Jsem velmi ráda, že se mohu vyjádřit k tomuto tisku, protože k němu mám také několik výhrad. Ale musím začít tím, že velmi kvituji, že v tomto sněmovním tisku řešíme oblast situace pečujících osob. To jsou totiž osoby, které na toto legislativní řešení čekají už poměrně velmi dlouho, a jsou to lidé, kteří skutečně vytváří neskutečné činnosti, někteří z nich pečují 24 hodin, 7 dní v týdnu, a jak víme, je to opravdu velmi náročné, jak fyzicky, tak psychicky. Těší mě to o to víc, že v podstatě tuto část zákona o sociálních službách jsem připravovala se svými kolegy, když jsem byla na MPSV, tak na nějaké drobné změny v podstatě jsme tato usnesení připravili.
A nyní již k těm výhradám. Již to tady zaznělo od mých předřečníků, ale musím to opět zdůraznit, velmi mi na tom vadí, že tento sněmovní tisk jde opět formou poslaneckého návrhu. My samozřejmě víme a uvědomujeme si, že to je legální forma, kterou lze použít, ale za mě je k diskusi, v jakých případech je to vhodné. A myslím si, že u systémových změn nebo změn, které mohou mít velké dopady na občany, a to i včetně ohrožených skupin obyvatel, jako jsou senioři nebo lidé právě se zdravotním postižením, což vždycky s sebou nese potom nějaká rizika, jakým způsobem se ta jednotlivá ustanovení objeví tedy v té praxi, tak v těchto případech je za mě tento způsob nevhodný, a to z toho důvodu, který tady zmínila naše paní předsedkyně Alena Schillerová, a to je to, že nám poté chybí podkladové materiály, chybí nám spousta analýz, různé modelové příklady nebo propočty.
Musím říct, že jsem si tento svůj názor ověřila na posledním výboru pro sociální politiku, kde jsme tento tisk projednávali a kde se tato diskuse protáhla asi zhruba na čtyři hodiny, a přesně se tam ukázalo, kolik se objevilo otázek, jak odpovídali i zástupci MPSV, tak to vyvolávalo další a další dotazy. A tam jsme si nejvíce uvědomili, jak nám vlastně ty propočty a podklady chybí.
Také bych tady chtěla zdůraznit to, že opravdu - ale o tom se zmiňoval pan poslanec Juchelka - je současně otevřeno tedy několik tisků, které se týkají stejného zákona, tedy zákona o sociálních službách. A je to matoucí a musím říct, že samozřejmě lidé se zdravotním postižením a jejich pečující, tím, že na to čekají už poměrně dlouhou dobu, tak to velmi dobře sledují a je to pro ně nesmírně důležité, a proto to také velmi citlivě řeší.
A já bych tady ráda odcitovala z otevřeného dopisu Národní rady osob se zdravotním postižením, což je organizace, která skutečně dlouhodobě zastává práva a pracuje s lidmi se zdravotním postižením, a pro mě, když jsem pracovala na MPSV, tak to byla jedna z nejdůležitějších organizací, s kterou jsem vždy velmi partnersky diskutovala všechny změny v oblasti u lidí se zdravotním postižením. Takže ta citace.
"Dne 22. 12. 2023 vložilo MPSV do eKlepu návrh novely zákona č. 108 o sociálních službách. V návrhu zákona byl návrh na pravidelnou valorizaci příspěvku na péči po dosažení 5 % růstu cen služeb, součástí návrhu zákona byl také návrh nařízení vlády o zvýšení výše příspěvku na péči, které se ale významně liší od částek uvedených v tisku 605 vnější. Připomínkové řízení bylo ukončeno 5. ledna letošního roku, ale dosud nebyly vypořádány připomínky, přičemž návrh zákona nebyl stažen z legislativního procesu. Výše uvedené skutečnosti však nejsou součástí poslaneckého návrhu pana ministra Jurečky a dalších, sněmovní tisk 605, který je přednostně projednáván. Nevyznáme se v tom, co je skutečným záměrem vlády. Celý způsob předkládání jednotlivých návrhů novel zákona o sociálních službách musí nutně vyvolávat velkou nedůvěru veřejnosti o skutečné snaze vlády o zlepšení postavení rodin pečujících o závislé rodinné příslušníky. Dovolíme si dodat, že z našeho pohledu je ostudné, jak vláda přistupuje k této velmi ohrožené skupině občanů." To je konec citace a jenom za sebe musím říct, že s ní velmi souhlasím.
Pak moje další výhrada směřuje k tomu - a to mi je velmi líto - že v podstatě zvýšení příspěvku na péči řešíme po dvou letech, a to po dvou letech, kdy skutečně jsme jako zástupci opozice po celou dobu na to zvýšení apelovali, a byly tady předloženy návrhy, které se již dávno mohly projednat.
K tomu zvýšení příspěvku na péči bohužel nedošlo ani v loňském roce, kdy se finanční situace osob se zdravotním postižením výrazně zhoršila, protože jsme prošli, a to víme všichni, obrovskou vlnou inflace a dnešní ceny, a to i sociálních služeb, jsou ve srovnání s rokem 2016 vyšší o 30 %. V podstatě na to mělo vliv dvojí zvýšení cen podle vyhlášky 505. Poslední valorizace, která se týkala třetího a čtvrtého stupně, proběhla v roce 2018, ale od tohoto roku došlo opravdu k velkému nárůstu cen ve všech oblastech života, především poslední dva roky se rodiny pečujících stále více potýkají s finančními problémy a propadají se do chudoby. Po celou tuto dobu čekaly na splnění slibu MPSV a potažmo vlády, že příspěvek na péči bude navýšen.
