na jeho hranicích s tzv. Kosovem. Že v Srbsku rovněž probíhá (zatím) neúspěšný pokus o tamní Majdan, a že nesmírně napjaté jsou vztahy mezi Srby, Chorvaty a Bosňany (bosenskými Muslimy) v Bosně a Hercegovině.
Co z toho vyplývá a co očekávat?
Důležitých události se v roce 2023 odehrálo samozřejmě více - a to jak v české vnitřní politice, tak i na mezinárodní scéně.
Podstatné a klíčové jsou ovšem trendy, které z těchto jednotlivých událostí vyplývají.
A ty nejsou ve většině případů příliš radostné.
V ČR diletantská a asociální vláda Petar Fialy svými kroky markantně zhoršuje jak makroekonomickou situaci ČR, tak životní úroveň občanů. Speciálně si „zasedla“ na důchodce a pracující rodiny s dětmi.
Velice významnou okolností, která výrazně zhorší životní úroveň lidí, bylo v tomto směru bezpochyby protlačení tzv. vládního “konsolidačního“ balíčku veřejných financí, který se zvyšováním daní a udržováním inflace snaží sanovat předlužené státní peníze z kapes obyvatel ČR.
Současně s tím Fialova vláda systematicky omezuje občanská práva a svobody, zavádí cenzuru a chystá se prostřednictvím korespondenčního hlasování protiústavním způsobem degradovat a zničit svobodou politickou a volební soutěž v naší zemi.
V oblasti mezinárodní politiky je z dlouhodobého hlediska jednoznačně nejdůležitější zprávou významné rozšíření uskupení BRICS o šest nových států, vesměs důležitých regionálních mocností, ať už vojensky, politicky či ekonomicky. BRICS tak mj. nyní sdružuje země, které disponují naprostou většinou světových zásob ropy a zemního plynu.
Tento proces znamená konec geopolitického unilateralismu a politicko-ekonomické nadvlády USA (a dolaru) ve světovém měřítku a přechod k multipolarismu.
Přičemž tento proces bude pokračovat a sílit, BRICS se bude dále rozšiřovat a utužovat spolupráci, včetně rozšiřování oblastí a agend této spolupráce.
Důležitým trendem, který letos ještě zesílil, je pokračující sebevražda Evropy a EU prostřednictvím likvidace její ekonomiky skrze šílená a nepotřebná opatření tzv. Green Dealu - a v souběhu s organizovanou masovou nelegální migrací do Evropy, kdy minimálně části našeho kontinentu reálně hrozí násilný střet s radikálním islámem.
Šance na zvrat existuje
Ale nepropadejme beznaději, vývoj věcí máme stále ještě ve svých rukou.
Do příštího roku přeji všem svým spoluobčanům zdraví, odvahu a pevnou vůli přežít všechny nástrahy, které nám do cesty chystá Fialova vláda - a především jasnou a otevřenou mysl, aby pochopili jak důležité budou červnové volby do Evropského parlamentu.
Přeji jim, aby přestali věřit té pečlivě vypiplané mantře „můj hlas nic nezmůže, tak proč se obtěžovat“ a přišli zvolit svoji budoucnost v Evropě. A, samozřejmě, aby podpořili kandidátku hnutí SPD.
Krásný rok 2024
