děkuji vám za pozvání na další konferenci Zdravotnického deníku, který tuto akci pořádá. Myslím, že je to dobrá platforma pro diskusi a místo, kde se dá skutečně diskutovat o podstatných trendech českého zdravotnictví a o tom, jak naše rozvíjet do budoucna.
Oceňuji, že se do hloubky věnujete inovacím, technologickému vývoji a civilizačním posunům, populačnímu vývoji. To všechno jsou věci, které jsou důležité pro to, abychom nacházeli správné odpovědi na výzvy, kterým čelíme. A samozřejmě i tato výborná diskuse je cennou inspirací a zpětnou vazbou pro naši vládu.
Rád se tu opět setkávám s vámi, s pracovníky ve zdravotnictví, ať už s těmi, kteří každý den pomáháte pacientům nebo s vámi, kteří rozšiřujete možnosti zdravotní péče různými způsoby, ať už vývojem léků, vedením zdravotních pojišťoven, nemocnic, specializovaných pracovišť a tak dále. Jsem rád, že tu spolu takto můžeme být a že zástupci zdravotníků, státu a veřejných institucí mají příležitost diskutovat, vysvětlovat svoje pohledy a svoje postoje.
Mluvím ze svojí zkušenosti, nejsem tu poprvé, a když jsem tu byl loni, tak jsem hovořil o hlavních prioritách zdravotnické politiky naší vlády, jako je dostupnost léků, dostupnost zdravotní péče či posilování prevence.
Tyto priority mají jednu společnou klíčovou charakteristiku – důraz na dlouhodobou udržitelnost. Právě limity v udržitelnosti do našeho zdravotnictví přinášejí nejvážnější rizika.
Proto se soustředíme na to, aby bylo naše zdravotnictví dlouhodobě stabilní, aby se dokázalo adaptovat na demografický vývoj a technologický pokrok a aby si při tom všem nevytvářelo vnitřní dluhy. Rostoucí vnitřní dluhy mohou každý systém postupně oslabit a ohrozit.
Toto všechno je v naší situaci naprosto nutné a myslím, že je potřeba začít se dívat na věci jinak, než jak jsme to dělali doposud. Vždycky jsme spoléhali na to, že si ten systém vždycky sám nějak poradí, že si to všechno nějak nakonec sedne a půjde se dál. Spoléhat na to by mohlo znamenat ohrožení celého systému. Náznaky vidíme a myslím, že pokud člověk není hluchý a slepý anebo nežije v zajetí svých představ a svých zvyků, tak jim rozumí.
Viděli jsme velmi intenzivní signál toho, že ty problémy jsou systémově hlubší a že takto to dál nepůjde, například na podzim, kdy mladým lékařům došla trpělivost s přetěžováním a kariérními nejistotami. S věcmi, které pro generace předcházející byly do jisté míry samozřejmé, byly součástí jejich profese, patřilo to k tomu a generace mladých lékařů si s tím musely nějak poradit. Tady se ukázalo, že ty nové generace už na to nejsou připraveny, že už jim to nedává smysl a chtějí, aby systém fungoval jinak.
Není důležité, co si o tom, kdo z nás myslí. Co si o tom myslí moje generace, jak se na to dívá někdo jiný, jestli těm mladým lékařům fandí, nebo si říká, máte se chovat jinak. To není důležité. Důležité je vnímat tento signál. Jde o obrovský posun v mentalitě a posun, na který nemůžeme hledět jenom negativně. Ti lidé žádají, upravte to tak, aby to mělo jasná pravidla, dávalo nám to nějaké jistoty, pomáhalo nám to sladit profesní život se soukromým životem. A mluvím o tom tak obsáhle proto, že ta věc nám ukazuje, že systém už nebude fungovat na základě předpokladů, na základě nějakého vnitřního dluhu, na základě, že do toho bude někdo investovat o něco navíc. Ne. My ho musíme nastavit tak, aby byl udržitelný ve standardních podmínkách. To, že zdravotnický systém fungoval na vnitřní dluh, který dlouhou dobu nikdo odpovědně neřešil. A byl to problém, který ukazoval na neudržitelnost. Vidíme to i na dalších příkladech, jako je třeba nedostatek lidí ve zdravotnictví. Musíme se tím zabývat a musíme mít odvahu je politicky řešit.
