Já asi nemusím opakovat dopodrobna, o čem tento návrh zákona je. Je to to, čemu se ve veřejném prostoru říká redefinice znásilnění, to znamená redefinice jednoho z neodpornějších trestných činů, které si v té násilné oblasti asi dokážeme představit. A já v téhle řeči v podstatě řeknu dvě základní věci, ono jich je tam více, které považuji za podstatné.
Do našeho právního řádu by se měl zavést onen princip "ne znamená ne", to znamená, tím se přiřazujeme k několika dalším státům Evropské unie, které tuhle úpravu už mají. A to druhé, a to já považuju také za podstatné, byť to není tak úplně patrné, a to je zavedení té hranice 12 let, která bude odteď nezpochybnitelná, která bude spočívat v tom - na děti do 12 let se nesahá. To znamená, už se nebude zkoumat před soudy, zda ten či onen člověk do svých 12 let vnímal, nebo nevnímal, že jde o nějakou sexuální aktivitu.
Já jsem včera při nějaké příležitosti mluvil s několika lidmi z Nejvyššího soudu. Tam třeba jsou určité námitky, že ta věková hranice je příliš vysoká, neboť už existují jednotlivci ve 12 letech, kteří o světě vědí více, i o sexuálním světě. Přesto trvám na tom, že ta hranice je zavedena správně a nemůže se vyvozovat to, když je někdo předčasně vyspělý, že dospělá osoba s ní může jen tak vykonávat sex. Prostě nebude smět. Ta hranice je tam jasná a je správná.
Já bych rád poděkoval - a já jsem se rozhodl, že nebudu říkat žádná jména, protože bych někoho vynechal, a to je to nejhorší, co bych mohl udělat. Ono se někdy říká, že nějaký úspěšný zákon má mnoho otců, tak tady to má hodně matek v této Poslanecké sněmovně. Ale prosím vás, není to jen návrh předložený a projednávaný ženami, na tom se podílelo i spoustu mužů. Nicméně nejaktivnější - a já to kvituju s povděkem - byly samozřejmě některé kolegyně poslankyně.
Rád bych dal projednávání tohoto zákona jako příklad toho, jak se důležité věci projednávat mají. Projednávaly se od začátku s opozicí. Opozici chci poděkovat, zejména hnutí ANO, za to, že přistoupili na variantu, že to bude vládní návrh, protože bylo samozřejmě lákavé, aby to byl návrh poslanecký, třeba z opozičních lavic, a to se nestalo po dohodě osobně se mnou. Já jedinou větu, kterou řeknu o sobě. Já jsem rád, že jsem dodržel to slovo, které jsem dal, to znamená, že ten vládní návrh tady bude, a chci poděkovat vám všem za to, že to vypadá, že by ten zákon mohl být tady přijat jednomyslně. A berte to i tak, že to je důležitý vzkaz do veřejnosti, že tuhle oblast bereme velmi vážně, jako ostatně každou jinou násilnou trestnou činnost. Nicméně je pravda, že v praxi se nám ukázaly některé problémy, kdy tento zákon se snaží posunout to tak, aby ta řešení v praxi byla jednodušší.
Abychom nebyli zase úplní optimisté, že se schválí zákon a přestanou se tyhle věci dít, je potřeba dodat - nemění se a nemůže se měnit to, že i tato trestná činnost musí být jednoznačně prokázána před soudem. Tady bych rád řekl, já tam vidím dneska, že tam máme spoustu dokonce mladých dam, a ten problém spočívá bohužel v tom, že u toho bývají většinou lidé dva, to znamená, může jít to tvrzení proti tvrzení, to tak často bývá. A pak je ještě problém, a to také chci říci mladým slečnám, jestli to takhle můžu říci, ale i vám všem - bohužel ta nejčastější forma znásilnění se nekoná tak, jak to máme často v detektivkách v televizi, to znamená, že nějaký člověk někde číhá v parku, bohužel i to se děje, ale většina se děje bohužel v domácnostech.
O to horší je to prokazování. A je potřeba vnímat, že musíme soudům nechat tu soudcovskou úvahu, zda to prokázáno bylo, či nebylo, tohle posouvat nemůžeme. Ale myslím si, že tímto zákonem minimálně, a to je také důležité, dojde k tomu, že nám odpadnou některé výslechové metody a jevy, které se musely odehrávat do dnešních dnů s těmi oběťmi. Nebude to tak traumatizující a soudy nebudou muset dokazovat některé věci - nebo před soudem, které se dnes dokazovat musejí, a myslím si, že oběti by tímto dalším traumatem procházet neměly.
Děkuji vám za pozornost.