Teď se sice dočkali, ale nedočkali se samozřejmě lidé, kteří jsou zařazeni do prvního stupně u dospělých a ve druhém stupně se dočkali tedy velmi mizivé částky. Musím říct, že od zveřejnění návrhu na zvýšení, kdy již ty částky byly jasné, tak se na mě obrátily opravdu desítky lidí se svými životními situacemi a s kritikou tohoto návrhu.
Největší výhrady, což je jasné a už to tady také zaznělo mnohokrát, se týkají prvního stupně závislosti, kde zůstane příspěvek na péči nadále 880 korun, nezvedne se tedy ani o korunu. A pak také kritizují druhý stupeň - a tam jim rozumím - který se zvedá o pouhých 500 korun, a tím pádem se finanční rozdíl u příspěvku pro druhý a třetí stupeň stává opravdu neadekvátním.
Na jednání výboru pro sociální politiku, kde se návrh projednával, se koaliční poslanci snažili vysvětlovat, že v rámci balíku peněz, který se podařilo vyjednat, chtěli co nejvíce zvýšit příspěvek osobám, které jsou nejvíce odkázané na péči druhých. Samozřejmě to je v pořádku a tady s tím souhlasíme, protože víme, jak těžká je pečovatelská činnost právě u lidí s těmi stupni tři a čtyři, ale co už není v pořádku, je pohled na situaci lidí s prvním a druhým stupněm závislosti. I tito lidé v podstatě prožívali náročné roky a stále se zhoršující jejich finanční situaci.
Když se podíváme na dospělé osoby v prvním stupni, tak to v žádném případě nejsou zcela soběstační lidé, jinak by samozřejmě ten stupeň závislosti nedostali. Oni ty služby a pomoc potřebují. Abychom si ujasnili, tak při posuzování zdravotního stavu právě pro účely příspěvku na péči se posuzuje schopnost zvládat například mobilitu, orientaci, stravování - nebudu to zde vyjmenovávat, protože to už tady zaznělo také od paní poslankyně Pastuchové. Důležité tady je si uvědomit, že získat první stupeň závislosti může pouze dospělá osoba, která nezvládá tři až čtyři životní potřeby, a u druhého stupně to potom je pět až šest životních potřeb.
Velmi kriticky se k tomuto zmíněnému návrhu vyjadřují právě i zástupci Národní rady a je to asi logické, protože oni za tu dlouhou dobu, kdy pracují s lidmi se zdravotním postižením a s pečujícími, tak velmi dobře znají jejich životní příběhy a situace, kterým musí čelit. Takže opět si dovolím odcitovat krátce z otevřeného dopisu Národní rady. "Dnešní skutečnost je taková, že u klientů, kteří jsou příjemci příspěvku na péči v prvním a druhém stupni, jsou sociální služby prakticky nedostupné, protože tito lidé nemají dostatečné prostředky na jejich nákup. Pro příklad uvádíme, že dovoz obědů, což je u osamělých seniorů standardní služba, stojí v některých městech i 50 korun. To znamená, že osamělá osoba, která si není schopna sama uvařit, nepokryje ze svého příspěvku na péči ani dovoz jednoho teplého jídla denně. Už vůbec nemluvíme o tom, že tito lidé zpravidla potřebují i další péči a služby u činností, které nezvládají."
Velmi důležité je tady k finanční situaci těchto lidí také připomenout, že od 1. 1. 2024 byla zrušena sleva na poplatníka, platí pouze u dětí do tří let, takže v případě rodin, které pečují dlouhodobě o svého příslušníka se zdravotním postižením a jsou třeba nuceni buď úplně opustit pracovní činnost, anebo jí velmi omezit, tak přišly o další finance.
Potom další moje výhrada se týká té části, která pojednává o síti nadregionálních sociálních služeb. V podstatě i já sama jsem samozřejmě tyto služby řešila, když jsem byla na MPSV, a chápu, že bylo potřeba je nějakým způsobem lépe legislativně ukotvit, ale bohužel ta nejasná ustanovení vnesla naopak obrovskou nejistotu mezi poskytovatele těchto služeb, ale samozřejmě i mezi jejich klienty. A jen pro zajímavost, jedná se asi zhruba o 120 organizací, které poskytují služby opravdu těm ohroženým skupinám, o kterých jsem mluvila, takže senioři, lidé se zdravotním postižením, lidé s autismem a podobně. Jsou to lidé, kteří jsou závislí na těch službách, takže samozřejmě, že se velmi obávají o to, že ta jejich služba může skončit.
Tolik asi k těm výhradám. V podstatě jak tady představil pan poslanec Juchelka, tak ty pozměňovací návrhy, kde jsme tedy při podepsaní poslanci za ANO ze sociálního výboru, reagují na tyto moje výtky, na tyto oblasti a snaží se je zlepšit. A já chci moc poprosit, abyste si představili, o jaké lidi se jedná a zda byste je podpořili, protože by to určitě pro kvalitu těchto lidí bylo velmi přínosné.
Děkuji.
