Stojím dnes i na straně Křivoklátska. Jejich argumenty jsou jasné, zdravé, logické a hájí zájmy regionu a jeho občanů. Jsou samou podstatou samosprávy. Se starosty i onou podstatou věci jsem se setkala a seznámila, a proto jsem také mohla zaujmout už před časem jasný názor.
Ostatně už dlouhodobě tvrdím, že samospráva by zasloužila konkrétnější a podrobnější zákon o obcích (který odrazí judikaturu od roku 2000), posílení procesního postavení ve správním řízení (někdy snad i právo veta), a to vše se zřetelem k rozumné kooperaci různých místních zájmů, zasazených do celku. A naopak - mělo by být velmi “hlídáno” zasahování legislativní i jiné uniformity do samospráv v rámci celé EU.
Evropské země a jejich obce a města jsou unikátní svými odlišnostmi, zvyky, historií, novodobou historií. Proč z nich dělat opět ony národní výbory s velením odněkud shora, to skutečně nevím. Včetně “diktátu” národního parku. Samospráva je tu od toho, aby se ozvala, když vidí důvod. Křivoklátsko tuto svou roli plní.