Co se týká poděkování, tak já si ho nenechám nakonec poděkuji hned na začátku, protože si myslím, že si to tento sněmovní tisk skutečně zaslouží. Já bych chtěla poděkovat jak ministru spravedlnosti, tak celému ministerstvu za to, jakým způsobem se k tomu tisku 616 postavili, a především členům podvýboru pro problematiku domácího a sexuálního násilí, se kterými jsem na tomto tisku spolupracovala. A musím neskromně říct, že myslím, že jsme na tom odvedli skutečně dobrou práci.
Je potřeba říct, že ačkoliv jsme s řadou kolegů měli velmi odlišné názory na začátku, tak jsme se dokázali nějakým způsobem dohodnout a na základě opravdu intenzivních debat jak s odborníky, tak mezi námi politiky jsme našli konsenzus, a to si myslím, že by mělo být skutečně příkladem spolupráce v rámci této Sněmovny a strašně bych si přála, aby takto jednaly i ostatní orgány v této Poslanecké sněmovně po zbytek volebního období. Myslím si, že by se nám sem chodilo podstatně radostněji.
Tak, a teď už skutečně k tomu předkládanému textu a té novelizaci trestního zákoníku, kde předmět(em?) projednávání reaguje na tu opakovanou jak společenskou, tak politickou diskusi a jejím cílem je zvýšení ochrany obětí sexuálního násilí. Současná definice znásilnění nepokrývá některé situace, kdy oběť nemohla projevit právně kvalifikovaný odpor nebo z nějakých objektivních důvodů nereagovala. Jedná se především o případy takzvaného zamrznutí, kdy oběť není schopna klást fyzický odpor. Já si dovolím uvést tady několik dat a čísel a trošku osvětově promluvit.
Znásilnění je jedním z nejzávažnějších trestných činů a bývá nazýváno psychology vraždou duše. Podle výzkumu zamrznutí prožívá 70 % obětí. A co se týká těch konkrétních dat, tak znásilnění podle statistik zažije každá desátá žena, každý třicátý muž, to znamená, že v České republice proběhne zhruba 34 znásilnění za den a na policii jde pouze jedna až dvě oběti. 90 % znásilněných jsou ženy, 90 % znásilněných má přetrvávající následky, 50 % znásilnění spáchá manžel nebo partner té oběti a dalších 40 % spáchá někdo známý, koho ta oběť znala, to znamená, v 90 % případů se jedná o znásilnění nějakým blízkým člověkem, a to si myslím, že je dobré, abychom tato čísla znali.
Jinak tento trestný čin má obrovskou latenci. Podle nějakých statistik v České republice proběhne zhruba 12 000 znásilnění ročně a pouze 5 % je nahlášeno. Těch důvodů, proč je tak obrovská latence, je mnoho, ale jedním z nich je fakt, že oběť musí mít důvěru v to, že pokud to znásilnění oznámí, tak dojde k odsouzení takového činu a ke spravedlivému trestu, který ten pachatel dostane.
Znovu bych ráda řekla, že tento tisk je výsledkem skutečně dlouhodobé spolupráce a je širokým konsenzem jak na politické, tak expertní úrovní.
Teď si dovolím říct něco trošku z historie vývoje toho trestného činu znásilnění a jak se vůbec ta právní úprava vyvíjela. Kontinuálně se ta právní úprava vyvíjí směrem k postihování čím dál širšího spektra těch sexuálních deliktů. Skutková podstata trestného činu znásilnění v sobě od roku 2010 obsahuje i pohrůžku násilí, nikoliv jen bezprostřední násilí, jak tomu bylo do té doby, a pohrůžku jiné těžké újmy. Zatímco podle té předchozí úpravy spadala pod znásilnění jen soulož nebo jiný obdobný pohlavní styk, od roku 2010 je tam zahrnut jakýkoliv pohlavní styk.
