„Jsem rád, že se nám konečně podařilo v této věci udělat velký krok vpřed. Česká republika je jednou z posledních zemí Evropské unie, kde dětský ombudsman chybí [1]. Právní ochranu dětí je třeba posílit, v praxi stále nastávají situace, kdy v některých případech zastání práv dětí vázne,” říká ministr pro legislativu Michal Šalomoun.

„Napravujeme tak nedostatky, které vůči dětem a respektu i dodržování jejich práv jako ČR máme. Navazujeme tím také na dobrou praxi v zemích kolem nás, kde už dětský ombudsman funguje dávno. Rád bych ocenil věcnost a otevřený přístup členů pracovní skupiny [2] v debatě během tvorby textu novely. Díky tomu jsme prodiskutovali důležité otázky týkající se pravomocí a kompetencí budoucího ochránce práv dětí, jak by měl být vybírán nebo kdo by se jím mohl stát. Všechny tyto otázky jsme pak rovněž důkladně projednali během vypořádání připomínek a na Legislativní radě vlády, která se novelou zabývala na konci února,“ dodává Šalomoun.

Novela zákona o veřejném ochránci práv ustavuje postavení a nezávislost budoucího dětského ombudsmana a také rozsah jeho pravomocí. Navrhuje model dvou samostatně působících ombudsmanů – dětského a stávajícího veřejného ochránce práv, a to v rámci stávající Kanceláře veřejného ochránce práv. V novele je dále řešen způsob výběru vhodného kandidáta na dětského ochránce práv. Mohla by se jím stát osoba starší 35 let s právnickým vzděláním, která se v průběhu předchozích 10 let nejméně 5 let věnovala ochraně či prosazování práv dětí. Novela umožňuje ucházet se o funkci ochránce práv dětí také soudcům a soudkyním, zejména těm, kteří projednávají opatrovnické spory.

Novela zákona přináší dětskému ochránci práv zcela novou kompetenci, která by mu ve striktně vymezených případech umožňovala vstupovat v pozici vedlejšího účastníka do některých řízení týkajících se ochrany práv dětí.

„Jako advokát mám s tímto osobní zkušenosti a tuto věc vnímám jako novátorskou, ale velice potřebnou. Vzpomeňme třeba na případ 11měsíčního chlapce, kterého po porodu opustila matka a řadu měsíců si jej mezi sebou předávaly nemocnice různě po České republice a OSPOD byl dlouhodobě nečinný. A přitom mohl chlapec dávno najít domov v pěstounské rodině. Tyto případy odhaduji počtem na nižší jednotky desítek za rok a to jsou přesně ty, kterým chceme naší novelou předejít,“ upřesňuje ministr Šalomoun.

Mezi další pravomoci dětského ombudsmana by měla patřit vzdělávací - osvětová činnost o právech dítěte a kontrola dodržování práv dětí.

„Vyspělost společnosti se pozná na tom, jak pečujeme o ty nejslabší. A u dětí, které se ocitnou v komplikované situaci, a buď nikoho nemají, nebo naopak o péči o ně probíhá spor, dnes jako stát ne vždy dostatečně hájíme jejich práva. Tento zákon má pomoci, aby i tyto děti mohly mít šťastnější dětství a potom snazší vstup do dospělosti,“ říká místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Olga Richterová, která se pracovních skupin a debat o novele rovněž účastnila.

„V České republice jsou děti málo slyšet. Často chybí tam, kde se rozhoduje o jejich právech, a ty nejvíc ohrožené a zranitelné dnes propadají roztříštěným systémem. Úkolem dětského ombudsmana bude to změnit. Zajistit, aby se o dětech nemluvilo bez dětí a nemusely dlouho čekat na podporu a zastání,“ uvádí další členka pracovní skupiny ministra Šalomouna, zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková a dodává: „O ustavení dětského ombudsmana jsme v České republice usilovali desítky let a je skvělou zprávou, že dneškem se k tomuto cíli významně přibližujeme.“

Ke zřízení institutu dětského ochránce práv Českou republiku dlouhodobě nabádá Výbor pro práva dětí OSN na základě Úmluvy o právech dítěte, která začala v někdejším Československu platit v únoru 1991. Debaty o vzniku této funkce se vedou bez výsledku několik let. Proto si ministr pro legislativu Michal Šalomoun vzal dotažení této věci na starost a svolal k přípravě novely zákona o veřejném ochránci práv pracovní skupinu složenou ze zástupců ministerstev spravedlnosti, práce a sociálních věcí, zástupců Kanceláře veřejného ochránce práv, zmocněnkyně pro lidská práva, poslanců a senátorů napříč politickými stranami.

Poznámky:
[1] V Evropské unii dětského ombudsmana nemají jen čtyři členské státy. Vedle České republiky jsou to dále Německo, Rakousko a Portugalsko.
[2] Jednání nad vznikajícím textem novely zákona o veřejném ochránci práv probíhala od 24. listopadu 2022, kdy se poprvé sešla pracovní skupina ministra pro legislativu Michala Šalomouna. Jednání se účastnily současná i bývalá zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková a Helena Válková, dále předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová a místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Olga Richterová. Z dalších zástupců to byli náměstkyně ministra práce a sociálních věcí Zuzana Freitas Lopesová, náměstek ministra spravedlnosti Karel Dvořák, poslankyně Marie Jílková, Eva Decroix, Pavla Pivoňka Vaňková, senátorka Adéla Šípová, veřejný ochránce práv Stanislav Křeček a jeho zástupce Vít Alexander Schorm.