Dovolte i mně vyjádřit se k takzvanému novému migračnímu paktu Evropské unie. Jasně, konkrétně, věcně a se zdůrazněním těch momentů a souvislostí, které považuji za vážné a důležité. Já si myslím, že prostě ten dokument musíme podrobit důkladné analýze, abychom si řekli, v čem je pro nás nevýhodný a v čem je pro nás výhodný.

Na úvod si dovolím jednu malou poznámku. Je pro nás nepřijatelné, že vláda Petra Fialy a ministr vnitra Rakušan zpočátku tento pakt, tento soubor předpisů a nařízení, aktivně podporovali. Stejně tak je pro nás nepřijatelné a naprosto nepochopitelné, že při závěrečném rozhodování o něm se ve věci takto zásadního významu, ve věci bytostného národního zájmu, zdrželi hlasování. Je to alibismus, pokrytectví a samozřejmě zbabělost. V takto klíčových věcech musí od jakékoliv vlády zaznít ono jasné biblické ano, ano ne, ne, a nikoliv jednoznačné a rezolutní možná, které vyslovila tato vláda. Suverénní a sebevědomá vláda má a musí být buď pro, nebo proti, a nikoliv se schovávat za nekompromisním nevím, jako tomu bylo i v tomto případě.

O co tedy jde? Zástupci členských států Evropské unie, takzvaný výbor Coreper, letos 8. února schválili předběžnou dohodu, které bylo dosaženo mezi předsednictvím Rady Evropské unie a Evropským parlamentem 20. prosince 2023. Dohoda se týká pěti klíčových právních předpisů, které budou reformovat azylový a migrační systém Evropské unie. Tento výbor stálých zástupců rovněž podpořil tři právní předpisy v oblasti azylu a migrace, o nichž Rada Evropské unie a Parlament Evropské unie dosáhly dohody již v roce 2022. Jedná se o tyto tři předpisy. Revize směrnice o podmínkách přijímání, aktualizace kvalifikačního nařízení a nařízení, kterým se zřizuje rámec Evropské unie pro přesídlování.

Co se týče těch základních norem, jde o pět právních předpisů Evropské unie, na nichž se minulé španělské předsednictví a Parlament Evropské unie dohodly koncem předchozího roku. Týkají se všech fází řízení azylu a migrace, a to včetně. Za prvé, prověřování nelegálních migrantů při jejich příjezdu do Evropské unie. Za druhé, snímání biometrických údajů. Za třetí, postupů pro podávání a vyřizování žádostí o azyl. Za čtvrté, pravidel pro určení členského státu příslušného k vyřízení žádosti o azyl. Za páté, spolupráce a solidarity mezi členskými státy a způsoby řešení krizových situací, včetně případů účelového využívání migrantů.

Čili jinými slovy nejde o žádnou drobnou úpravu několika paragrafů, ale v podstatě o zcela nový formát unijní migrační a azylové politiky s dalekosáhlými dopady. Jeho cílem je reforma společného evropského azylového systému a vytvoření společného rámce Evropské unie, který se bude zabývat všemi aspekty řízení azylu a migrace. Nařízením o azylovém řízení se v celé Evropské unii zavádí společné jednotné a závazné azylové řízení, které musejí členské státy dodržovat v případech, kdy lidé žádají o mezinárodní ochranu. Což je závažný krok zpět, protože z našeho pohledu je klíčové, abychom si v tomto ohledu zachovali vlastní legislativní a exekutivní suverenitu a rozhodovali dle naší české a velice kvalitní azylové legislativy. Takže ta teď půjde pod stůl a my budeme muset respektovat nový migrační pakt.

Další normou je nařízení o řízení azylu a migrace, které by po finálním a již jen formálním schválení Evropským parlamentem mělo nahradit stávající známá Dublinská nařízení, která stanoví pravidla pro určení členského státu příslušného k posouzení žádosti o azyl. Novým nařízením se tato pravidla zjednoduší a zkrátí se lhůty. Opět krok špatným směrem. Dublinská nařízení byla koncipována rozumně a realisticky a jejich problém byl jediný, že ji většina států Evropské unie jižních a západních nedodržovala. Státy, které je naopak dodržovaly a vynucovaly, jako třeba Orbánovo Maďarsko, za to byly dehonestovány a trestány.

Cituji z materiálů Evropské komise. Aby se vnesla rovnováha do současného systému, kdy je k posouzení drtivé většiny žádostí o azyl příslušných jen několik členských států, navrhuje se nový mechanismus, který je jednoduchý, předvídatelný a proveditelný. Nová pravidla představují kombinaci povinné solidarity s flexibilitou, takže se členské státy mohou rozhodnout, jak budou k mechanismu přispívat. Ano, abych to vysvětlil, to je ten bruselský jazyk, je to ten Orwell. Povinná solidarita, máte přece volbu, můžete si vybrat smrt zastřelením nebo oběšením. Vyberte si, to je přece demokratické, že si můžete vybrat.

