Lze jistě kvitovat pozitivně, že Ministerstvo pro místní rozvoj otázku problematiky horských profesí s Unií horských povolání České republiky a dotčenými resorty Ministerstva průmyslu, Ministerstva školství řeší, jak zmiňujete, od srpna 2022. Za politováníhodné je možné však označit skutečnost, že toto řešení, v uvozovkách, je doposud bez konkrétního výsledku, a to i přesto, že byl Ministerstvem pro místní rozvoj předložen konkrétní návrh příslušné úpravy, který je z legislativního hlediska kvalitní a především reálný.
Výše uvedený návrh vychází téměř doslovně ze slovenské úpravy, zákon č. 544/2002 Sb., o Horskej záchrannej službe, která spočívá v řešení této problematiky ustanovením profesních samospráv pro činnost horských vůdců a horských průvodců. Nutno podotknout, že ve slovenské praxi se toto řešení přenesení gesce na veřejnoprávní samosprávu osvědčilo a vyřešilo tak komplexně problematiku, se kterou se rovněž slovenské prostředí dlouhodobě potýkalo.
V jednom ze svých argumentů zmiňujete, že Slovensko na rozdíl od České republiky má na svém území pohoří alpinského rázu, to znamená, Tatry, proto je zde úprava komplexnější a není vhodné tuto přejímat pro české prostředí. Zde si dovolím oponovat, že vyjma zmíněného pohoří je většina území našeho souseda zeměpisně značně podobná, horské profese zde prodělaly stejnou genezi historicky i geomorfologicky, jde tak o téměř shodný segment. Činnost horských vůdců ani horských průvodců se zde ani zdaleka neomezuje jen na pohoří alpinského rázu, i v jiných polohách v prostředí horského rázu tato činnost a pohyb vykazují značnou míru rizika. Proto je zcela namístě veřejnost adekvátně před těmito chránit.
Dále uvádíte, že případy českých občanů, kde šlo o úmrtí nebo záchranu v horském terénu, se týkaly výhradně jiných zemí, především rakouských Alp. Zde je nutné zopakovat a zdůraznit, že šlo o české občany vedené českým horským vůdcem, průvodcem bez patřičného stupně odborné způsobilosti. Je běžnou praxí, že zástupci těchto profesí běžně a často vozí své klienty do zahraničí, kde je vodí, provází po horách, rovněž jsou hojně najímáni českými cestovními kancelářemi, což nelze opomenout. Jedná se tak o český fenomén s českými kořeny problému. A nutno dodat, že kdyby v našem právním řádu byla úprava těchto značně rizikových horských profesí adekvátně zakotvena, nemuselo k těmto tragédiím zřejmě vůbec dojít.
Současně však nevylučujete možnost inspirace slovenskou úpravou, proto by mě zajímalo, z jakého důvodu jste ji dosud nevyužili, neuplatnili, nezpracovali jako podklad pro další legislativní kroky. Na závěr své odpovědi uvádíte, že je domluvena schůzka za účasti Unie horských průvodců a dotčených rezortů, kde očekáváte konkrétní návrhy kroků, které přinesou posun k řešení této problematiky v co možná nejkratší době. Ze mnou známých informací však vyplývá, že jednání na úřednické úrovni nepřineslo výsledek, respektive zde byl zcela odmítnut prezentovaný výše uvedený návrh legislativního řešení, a to zejména z důvodu obav spuštění pomyslné laviny obdobných řešení i u jiných profesí. Přítomnými úředníky byla dokonce zpochybněna skutečná rizikovost těchto profesí, byla odmítnuta spojitost několika úmrtí z nevhodně nastavenou volno-tržní politikou odborného vzdělávání s tím, že šlo spíše o náhody, které o ničem nevypovídají, závadný stav na tomto poli nebyl shledán.Žádné další jednání s touto účastí dále neproběhlo, aktuálně zástupci Unie horských průvodců jednají pouze s Ministerstvem průmyslu o rozdělení živnosti průvodcovská činnost horská na dvě, a to pro odlišení obou profesí, činnost horského vůdce a činnost horského průvodce s odkazem na mezinárodní standard odborné způsobilosti. To je jistě možné spatřovat jako nezbytný krok, který ovšem sám o sobě zůstává jen dílčím krokem, který neřeší systémově nejzávažnější otázky, zejména adekvátní nastavení odborné způsobilosti, zajištění odpovídajícího odborného výcviku a zavedení nezbytných kontrolních mechanismů a jejich aplikace, respektive realizace kontrolní činnosti nad prováděním výcviku i činnosti samotné.
Bohužel dílčí postup na úřednické úrovni koncepčně celou problematiku nevyřeší, neboť se neobejde bez nutných legislativních změn. Proto jsem přesvědčena, že je potřeba politického rozhodnutí na resortní úrovni vyžadující patřičnou míru politické odvahy v rámci odpovědnosti vůči občanům a nezbytné ochrany celospolečenských hodnot, kde veřejným zájmem je ochrana veřejného zdraví a bezpečnosti. Návrh předložený zástupci těchto horských povolání a spočívající v ustanovení profesních samospráv je návrhem komplexním, který řeší veškeré podstatné otázky. Je současně přenesením gesce z úředníků na odborníky, když máme za prokázané, že stát gesci vysoce rizikových horských povolání zjevně nezvládá a nevykonává řádně. Postoupením působnosti na samosprávu tak dochází z pohledu státního aparátu k deregulaci, neboť samospráva si své odbornosti již reguluje sama, tedy bez dalšího zásahu státu. Stát by měl do záležitostí občanů zasahovat jen v nezbytně nutné míře, a to pouze tam, kde je k tomu kapacitně i odborně vybaven, což zde evidentně není. Přenesením gesce tak naopak dochází k posílení občanské společnosti, což považujeme za žádoucí, současně by tím byly naplněny zásady obsažené v Listině základních práv a svobod odkazující na samosprávné tradice našich národů. Z tohoto řešení by nepochybně profitoval i podnikatelský sektor, kde by došlo ke zvýšení kvality poskytovaných služeb ruku v ruce se zvýšením bezpečnosti, tím i vytvoření vyšší míry důvěry v tento segment služeb v horském prostředí. To znamená, i vyšší ochranu pro zákazníka v pozici spotřebitele, zejména pak žádoucí ochranu veřejného zdraví a bezpečnosti. Proč bychom se tedy měli takovému modelu bránit, to nemá racionální vysvětlení.
Závěrem mi dovolte konstatovat, že nejenže jednání od léta 2022 v podstatě nepokročila, ale vaše snahy vedou dokonce opačným směrem, kdy sice ve své odpovědi toto řešení nevylučujete, ale na druhou stranu na vládní úrovni legislativní návrh přímo odmítáte a tento blokujete i směrem ke koaličním partnerům, takzvané K pětce, jak vyplývá ze zápisu kolegia ministra ze dne 13. 2. 2024.
Proto se domnívám, že je zcela namístě pokračovat cestou poslanecké iniciativy. Já nechci dnes zde dávat nějaký návrh na usnesení, že nesouhlasím s odpovědí na interpelaci, já jsem ráda, že mi pan ministr odpověděl. Nicméně samozřejmě vím, že takové usnesení přijmout nemůžeme, ale byla bych velmi ráda, aby se tohoto tématu zhostil podvýbor pro cestovní ruch v rámci výboru pro regionální rozvoj a veřejnou správu, protože si myslím, že všechny zainteresované subjekty si zaslouží, aby mohly svoje připomínky vznést i na půdě Poslanecké sněmovny, neboť se tomu samo ministerstvo důkladně nevěnuje.
Děkuji.
