ten návrh zákona, který dnes projednáváme a patrně ho budeme projednávat ještě zítra a pozítří a kdo ví, kolik ještě dalších dní se tady chystají dlouhé a dlouhé debaty, je přitom v podstatě docela prostý a jak už bylo řečeno, velmi opatrný. Je to návrh, který zjednodušuje fungování státu pro lidi, pro Čechy a Češky žijící v zahraničí. A zjednodušování se tady v tomto sále většinou spíš tleská, tak proč ho blokovat?
Jde nejenom o zjednodušení toho, aby mohli reálně volit a aby je to nestálo majlant, pro lidi, kteří mají nějaký druh bydliště, pobytu, kteří zkrátka se nacházejí v zahraničí, a je to i návrh, který připomíná, že se jedná o rovnoprávné občany, o lidi, jejichž výkon práva volit prostě nemá být významně ztížen tím, jak daleko to mají na ambasádu nebo konzulát, nemá to být ztíženo tím, že si musejí za často opravdu veliké sumy kupovat lístky někdy i do letadel, aby zvládli odvolit v zemi, kde aktuálně sice nežijí, ale mají k ní vztah, jsou jejími občany. A to, co je strašně důležité - my tím ten vztah nejenom že posílíme a upevníme, ale i stvrdíme, protože často jde o lidi, s kterými je opravdu v našem zájmu ten vztah mít.
Já zdůrazňuji, že je to návrh, který nás dostává nejenom na západ, ale i na východ, protože tolik zemí světa ho má zavedený. Zmíním, že už skoro dvacet let i třeba sousední Slovensko, byla tady zdůrazněna Velká Británie přes sto let, zkrátka 126 zemí světa funguje v parlamentních volbách s korespondenční volbou. Těch 126 zemí světa jsou čísla Mezinárodního institutu pro demokracii a volby, že vůbec netuším, proč tady z toho mají být ty spousty dní a nocí prodebatovaných v tomto sále.
A ještě jeden příklad. Nejenom, že to je norma v těch 126 zemích, nejenom, že má korespondenční volbu i sousední Slovensko, ale na příkladu dalšího našeho souseda Německa ještě chci stručně ukázat, jak se to třeba tam vyvíjelo a k čemu dospěli oni před pár lety. A zdůrazním - není to náš případ, není to návrh, který přednášíme my, ale protože jsem v Německu nějakou dobu studovala a žila, tak mi přijde důležité zdůraznit, že jejich právní prostředí není zas tak odlišné od našeho a současně jsou velmi, velmi citliví na základy a principy právního státu. Velmi na to dbají. Současně tam vnitrostátně funguje korespondenční volba už od roku 1957.
Já zdůrazňuji - u nás to nikdo nezavádí, u nás se jedná pouze o zahraničí. Přesto v Německu to funguje už od té poloviny minulého století. A proč to tam funguje? Protože si ve společenské debatě vysvětlili, že chtějí zajistit, a by zkrátka všichni němečtí občané, i ti, kteří jsou už ve velmi vysokém věku, mají různé zdravotní obtíže a podobně, měli možnost účastnit se voleb. Co se týče toho fungování v této sousední zemi, tak tam je to už opravdu velice rozšířené, ale znovu zdůrazňuji, byť je to země velmi opatrná na svůj právní stát, nezpochybňuje nikdo tuto volbu.
A zpátky k Česku. My zavádíme tím návrhem, až bude schválen, pouze korespondenční volbu ze zahraničí, což je něco, co funguje v těch 126 zemích světa. A mně teda zbývá jediná otázka - proč to najednou tak vadí, když i hnutí ANO tuto věc chtělo. Hnutí ANO to chtělo ještě v roce 2018, teď máme teprve leden 2024. To opravdu není tak dlouho zpátky. Bylo to v programovém prohlášení vlády. Přišel covid.
Já chápu, že se to nezvládlo zrealizovat, ale byl to normální veřejný plán, protože jednoduše těm našim občanům v zahraničí volbu(?) je prostě zjednodušení výkonu ústavního práva. Já to chápu a já jsem ráda, že to tehdy v tom programu bylo. Stejně tak se k tomu hlásil Tomio Okamura v knize Umění vládnout, naprosto jednoznačně. A zase, my jsme teď jako vládní koalice předložili něco, co mírně, zdůrazňuji pouze mírně, modernizuje výkon volebního práva, narovnává to práva občanů v zahraničí a když to řeknu úplně na placato, tak mně přijde, že jediný problém korespondenční volby v Česku je, že ještě dávno nebyla zavedena. A to, jestli to tady někdo bude dny a noci blokovat, je čistě a pouze pokrytectví. Roky jste to chtěli.
Děkuji za pozornost.