Jak dále uvádí materiál Evropské komise, cílem těchto nových migračních pravidel je zavést povinné řízení na hranicích, jehož účelem bude rychle na vnějších hranicích Evropské unie posoudit, zda žádosti nejsou nedůvodné nebo nepřípustné, stanovit standardy pro práva žadatelů o azyl a vytvořit přiměřenou kapacitu členských států. Problém je v tom, že všechny tyto cíle mohou být aplikovány buď přísně a restriktivně, anebo naopak ve směru podpory migrace tak, jak to bylo v Evropské unii dosud. Dle dalších souvislostí je patrné, že spíše B je správně. Prostě Evropská unie píše na jednu stranu, co všecko pro to udělá, na druhou stranu to všechno znamená podporu migrace.

Takže za účelem provádění řízení na hranicích by měly členské státy vytvořit přiměřenou kapacitu, pokud jde o přijímání migrantů a lidské zdroje, kapacitu potřebnou k posouzení určeného počtu žádostí v daném okamžiku a k výkonu rozhodnutí o navrácení. Dále na úrovni Evropské unie činí tato přiměřená kapacita 30 000 migrantů ročně, což samo o sobě je něco strašného a jde o přímou pobídku migrantům a jejich převaděčům - pojďte, no pojďte, 30 000 budeme přerozdělovat. Dokonce si můžete vybrat.

Přiměřená kapacita každého členského státu pak bude stanovena prostřednictvím vzorce založeného na počtu nedovolených překročení hranic a počtu odepření vstupu za tříleté období. Takže pozor, bruselská centrála stanoví, jaké migrační kapacity musí mít jednotlivé členské státy a ještě na to mají vzorec. Ale nesmí se tomu říkat kvóty, pane ministře, i když obsahově to tomuto termínu zcela odpovídá. Máme i počet, ale nikoliv kvótu, 30 000 migrantů ročně. Prosím vás, neříkejte tomu kvóta, jinak budete proruští, je to počet.

Pakt o migraci a azylu tedy celkově tvoří těchto devět právních předpisů. Nové nařízení a řízení azylu a migrace, nová pravidla pro řízení migrační krize a případů vyšší moci, aktualizace databáze otisků prstů Evropské unie, nová Agentura Evropské unie pro otázky azylu, nové nařízení o prověřování, společné azylové řízení, jednotná pravidla týkající se žádostí o azyl, lepší podmínky přijímání a nový rámec EU pro přesídlování. Názvy některých z těchto předpisů znějí přímo zlověstně. Prosím vás, ještě to zopakuji podruhé. Lepší podmínky pro přijímání anebo nový rámec Evropské unie pro přesídlování, ale jak jsme už řekli, nesmí se tomu říkat kvóty.

Co má být ten nový mechanismus povinné solidarity? Opět vycházím z materiálů Evropské komise a Rady Evropské unie. Aby se vnesla rovnováha do současného systému, kdy k posouzení drtivé většiny žádostí o azyl je příslušných jen několik členských států, navrhuje se nový mechanismus solidarity, který je jednoduchý, předvídatelný a proveditelný. Takže buď je vezmete, anebo zaplatíte.

Nová pravidla představují kombinaci povinné solidarity s flexibilitou, takže se členské státy mohou rozhodnout, jak budou k mechanismu přispívat. Dávají možnost volby, jak přispět formou přemístění finančních příspěvků nebo alternativních solidárních opatření. No, tak s tím naším deficitem 300 miliard ročně nevím, jak si budeme platit to, abychom sem nemuseli přijímat arabské muslimské migranty. To by ten deficit asi pěkně stoupl. Pak je zde ještě nařízení o krizových situacích, které stanoví procesní pravidla, výjimky a rychlé spouštění mechanismů solidarity v reakci na krizové situace, jako byla migrační krize v roce 2015. Já se k tomu ještě dostanu, protože jde o klíčový dokument z hlediska nebezpečnosti migračního paktu pro Českou republiku.

Další důležitá citace z dokumentu, kterým Evropská komise prezentuje svůj nový migrační pakt. Cituji. "Nová pravidla by měla zajistit, aby žadatelé o mezinárodní ochranu měli zaručenu přiměřenou životní úroveň a srovnatelné životní podmínky ve všech členských státech." Konec citace. Já bych chtěl taky, aby mně někdo zaručil nějakou životní úroveň, když někam pojedu. Proč to nemáme my, čeští občané? Jak to máme chápat? Jak se nastaví laťka těchto standardů? Podle Portugalska, Litvy nebo Německa. A hlavně, kdo to zaplatí?

