Pikantní je, jak v této souvislosti zpravodaj ČT v USA Bohumil Vostal málem ronil krokodýlí slzy, když sděloval opravdu objevnou novinku, že žiletkový drát způsobuje ilegálním migrantům zranění. Nemusíme být experty na geopolitiku, abychom si domysleli, že právě to je ten důvod, proč jej tam instalují.
Web televize Fox News zmínil, že například jen za prosinec se pokusilo dostat přes jižní hranici více než 320 tisíc migrantů. Dodal, že je to nejvyšší číslo, které kdy bylo za jediný měsíc dosaženo. Za celý fiskální rok 2023 se pak americko-mexickou hranici pokusilo přejít na 2,5 milionu lidí, o rok dříve to bylo 2,2 milionu lidí. Loni poprvé více než polovinu těchto migrantů tvořili občané jiných států než Mexika.
Americká hádka o podobu ostrahy hranic má i celosvětový dopad. Republikáni v Kongresu kvůli tomu blokují vojenské dodávky na Ukrajinu. A to vše před blížícími se prezidentskými volbami v USA. Donald Trump již řekl jasně, kudy povede jeho politika: k odstranění nezvratné perspektivy globální války a k uklidnění poměrů zdaleka nejen Na Ukrajině. Zato Biden se nutně potřebuje blýsknout se před Američany s distinkcemi „hrdiny“ z Donbasu.
Jsou to dvě zcela nespojité koncepce, z nichž ta Bidenova až npříjemně připomíná rok 2003, kdy Bush jr. kvůli svému prezidentství obětoval Irák. Navíc Trump v rámci své kampaně v probíhajících primárních volbách opakovaně prohlašuje, že texaský guvernér má ve věci zabezpečení hranic jeho plnou podporu a pokud usedne v Bílém domě, bude v tomto punktu politika státu Texas i federální vlády v souladu.
Přitom ještě před čtvrtrokem, v říjnu 2023, Biden hájil stavbu zdi mezi USA a Mexikem, prý proto, že už na ni byly vyčleněny peníze, které nelze utratit jinak. Je to sice tragikomické zdůvodnění, ale výsledek tu světí prostředek. Dnes je v Bílém domě všechno jinak.
Jistě mnohému pozorovateli vyvstane na mysli jiná historická paralela. Po skončení druhé americké války za nezávislost byl na americkém pobřeží Atlantiku vybudován řetězec pobřežních opevnění. V roce 1811 začala výstavba pevnosti Fort Sumter, která měla hlídat vjezd do Charlestonského zálivu, jakési vstupní brány do hájemství budoucí Konfederace. 26. prosince 1860, šest dní po vystoupení Jižní Karolíny z Unie, obsadila pevnost federální posádka pod velením majora Roberta Andersona.
Vlastnictví Charlestonských opevnění bylo předmětem sporu mezi vládami Jižní Karolíny a USA. Když se Abraham Lincoln v březnu roku 1861 rozhodl pevnostní posádku posílit, konfederační vojsko pevnost obklíčilo. Major Anderson odmítl pevnost vydat a tak 12. dubna 1861 ve 4:30 ráno padly první výstřely Americké občanské války.
Aniž bychom ignorovali všechny další souvislosti sporu mezi Unií a Konfederací, byl útok na Fort Sumter nepokrytou agresí centrální moci vůči snaze moci regionální o vlastní obranu. Situace, která se nyní odehrává okolo zdi a plotu na hranicích s Mexikem, které mají ochránit pro změnu bezpečnost občanů Texasu, nahrává otázce: Kdo první znovu vystřelí na pomyslný Fort Sumter?
Půjde Biden ve své slepotě tak daleko, aby riskoval ve jménu jakéhosi pofiderního progresivismu (tedy hlasů od jeho zastánců) až genocidu těch Američanů, kteří na rozdíl od něj čelí opravdové spoušti a jednají v sebeobraně? A jak na to zareagují voliči v prezidentské volbě? Protože jejich výsledek předurčí i budoucí bezpečností vývoj v našem regionu. Třeba lidé, jako Černochová a Řehka, přestanou třást flintičkami a těšit se na jadernou válku.
Jenže zřejmě jsou USA, a s nimi i Česko, opravdu zemí neomezených možností, a to žel ve všech možných významech těch slov.