Od toho roku přibyl též trestný čin sexuálního nátlaku, zneužití závislosti oběti, a tak dále. V roce 2010 došlo také k prodloužení promlčecích lhůt u těch sexuálních deliktů. Proč to říkám? To znamená, že tady neděláme nic revolučního. Ta právní úprava se skutečně kontinuálně vyvíjí a reaguje na vývoj společnosti. V moderním pojetí totiž není znásilnění pojímáno jako silou vynucený pohlavní styk, říkal to tady už pan ministr. Nahrazuje se konceptem nekonsensuálního pohlavního styku. Nejsme v tom na světě rozhodně jediní. Ta právní úprava byla zavedena v 16 evropských zemích. Existují dva koncepty. Jeden je to, že ano znamená ano, který zavedla Malta, Chorvatsko, Kypr, Řecko, Španělsko, Slovinsko. Ne znamená ne, má Lotyšsko, Dánsko, Lucembursko, Belgie, Irsko, Anglie a Wells, Německo a Švédsko.
Je potřeba tady zmínit i judikaturu Ústavního soudu, který konstatoval, že u trestného činu znásilnění - teď budu citovat z jednoho nálezu - jednání poškozené v tomto směru není rozhodné, byl-li jasně vyjádřen libovolnou formou nedostatek její vůle. Stěžovatelův právní názor, že u znásilnění je nutná aktivní obrana či rezignace na aktivní obranu poškozené, neodpovídá právní úpravě ani ustálené judikatuře.
Z tohoto důvodu je podle mého názoru skutečně vhodné promítnout ten judikatorní výklad i do toho samotného znění trestného činu znásilnění a vypustit uvedení prvku násilí nebo pohrůžky násilí jakožto jednoho z těch definičních znaků znásilnění. Pro naplnění znaků trestného činu znásilnění tak nadále bude zásadní to, zda oběť se znatelným způsobem projevila svůj nesouhlas. Předmětem právní úpravy je změna definice znásilnění v § 185, která má zajistit změnu toho trestného činu znásilnění tak, aby skutečně odpovídal tomu modernímu pojetí. Tedy abychom opustili ten princip znásilnění jako násilím vynucený pohlavní styk a nahradili ho konceptem toho nesouhlasného pohlavního styku.
Jak už tady říkal pan ministr, za znásilnění bude tedy považovaná každá soulož, anální nebo orální styk či jiná závažná sexuální praktika, s kterou nebude jeden z účastníků souhlasit a tento nesouhlas jakkoliv projeví navenek. Navrhuje se ten trestný čin omezit pouze na soulož a jiný pohlavní styk provedený obdobným způsobem. Po vzoru zahraničních úprav se navrhuje zavedení nového trestného činu sexuálního útoku, kde budou právě zahrnuty ty méně závažné sexuální praktiky nepenetrační povahy, o kterých tady taktéž hovořil pan ministr.
To považuji za velmi důležité, protože takto skutečně bude možno lépe nastavit ty vhodné výše trestních sazeb. I když věřím, že co se týká těch trestních sazeb, tak to nebude jediná, ke které dojde a že se s Ministerstvem spravedlnosti snad dohodneme i na kompletní změně té trestní politiky, jak už o tom bylo hovořeno. Protože skutečně to porovnání trestů, které padají například za majetkové trestné činy nebo drogové delikty v porovnání s tresty, které padají za ublížení na zdraví a podobně, tak je skutečně v některých případech absolutně neakceptovatelné a skutečně to budí ve společnosti veliké vášně. Ale to si myslím, že je skutečně politické rozhodnutí a je to o nějaké široké diskusi.
Jako znásilnění budou stíhány stejně jako dnes skutky, kdy pachatel zneužije bezbrannosti oběti, kde jsou zahrnuty i případy, kdy poškozená není schopna z objektivních důvodů projevit vůli, případně je její schopnost utvořit a projevit tu vůli značně omezena, což může být dáno duševní poruchou, nemocí, silnou opilostí, spánkem, a tak dále. Explicitně tam bude zaveden i ochromující stres, který vlastně vyjadřuje stavy toho zamrznutí, které jsou velmi časté a o kterých se často hovoří v médiích. To je vlastně situace, kdy ta oběť není schopna se jakkoliv bránit.