Cituji dále. "Hlavním cílem tohoto legislativního návrhu je v první řadě stanovit standardní podmínky přijímání pro všechny žadatele o azyl. Tím se zajistí, že žadatelé o azyl budou mít v celé Evropské unii lepší a současně srovnatelné životní podmínky." Takže z této citace, pokud to pozorně posloucháte, takže dokonce lepší podmínky. Ještě chtějí, vlastně Evropská unie chce zlepšit podmínky oproti těm migrantům, kteří sem už v minulosti přišli, tak je potřeba jim je zlepšit.

Navrhovaná pravidla stanoví společnou definici podmínek přijímání pro všechny žadatele o azyl, právo žadatelů o azyl pracovat nejpozději do devíti měsíců po podání žádosti - takže právo, mají právo pracovat - právo na vzdělání pro nezletilé osoby a povinnost ustanovit pro nezletilé osoby bez doprovodu opatrovníka. Tyto závažné součásti nových pravidel nám Fialova vláda dosud neprezentovala. Proč asi? Nezdají se jim důležité?

Pak zde máme nový rámec Evropské unie pro přesídlování, který předpokládá, že bude přijat dvouletý plán Evropské unie pro přesídlování a humanitární přijímání. "Cílem rámce Evropské unie pro přesídlování je" - a teď poslouchejte, co je cílem přesídlování Evropské unie - "zajistit legální a bezpečné cesty migrantů do Evropské unie." Takže to už není vlastně, to překročení, nelegální překročení hranic, jak jsme jim říkali, že jsou to nelegální migranti. Ale tímto přijetím se ta cesta stane legální, za prvé, se zlegalizuje, a ještě má být bezpečná. "Cesty migrantů do Evropské unie - stanovit společná pravidla pro přesídlování a humanitární přijímání." Takže asi jim vadí to, jak je někde nechali na lodi, nechtěli je pustit na pevninu a řekli jim - vraťte se zpátky. Tady je další, další věc.

"Přispívat ke globálním iniciativám v oblasti přesídlování a humanitárního přijímání," takže k tomu máme dobrovolně přispívat - "a podporovat třetí země, v nichž se nachází velké množství osob, které potřebují mezinárodní ochranu." Podle nového rámce by Rada Evropské unie na základě návrhu komise přijala dvouletý plán Evropské unie pro přesídlování a humanitární přijímání. "Tento plán bude zahrnovat maximální celkový počet osob, které mohou být přijaty, početní příspěvky členských států a celkové zeměpisné priority." To je rovněž velice zajímavé, velice nebezpečné a opět k tomu naše vláda mlčí. Nepochlubila se, že tyto věci nejprve podporovala a poté před nimi strčila hlavu do písku. Jak ostatně nedávno prohlásila eurokomisařka pro vnitřní věci Ylva Johansson, nalezení dohody je vítězstvím pro migranty, uprchlíky a žadatele o azyl. No, tak jestli oni jsou ti vítězové, tak my asi vítězové nebudeme.

Za podstatné považuji sdělit, že se k migračnímu paktu ustaví takzvané konsorcium nevládních organizací pracujících s migranty. Takže to, co tvrdili, že neexistuje - ty nevládní organizace, neziskovky, které je sem vozily a byly v podstatě schovány a vyšetřovaly se, tak dneska už jim udělají konsorcium nevládních neziskových organizací, aby s migranty mohly pracovat oficiálně, oficiálně je sem mohly vozit a starat se o ně.

A teď z toho paktu. Cituji. Pakt o migraci a azylu je rozsáhlým legislativním návrhem Evropské komise představeným dne 23. 9. 2020, jehož cílem je lépe společně řídit azylovou a migrační politiku v zemích Evropské unie.

Publikace paktu byla několikrát odložena a samotný text vznikl mimo jiné na základě rozsáhlých konzultací komise s členskými státy a také nevládními organizacemi v jednotlivých členských státech Evropské unie. Z legislativního hlediska má pakt povahu shrnujícího sdělení, tedy vysvětlujícího dokumentu, na který navazuje balík devíti nástrojů - pět z nich má povahu nařízení práva Evropské unie, to je přímo aplikovatelného a právně závazného předpisu bez potřeby transpozice do národního práva, to znamená, že se nás na to nikdo nebude ptát, prostě to platí a hotovo, a tři mají povahu sdělení a jedno povahu pokynů. Tedy žádné nezávazné deklarace, ale tvrdá nařizovací unijní závazná legislativa.

