Ve skutečnosti je Babiš jen výrazem mnohem hlubšího problému, který za posledních 30 let prorostl naší politickou kulturu.

V roce 2023 se Česko umístilo v žebříčku oligarchizace, který sestavuje prestižní časopis The Economist,  hned na druhém místě za Ruskem.

To dokresluje skutečnost, že česká demokracie je jen hrou pro lidi. Hrou, v níž máme pocit, že jedině bojem proti Babišovi zachraňujeme demokracii. Tato hra však odlákává pozornost od celkového obrazu klientelismu v Česku.

Jakákoliv kritika poměrů je pak označována za okopáváni kotníků.

Ve skutečnosti jde u nás o ukradený stát  pod skrytou vládou více oligarchů, kterým posluhuje politická stafáž, aby podporovala jejich byznysové zájmy, které se často dějí na úkor celé společnosti.

Na tomto stavu se podílejí politici a politické strany, které jsou návyklé na penězovody a přízeň oligarchů a nemají zájem tuto symbiózu změnit. 

Na určitou obranu je třeba říci, že roli nehrají jen peníze na kampaně, ale také zoligarchizovaná mediální scéna, které se každý politik, který by chtěl měnit poměry a důsledne hájit veřejný zájem, bojí jak čert kříže. 

Cesta ven ze zakletého zámku není snadná. Někteří dokonce tvrdí, že již není cesta zpět. Ale mám za to, že se nesmí rezignovat. Vede kromě jiného přes volbu založenou na informacích a pečlivém zvažováni, komu dáváme svůj hlas.