Po té široké debatě, kterou jsme vedli, nakonec byl tedy zvolen koncept ne znamená ne doplněný vlastně o využití té bezbrannosti. Vychází se tedy z toho, že pokud toho je osoba schopna, má jakkoliv vyjádřit svůj nesouhlas se sexuálním aktem. Už to tedy říkal pan ministr, je možné ten nesouhlas projevit jak verbálně, tak neverbálně a případy, kdy to možné není pro nějakou objektivní překážku, ať fyzickou, nebo psychickou, se pak navrhuje právě řešit zakotvením té výslovné definice bezbrannosti, jejíž výčet je otevřený. Může být tedy doplněna i o další výslovně neuvedené obdobné důvody. Do té definice je zahrnut i ten disociativní stupor.
Jinak, co se týká těch dalších úprav, tak velmi podstatnou a zásadní změnou je zavedení takzvaného znásilnění z podstaty, kdy je stanovená věková hranice 12 let, do jejíhož dosažení je každé dítě považováno za bezbranné a jakékoliv sexuální praktiky s ním budou považovány za znásilnění. To jak v případě penetrativních technik anebo za sexuální útok v případě těch nepenetrativních. Jedná se tedy o to, že bude toto jednání trestáno podstatně přísněji, než v tuto chvíli, kdy velmi často je tento trestný čin posuzováno jako pohlavní zneužití.
Týká se to těch případů, kdy to dítě je natolik malé nebo nevyspělé, že není schopno vyjádřit svou vůli nebo si neuvědomuje, co se děje. Velmi často ve veřejném prostoru padají otázky, proč byla stanovena ta hranice 12 let. Bylo to ze dvou důvodů. Inspirovali jsme se zahraniční úpravu a potom také se vychází z poznatků o zrání centrálního nervového systému dětí, kdy teprve ve školním věku mezi 6 až 11 lety dochází k propojení různých částí mozku a rozvíjí se vlastně uvědomění, pozornost a seberegulace. Takže byla ta hranice určena takto.
V té připravované právní úpravě je také posíleno právo oběti být slyšena v trestním řízení. Je zde velmi zdůrazněna poučovací povinnost orgánů činných v trestním řízení vůči oběti, a to, co se týče jejího práva učinit prohlášení o dopadech trestného činu na její život, aby státní zástupce a soudce vlastně mohli tyto dopady řádně zohlednit. Stanoví se totiž, že pokud se poškozený vyjádří k té sjednané dohodě o vině a trestu, bude toto vyjádření obsaženo už přímo v té sjednané dohodě. Prakticky to tedy znamená, že pokud oběť nebude souhlasit s dohodou o vině a trestu, tak o tom bude informován soudce včas ještě předtím, než tu dohodu o vině a trestu schválí, což považuji naprosto klíčové.
V neposlední řadě ta navrhovaná právní úprava ještě doplňuje u trestného činu sexuálního nátlaku také zneužití tísně oběti. Jedná se například o případy dlouhodobého domácího násilí, kdy pachatel na oběti vykonává sexuální praktiky a oběť s nimi nevyjadřuje nesouhlas nebo není ve stavu bezbrannosti, protože je to dáno v tísni, ve které se dlouhodobě nachází. Jsou to případy, kdy například žije doma žena s partnerem, obává se o děti, které žijí ve společné domácnosti, probíhá tam dlouhodobě domácí násilí. Tolik tedy asi ode mě k té zpravodajské zprávě. Ještě jednou děkuji moc za tu konstruktivní debatu, která k tomuto tisku probíhala a prosím propusťte jej do druhého čtení. Děkuji.