Cituji dále. "Nový pakt otvírá cestu k řešení problémů migrace, ke zefektivnění managementu migrace a k většímu vzájemnému pochopení v rámci Evropské unie." A já myslím, že je to diplomaticky velmi dobře napsáno tak, že ten, kdo nezná bruselský jazyk, tak si z toho těžko něco vezme, ale zefektivnění managementu migrace je pro mě strašná zpráva.

Jako další pozitivní prvky chápeme například uznání nutnosti realizovat záchranné operace na moři, zajištění prevence proti kriminalizaci organizací a jednotlivců pomáhajících uprchlíkům či rozšíření definice rodinných příslušníků nově zahrnující i sourozence migrantů, to je takzvané scelování rodin. Takže když vám přijede jeden, tak pak jich vám přijede dalších devět - a podle evropského práva se ta rodina musí scelit a musí tady zůstat. Takže tyto organizace migrační pakt vítají, což je další závažné varování.

A teď pojďme k oné povinné solidaritě neboli ke kvótám, které ale nejsou žádnými kvótami, jsou to jen čísla a počty, ale počty nelegálních migrantů - zatím ještě nelegálních migrantů. Cituji opět ze stanoviska konsorcia nevládních organizacích pracujících s migranty.

Vyžadovaná povinná solidarita může mít podobu relokací uprchlíků, sponzorovaných návratů, podpory v oblasti vedoucích ke zvýšení kapacity daného státu pro přijímání uprchlíků nebo podpory vnější dimenze migrace s cílem omezit migrační toky. Pokud bude solidární odezva členských států nedostatečná, může Evropská komise provést úpravu, korekci, vhodných opatření, spustit krizový mechanismus a uložit ostatním členským státům povinnost vybrat si buď poskytnutí solidarity v podobě relokací, nebo solidarity v podobě zajištění návratu. Pokud stát, zajišťující návrat, nezvládne tento návrat realizovat ve lhůtě osmi měsíců při normální proceduře a čtyř měsíců v rámci krizového mechanismu, bude mít povinnost dotčeného migranta dopravit na své území a pokračovat v návratovém procesu daného cizince ze svého území.

Prakticky i právně je celý systém značně nejasný. České orgány budou jen obtížně zajišťovat návrat osob například z Řecka do Afghánistánu, protože postrádají potřebné kontakty, expertizy a zdroje. Efektivita takového procesu proto může být velmi nízká a finančně nákladná. No, prostě musíte tomu migrantovi nabídnout prachy, aby se vrátil z Řecka do Afghánistánu, a když to nevezme, tak si ho musíte vzít do Česka. A třetí varianta je, že se vyplatíte, že zaplatíte výpalné Evropské unii, abyste si ho brát nemuseli. Nejasné jsou také právní záruky takového procesu a odpovědnost státu v jednotlivých případech. To je opět nesmírně závažné sdělení. Nesmírně vážné povinnosti, které nám hrozí a které nám vláda zamlčela.

Pokračuji v citaci: "Pakt však neodpovídá na to, jaký bude postup, když relokace nabídne jen několik málo států pro několik stovek lidí, tedy pro naprosto nedostačující počet již uznaných azylantů. Zůstává tak naprosto zásadní otázkou, za jakých okolností a podmínek bude dotčená země označena jako země pod značným migračním tlakem a jak často a v jakých počtech budou členské státy donuceny k aplikaci relokací nebo sponzorovaného návratu. Jistým příslibem v tomto ohledu může být návrh na možnost udělení povolení Evropské unie rezidenta uznaným uprchlíkům již po třech letech od udělení statusu uprchlíka, což by jim umožnilo volný pohyb po celém území Evropské unie." To je tedy opravdu síla.

Od počátku upozorňujeme na to, že migrační pakt Evropské unie není pro naši zemi dobrý. To neříkám jen já, i když jsem o tom stoprocentně přesvědčen, ale třeba i místopředseda Poslanecké sněmovny a první místopředseda KDU-ČSL Jan Bartošek v rozhovoru pro web Fintag 23. 2. 2024. Otázka: "Je naopak nějaké ustanovení, které se vám osobně vůbec nezamlouvá? V čem by měl být pakt ještě zpřesněn a doplněn?" A odpověď: "Jako lidovci dlouhodobě říkáme, že povinné kvóty nikdy nefungovaly a fungovat nebudou. Evropští zákonodárci se tomuto termínu kvůli jeho nepopularitě pečlivě vyhýbají. A ani současná dohoda Evropské unie se o zavedení povinných kvót přímo nezmiňuje. Povinná solidarita, kterou dohoda zavádí, je však zcela jasným eufemismem pro povinné kvóty. A s tím se prostě nemůžeme smířit." Ano, je to tak.