Já jsem s panem ministrem zdravotnictví nakonec do tohoto požáru s mladými zdravotníky přímo vstoupil, našli jsme řešení a ve spolupráci se zdravotními pojišťovnami, panem ředitelem Kabátkem jsme vyjednali nějaký kompromis, který spočíval mimo jiné i v navýšení platů lékařů a zdravotníků.
Příjmy lékařů v lůžkových zařízeních tím pádem dle dohody vzrostly o 5 až 15 tisíc korun, příjmy dalších zdravotníků i nezdravotnického personálu o 5 %.
Dále jsme se shodli na opatřeních, která během tohoto a následujícího roku efektivně omezí přesčasy a stanoví pro ně férovější pravidla.
Nicméně dobře víme, že takové kroky dlouhodobě nestačí. Pracujeme na tom, aby celé zdravotnictví v zájmu udržitelnosti prošlo systémovými změnami.
Je to nutné, protože náklady neustále rostou. Celkové příjmy zdravotního systému od roku 2018, v podstatě za pět let vzrostly o 62 %, to znamená nárůst o zhruba 200 miliard korun, z 310 na letošních zhruba 503 miliard.
Úhrady zdravotní péče letos rostou průměrně o 6 %. Nejde jen o nějaké náročné centrové léky, ale prakticky o všechny položky včetně ambulantní, akutní i následné péče.
Vláda se snaží situaci stabilizovat dílčími opatřeními. Jedním z nich je automatická valorizace plateb za státní pojištěnce. která do zdravotnictví přináší téměř 13 miliard navíc. Ale znovu si uvědomte ten dramatický nárůst příjmů zdravotnického systému.
V prioritních segmentech a v segmentech s horší dostupností péče jsme prosadili vyšší růst úhrad: 8 % pro následnou péči, 10 % pro praktické lékaře, 12 % pro stomatology, 16 % pro sociální péči a paliativní služby, 18 % pro dětské praktické lékaře. A to jsou nějaké kroky, kterými se snažíme systém stabilizovat, udržet a někam posunout, ale nevyhneme se debatě o nepříjemných věcech, jako je revize systému přímých plateb, tedy způsobu, jak do systému nasměrovat další peníze. S tím bude souviset třeba debata o nějakém dalším připojištění.
Dámy a pánové, vedle toho nezapomínáme ani na problematiku dostupnosti léků, která byla i hodně medializovaná, a kterou jsme museli akutně řešit v minulém roce. Tomu jsem se tu podrobněji věnoval minule a která určitě patří mezi ty hlavní systémové výzvy.
Novela zákona o léčivech už od začátku tohoto roku přináší snazší a transparentnější distribuci a eliminuje diskriminace v objednávkách od lékáren.
Připravujeme řadu navazujících legislativních změn, které by měly zajistit větší flexibilitu, ať už jde o způsob výpočtu maximální ceny léků; pravidla, kterými se bude řídit využívání podobných léčiv a další.
Zákon o léčivech dnes počítá také s pravidlem měsíčních, respektive dvouměsíčních rezerv léčiv. Jde o opatření proti krátkodobým výpadkům, k nimž na dnešním trhu bohužel dochází častěji než dřív.
Musíme ale přemýšlet v širším měřítku a musíme o něm přemýšlet i strategicky. Protože léky jsou strategická věc a setkáváme se tady s problémem, který známe třeba s energiemi nebo jinými podstatnými komoditami, že jsme jako Evropa částečně závislí na některých dalších regionech, které nemůžeme označit za spolehlivé a v mnoha směrech bezpečné. Proto se musíme soustředit i na podporu vlastního farmaceutického průmyslu ať už v Evropě jako celku nebo přímo tady v České republice.
