Letos jsem své návrhy na státní vyznamenání věnovala těm, bez kterých by tady nebyly návrhy, které mohou změnit život lidem, kteří přežili domácí násilí.
- Za znásilnění z podstaty. Kdyby to nezvedla, není to. Kdyby to nebylo, neprochází redefinice znásilnění legislativním procesem tak snadno, jsem o tom naprosto přesvědčená. Takže one and only Lucie Hrdá, fakt si to zaslouží. Fakt si vážím toho, že tyhle věci můžeme konzultovat, je to potřeba, protože jeden politik nestačí. Jsou potřeba odborníci. A taky vy, tlak veřejnosti. A snažíme se i o další změny, stay tuned.
- Radek Ptáček. Bez něj by bylo mnohem těžší vysvětlovat lidem, že děcka se nemlátí. Že není normální vymýšlet záminky a nepřiměřeně trestat. Že vychovávat se dá (a hlavně má!) bez násilí. A že vám nechceme brát právo dát dítěti přes zadek. Ale že to jde i bez něj.
- Ludmila Čírtková se profesně věnuje viktimologii a pomoci obětem trestných činů. Vyučuje na několika univerzitách a spolupracuje s Bílým kruhem bezpečí. Stojí za mnoha změnami, které pomáhají ochraně obětí domácího a sexualizovaného násilí. Snaží se o osvětu veřejnosti o psychologii obětí i pachatelů násilí a boří mýty o tom, jak násilné činy na lidi působí a jaké následky si z nich odnáší.
Platí za nezpochybnitelnou autoritu, která neúnavně vyvrací všechny mýty kolem domácího a sexualizovaného násilí a nejedna dobrá věc se podařila právě díky ní.
Toť letos vše, díky za pozornost! Kandidátům budu držet palce.