Další otázka: "Ministr vnitra Vít Rakušan STAN prohlásil, že nový návrh paktu snižuje obranu před nelegální migrací na vnější hranici Evropské unie." Co na to ministr dopravy Martin Kupka z ODS? "Řekl, že přináší novou byrokracii. Souhlasíte?" Odpověď Jana Bartoška: "S výtkami obou kolegů souhlasím. Hlavně jsem velmi rád, že i ministr vnitra Vít Rakušan s námi lidovci konečně souhlasí v tom, že výsledná podoba migračního paktu pro naši zemi není dobrá. Přidal bych ještě jeden zásadní nedostatek. Oproti pracovní verzi není výsledná podoba paktu tak striktní vůči pašerákům. Jako Evropská unie potřebujeme smlouvy s třetími zeměmi, aby nám umožnily zabavit pašerákům majetek získaný přiživováním se na cizím neštěstí. Opatření se původně zvažovalo, ale z výsledné podoby vypadlo. A to je chyba." Jinými slovy, chtěli jsme to udělat dobře, dopadlo to jako vždycky.

Otázka: "Nejsou podle vás některá ustanovení paktu vágní? Například termín povinná solidarita napadají odpůrci paktu," - jako my - "že jde o povinné kvóty? Proč migrační pakt nehovoří jasněji a výstižněji?" "Povinné kvóty jsou a vždy byly nefunkčním mechanismem. A je jedno, jak jim říkáme. O tom jsme se přesvědčili během více než osmi let od začátku migrační krize. Prosazovat myšlenku povinného přerozdělování je cesta do pekel." Naprosto souhlasím, pane kolego. "To samé platí pro požadavek výpalného" - to jsem tady použil ten termín - "po státech, které povinné přerozdělení odmítnou. Budoucnost migrační politiky Evropské unie musí být (ve) zcela dobrovolné solidaritě, nikoliv povinné. Státy musí k přijetí uprchlíků motivovat odměna, nikoliv trest." Tak po těch dvou odstavcích bych panu kolegovi Janu Bartoškovi nabídl členství v SPD.

Tak toto tedy řekl k migračnímu paktu před necelým týdnem vysoký představitel vládní koalice. Já se znovu ptám, proč se tedy česká vláda ve finálním hlasováním o migračním paktu zdržela? Proč jsme nehlasovali proti? Proč? Drží vás někdo pod krkem? Nebo proč?

Podle nového nařízení o řízení azylu a migrace musí žadatelé o azyl požádat, podat žádost v členském státě prvního vstupu nebo oprávněného pobytu. Jsou-li však splněna určitá kritéria, může být k vyřízení žádosti o azyl příslušný jiný členský stát. Kritérium zaměřené na sloučení žadatelů s jejich rodinnými příslušníky bude navíc rozšířeno tak, aby kromě rodinných příslušníků požívajících mezinárodní ochrany zahrnovalo i ty, kteří pobývají v některé ze zemí na základě povolení k dlouhodobému pobytu v EU nebo získali občanství na novorozence. Tedy další rozšíření migračních toků. Cituji: "Aby členské státy zajistily, že budou schopny provozovat účinný azylový a migrační systém, který bude v souladu s právem Evropské unie a mezinárodními právními závazky, musí zavést vnitrostátní strategie. V zájmu zajištění jednotného přístupu v rámci vnitrostátních plánů vypracuje Komise svou vlastní pětiletou evropskou strategií řízení azylu a migrace." Další citace z materiálu Evropské komise. Jde tedy o jakousi novou migrační pětiletku. To už jsme tady v minulosti kdysi měli.

Co se týče oné povinné solidarity, bude určen minimální roční počet relokací z členských států, na jejichž území většina žadatelů vstupuje do Evropské unie nebo žádá o azyl do členských států, které tak velký počet vstupů nezaznamenávají. Tento počet je staven na 30 000 migrantů ročně a minimální roční částka na finanční příspěvky bude stanovena na 600 milionů euro. Tyto číselné hodnoty lze zvýšit, pokud to bude nezbytné, s cílem kompenzovat případný nedostatečný počet příslibů týkajících se relokace, tedy převzetí nelegálních migrantů na vlastní území, budou mít členské státy, které využívají solidarity jako sekundární solidární opatření k dispozici kompenzace v oblasti příslušnosti.

A pozor, tento systém bude povinný! Jestliže budou přísliby týkající se relokace nižší než 60 % celkové potřeby zjištěné Radou na daný rok nebo nedosáhnou počtu stanoveného v nařízení. Já jsem tady přesně o tomto hovořil loni v létě, když jsme migrační pakt a jeho tehdejší podporu ministrem Rakušanem probírali ve Sněmovně poprvé. A varoval jsem před tím.