A velmi důležitá je také podpora farmaceutického výzkumu a vývoje, což je oblast, ve které je mimochodem Česká republika srovnatelně velmi silná.
Já mám velkou radost, že jsem v posledních měsících byl u otevírání dvou významných center farmaceutického výzkumu – v Brně a v Hradci Králové. Ta budou připravovat experty pro farmacii a plánují se podílet na vývoji specifických, komerčně úspěšných léčivých přípravků. A to je to, co potřebujeme.
Určitě se budeme věnovat i problematice reexportu léčiv z České republiky a budeme klást větší důraz na bezproblémovou práci Státního úřadu pro kontrolu léčiv.
Vláda v následujících necelých dvou letech bude pokračovat v rozdělané práci i ve všech dalších oblastech, které se týkají zdravotnictví.
Budeme dále jednat s univerzitami a vysokými školami, aby postupně navyšovaly kapacity a dokázaly dodávat na pracovní trh více lékařů, odborných asistentů či sester.
Snižujeme byrokracii a odbouráváme zbytečné postupy – jak pro profesionály, tak ve vztahu mezi lékaři a pacienty. Což by mělo ulehčit práci lékařům a pracovníkům. Úspěšné příklady jsou například konec pravidelných pracovně-lékařských prohlídek, zrušení potravinářských průkazů a tak dále, věci, které moc k ničemu nebyly a zatěžovaly všechny.
Důležitá věc je digitalizace zdravotnictví. Bez digitalizace zdravotnictví nemůžeme efektivity a bez efektivity celého systému ho nebudeme schopni udržet a financovat.
Směrem k lepšímu sdílení dat mezi poskytovateli péče, aby lidé nemuseli stejnou věc dělat opakovaně.
Národní portál elektrického zdravotnictví lidem nabídne ověřené informace o prevenci, čerpání služeb a další informace. A pak je tu věc, kterou již mnozí máte v mobilu, já ano, a to je aplikace EZ Karta. Postupně se vylepšuje, přebírá funkce očkovacího průkazu a časem se stane centrálním přístupovým kanálem do zdravotnické dokumentace.
Budeme se dál soustředit na zvyšování efektivity a na zajištění cenově udržitelné péče. To zahrnuje například rozvoj jednodenní péče, která se bude rozšiřovat na další odbornosti jako je kardiologie nebo intervenční radiologie.
Vzniká Rada vlády pro veřejné zdraví, která bude usilovat o zvýšení zdravotní gramotnosti a o podporu prevence.
Obě oblasti je u nás třeba posílit, protože lidé kvůli špatným návykům zbytečně přicházejí o zdravé roky života a jejich léčba je pak nákladnější.
Dokončíme také novelu zákona o veřejném zdravotním pojištění, která přinese lepší dostupnost a smysluplnější financování, což je z hlediska budoucnosti také důležité.
Dámy a pánové, tolik ve stručnosti některé směry, kterými jdeme, a kterými musíme jít. Myslím, že i z toho, co jsem tady říkal, vláda si dobře uvědomuje, že nestačí hasit požáry, které už vypukly, i když i to je důležitá úloha vlády, ale je potřeba se také zabývat systémovými změnami a zabývat se věcmi, které systém do budoucna učiní udržitelným.
Věřím, že kroky, které jsem tu vyjmenoval, nám dlouhodobě ušetří nemalé prostředky, zefektivní systém při zachování kvality a posune nás směrem k dlouhodobě stabilnímu zdravotnictví.
Při tom všem, co tady říkám, k tomu chci dodat, že to neznamená, že nemáme investovat do systémových opatření. Jsme si vědomi toho, že investice je dobrá a musíme nastavit celý ten zdravotnický systém tak, aby dokázal problémům včas předcházet a abychom nemuseli řešit jenom následky, které často mají dramatický nebo krizový rozměr. Ano, problémům předcházet, ne jenom řešit následky. A to je vlastně základní princip celého zdravotnictví, pokud má být dlouhodobě udržitelné.
Děkuji vám za pozornost.
Petr Fiala
předseda vlády