Píše o tom nyní i právník Robert Kocián. A ve velice zajímavých analýzách klade zde tři podstatné otázky.

1. Obsahuje migrační pakt mechanismus, který se za určitých podmínek aktivuje a ve svém důsledku se projevuje tak, že jsou žadatelé o mezinárodní ochranu až do určitého počtu povinně přemisťováni do členských států Evropské unie, kromě situací, kdy už tam fakticky jsou?
2. Je tento mechanismus alespoň zčásti upraven v ustanovení článku odstavce 3 návrhu o nařízení o řízení azylu a migrace nebo v článku 9 odstavce 1 a 2 návrhu nařízení o řešení krizových situací a zásahu vyšší moci v oblasti migrace azylu, přičemž členské státy se dopadům tohoto mechanismu nemohou vyhnout hrazením jakýchkoliv finančních příspěvků?
3. Je důsledkem převedení příslušnosti k vyřízení žádosti o mezinárodní ochranu, které je za určitých okolností povinné většinou nebo vždy, rovněž přemístění žadatele o mezinárodní ochranu do členského státu, na který byla tato příslušnost převedena s výjimkou případů, kdy daný žadatel v tomto členském státě už fakticky pobývá?

Je-li odpověď na tyto tři otázky kladná, a já jsem na základě studia norem migračního paktu přesvědčen, že ano, pak tento pakt kvóty obsahuje. Znovu opakuji, je-li odpověď na tyto tři otázky kladná, a já jsem na základě studia norem migračního paktu přesvědčen, že ano, pak tento migrační pakt kvóty obsahuje. A můžete mě dát k soudu. Rád tam půjdu. Podstata je totiž v tom, že důsledkem migračního paktu bude za určitých okolností povinnost přebírat migranty, přesněji řečeno žadatele o azyl bez možnosti se z této povinnosti vyplatit. Podstata je totiž v tom, že důsledkem migračního paktu bude za určitých okolností povinnost přebírat migranty bez možnosti se z této povinnosti vyplatit.

Z hlediska debaty o migračních kvótách jsou tedy nejpodstatnější dva návrhy norem migračního paktu: návrh nařízení o řízení azylu a migrace a návrh nařízení o krizových situacích a vyšší moci v oblasti azylu a migrace. Oba návrhy obsahují de facto migrační kvóty. Ten první je pro běžná období, ten druhý je pro období migračních krizí, jako byla ta v roce 2015. Kvóty v paktu sice mají jinou podobu, než měly kvóty v roce 2015, ale nemylte se, jsou tam. Za skutečné migrační kvóty lze označit situaci, kdy členské státy nebudou již mít na výběr a migranty budou muset ve stanoveném počtu přebírat na svá území. I to migrační pakt obsahuje, byť to není patrné na první pohled. Státy Evropské unie sice budou mít volbu mezi přemisťováním migrantů a placením pokuty půl milionu korun, což je 20 tisíc euro, za nepřemístění jedné osoby, ale pouze za podmínky, že všechny státy EU dohromady přislíbí a skutečně převezmou nejméně tolik migrantů, kolik stanoví každoročně schvalovaná kvóta pro celou Evropskou unii, a ta bude minimálně 30 tisíc migrantů. Je to uvedeno v čl. 7c odst. 2. Maximální hodnota přitom není stanovena. Kvótu každoročně navrhne Evropská komise. Na každý členský stát pak připadne určitý podíl z této kvóty navržené Evropskou komisí. Podíl České republiky je zhruba 2 %. Na zasedání zástupců členských států, které migrační pakt předpokládá, budou členské státy dávat přísliby, kolik migrantů převezmou a za kolik namísto převzetí zaplatí pokutu. Výpalné. Tedy ještě členské státy budou mít na výběr mezi převzetím migranta a pokutou za jeho nepřevzetí. Výsledek návrhu Evropské komise nakonec schválí Rada Evropské unie, což budou ministři vnitra, a to opět většinovým hlasováním. Takže se můžete, pane ministře, zase zdržet.

A pak se začne přemisťovat a platit. Každý rok se tento celý proces bude opakovat. Klíčová otázka je, co se bude dít, pokud z jakýchkoliv důvodů nebude schválená kvóta relokací skutečně naplněna. A také jsem chtěl říct, je zajímavé, co se bude dít, až se většina těch ministrů zdrží, aby se mohla vůbec vrátit do vlastní země. Bude-li mít některý členský stát nebo Evropská komise za to, že počty relokací přislíbené a skutečně prováděné členskými státy nejsou dostatečné, mohou požadovat nové svolání příslušného jednání. Taková situace může nastat například tehdy, kdy členské státy budou až příliš často volit platbu pokuty namísto přebírání migrantů, což se dá očekávat. Ale znovu opakuji, Česká republika na to nemá.

O novém svolání takového jednání rozhoduje Rada Evropské unie. Pokud členské státy ani tentokrát neslíbí dostatek relokací, nastupuje povinné přerozdělování a už bez možnosti vykoupit se finanční pokutou. Prostě je to jednoduché. Ty státy jako Německo, Francie a další, kde těch migrantů už je tolik, že nemají ani finanční prostředky, aby jim platili sociální dávky, ani je nemají kde ubytovat a bují tam velká bezpečnostní krize, tak oni je potřebují relokovat, oni se jich potřebují zbavit, oni je potřebují někam poslat. Takže finále je, že se nebudete moct ani vyplatit, a prostě vám je pošlou. Samozřejmě to nebudou ti, kteří pracují a platí v té zemi sociální, zdravotní pojištění nebo daně ze mzdy nebo prostě cokoliv. Budou to ti, kteří nemají nic, kteří jsou na sociálních dávkách a nemají kde bydlet.

Přerozdělovat se přitom nebudou hned přímo fyzičtí migranti. Namísto toho se bude na státy převádět tzv. příslušnost k řízení o jejich žádostech o mezinárodní ochranu, tedy o azyl. V praxi to tedy může vypadat tak, že na Českou republiku bude v takové situaci převedena příslušnost k vyřízení žádosti o azyl pro migranta, který připlul z Afriky do Itálie. To bude znamenat, že řízení o žádosti tohoto migranta bude provádět k tomu určený český úřad namísto italského, a důsledek převedení příslušnosti k vyřízení žádosti o azyl na české orgány může být časem rovněž přemístění migranta do příslušného státu, v našem případě do České republiky. Článek 9 odst. 4 totiž uvádí, že migrant musí v době probíhajícího azylového řízení být přítomen v příslušném členském státě. Také pokud by členský stát tedy přislíbil převzít určitý počet migrantů, takzvaně určitý počet relokací, do konce roku tento počet nepřevzal, bude na něj převedena příslušnost k vyřízení žádostí tolika migrantů, kolik mu jich chybělo převzít. Takže ne, abyste podváděli a zavázali se, že jich převezmete tolik a tolik, a pak jste to neudělali. Takže o to víc jich budete muset převzít v následujících letech. Také z toho je vidět, že převádění příslušnosti k vyřízení žádostí o azyl je samotnými autory paktu chápáno jako plnohodnotná náhrada relokace, to je převzetí migranta.

Klíčový je dále čl. 44h odst. 3, který zjednodušeně řečeno říká, že pokud je počet relokací přislíbených napodruhé svolaném jednání Rady EU stále menší než stanovená kvóta, pak členské státy povinně převezmou příslušnost k žádostem o azyl k takovému počtu migrantů, aby byla kvóta navržená Evropskou komisí a schválená. Takže cokoliv se bude dělat, je povinné a tyto kvóty dělá Evropská komise. Převedení příslušnosti ještě automaticky neznamená, že migrant v členském státě, kam bude v důsledku toho přemístěn, tam musí nutně trvale zůstat. Jeho žádost o azyl může být zamítnuta.

Odmítnutí migranta ale neznamená, že skutečně odcestuje. Vrátit do země původu se podaří z evropských zkušeností jen zhruba čtvrtinu z nich. Tedy i když žádosti o azyl přesunutým migrantům neschválíme, budeme zodpovědní za jejich repatriaci, tedy za návrat do země jejich původu, což je abnormálně nákladné, složité, a jak víme ze západní a jižní Evropy, většinou to končí neúspěšně. Takže Evropská komise řekne: Tady máte povinné kvóty, ty si odvezte, a pokud jim zamítnete azyl z jakéhokoliv důvodu, bude to bezpečnostní riziko, budou to pachatelé trestných činů, tak už je to váš problém a vy si s nimi dělejte, co chcete.

Zatímco povinné migrační kvóty z roku 2015 měly být jednorázové opatření, migrační pakt, který je nám nyní vnucován, je trvalým mechanismem. Je opravdu neuvěřitelné, že pro to nejprve ministr vnitra Vít Rakušan hlasoval, a pak je neuvěřitelné, kolik dalších politiků, včetně premiéra Petra Fialy, je schopno migrační kvóty přehlížet a tvářit se, že neexistují.

Tiskové oddělení Rady Evropské unie otevřeně napsalo, cituji: S cílem kompenzovat případný nedostatečný počet příslibů týkajících se relokace budou mít členské státy, které využívají solidarity, jako sekundární solidární opatření k dispozici kompenzace v oblasti příslušnosti. To znamená, že daný přispívající členský stát převezme příslušnost k posouzení určité žádosti o azyl podané osobou, která by byla za normálních okolností přemístěna do příslušného členského státu. Tento systém bude povinný, jestliže budou přísliby týkající se ralokace nižší než 60 % celkové potřeby zjištěné Radou na daný rok, nebo nedosáhnou počtu stanoveného nařízením 30 tisíc.

Kolegyně, kolegové, opakuji, že to, co zde nyní říkám, není nic nového. Je to výsledek mé analýzy textu migračního paktu a před některými jeho riziky jsem zde varoval již na podobné mimořádné schůzi v loňském roce. Je to i ve stenozáznamu. Krátce to pro pořádek zopakuji. Kvóty zde dle textu návrhu opravdu budou v podobě existence minimálního ročního počtu přemístění z členských států, v nichž většina osob vstupuje do Evropské unie, tedy z tzv. států na vnější hranici Unie, do těch členských států, které jsou méně vystaveny takovým příchodům. Tento počet, tato kvóta je stanovena na 30 tisíc migrantů ročně, zatímco minimální roční částka na zmíněné finanční příspěvky se stanoví na 20 tisíc za jednoho migranta, přičemž obě tato čísla mohou být v případě potřeby zvýšena. Takže jsou to minimální čísla. V návrhu rovněž figuruje termín kompenzace převzetím odpovědnosti jakožto druhostupňové solidární opatření ve prospěch členských států využívajících tuto solidaritu. Takže oni si je pozvou, oni jim dělají cesty, platí neziskovky, které je sem vozí jak na běžícím pásu, a pak se dožadují nějaké povinné solidarity!

Vy znáte povinnou solidaritu? Přece solidarita nemůže být povinná, pak to není solidarita, pak je to nařízení.

A pozor! Tento systém se stane povinným, pokud přísliby přemístění nedosáhnou 60 % celkových potřeb identifikovaných Radou Evropské unie pro daný konkrétní rok nebo nedosáhnou počtu stanoveného 30 tisíc.

Tedy nemáme až tak moc na výběr a ani na zaplacení půlmilionového výpalného za jednoho ilegálního migranta nás nezbaví povinnosti vyřizovat v České republice za peníze českých daňových poplatníků žádosti o azyl lidí, kteří přišli do jiné země a nežádají o azyl u nás. To jsem zde říkal vloni a není třeba na tom měnit ani čárku. Jen je nutné to znovu opakovat hodně nahlas.

A já jenom nechápu, z jakého důvodu zástupci české vlády nedokázali hlasovat proti návrhu nařízení, které toto všechno obsahuje.

Kolegyně, kolegové, závěrem ještě považuji za nutné říct, že schválení migračního paktu je hořkým plodem reformy fungování Evropské unie skrze Lisabonskou smlouvu. Lisabonská smlouva totiž převedla migrační azylovou politiku mezi agendy, o kterých se v Radě Evropské unie hlasuje většinově takzvanou kvalifikovanou většinou, tedy není možné uplatnit právo veta jako třeba v záležitostech daňové nebo zahraniční politiky. Pro pořádek ještě dodávám, že já jsem zde 18. února 2009 hlasoval proti ratifikaci Lisabonské smlouvy mimo jiné právě proto, že většinové hlasování v rámci orgánů Evropské unie je cestou do pekel. Na příkladu migrační politiky je to jasně vidět. Je pro mě zcela nepřijatelné, aby byla České republice a jakékoliv jiné zemi nucena nařízení, jejichž aplikace ji a naše občany zásadně a nenávratně poškodí, což je nepochybně případ migračního paktu. A o to více to platí tehdy, když s takovým nařízením dotčená strana nesouhlasí a prostřednictvím své vlády hlasuje proti němu. A přesto je jí vnuceno. A když je nedodržuje, tak je tvrdě sankcionována včetně drakonických finančních pokut a je tedy nucena vybírat si mezi dvěma zly, přičemž já se celoživotně řídím starým dobrým příslovím, které zní: Když si máš vybrat mezi dvěma dobry, vyber si obě. Když si máš vybrat mezi dvěma zly, tak si nevybírej žádné.

Proto odsuzuji kličkování Fialovy vlády a ministra Rakušana ve věci migračního paktu a proto říkám jasné ne migračnímu paktu Evropské unie. A proto také říkám, že nás členství v Evropské unii a v její současné podobě jako stát zásadně poškozuje a do budoucna to bude jenom horší.

Děkuji za pozornost.