Strategickou komunikaci státu tedy bude od června řídit plukovník Otakar Foltýn. Jeho nový odbor dostane na starosti také „obranu proti dezinformacím“. Foltýn je totiž – po komickém vládním zmocněnci pro oblast médií a dezinformací (tak zněl plný oficiální název jeho funkce) Michalu Klímovi a neviditelném poradci Pojarovi (poradce pro národní bezpečnost Pojar je ovšem jinak docela viditelný, v médiích je pořád, je to de facto skutečný ministr zahraničí, nedávno byl vyjednávat v Číně) - prvním asi opravdu vážným nebezpečím pro svobodu slova v naší zemi. Jen pohleďte, co pravil na dotaz webu Echo 24: „Laciným disidentům snižujícím hrozbu dezinformací vzkazuji, aby si našli definici dezinformace a pomalu si ji přečetli. A ujišťuji je, že bude-li někdy ohrožena svoboda projevu, budu první na barikádě na její obranu.“
Bojové zanícení je u vojáka v civilní funkci vždycky víc hrozba než příslib. Ale zde je na stole ještě několik velmi zásadních otázek. Foltýn bude na Úřad vlády přeložen z Vojenské kanceláře prezidenta republiky prý zatím na půl roku. Před dvěma lety byl Foltýn členem pracovní skupiny ministerstva vnitra, která měla na starosti přípravu rozporuplného zákona proti šíření dezinformací. Snahy o prosazení nové legislativy ale nakonec vyšuměly. Zejména proto, že nikdo se nebyl schopen dobrat jakékoli aspoň trochu věrohodné definice pojmu dezinformace, na kterou se teď ale o pár řádek výše Foltýn odvolává. Je to zvláštní kruh: nevíme, co to je, ale budeme to hledat a trestat.
Vláda má prý teď od příchodu Foltýna velká očekávání. Alespoň podle slov ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky (KDU-ČSL). „V této věci jako vláda přešlapujeme na místě a měli bychom dělat víc,“ řekl ministr. Jak si svou práci představuje, popsal Foltýn těmito slovy: „Hlavní náplní práce bude přesně to, co plyne z názvu funkce, tedy koordinace. Některé státní instituce sice už mají odborníky na strategickou komunikaci, ale aby byla skutečně strategická, musí být autentická, hodnotová, sladěná s činy a především jednotná. A toho se dosahuje koordinací.“ To je tak trochu jako „předvolání k podání vysvětlení ohledně činění atd.“ Takové hezké posttotalitní ptydepe. Nebo že by zde předpona post před adjektivem „totalitní“ byla navíc?
Mnozí pozorovatelé, a patřím k nim, ale varují, že toto zavání omezováním svobody slova. Čím méně přesně vydefinujeme „skutkovou podstatu“, tím volněji si můžeme překládat její dopad, a tedy i vybrat případné sankce. Opět vzpomeňme: většina politických procesů v 70. letech za normalizace nebyla za konkrétní činy proti režimu, nýbrž za „pohoršování, příživnictví, pobuřování“ atd. Čili samé vágní a těžko prokazatelné, ale současně i obtížně vyvratitelné pojmy. A máme to tu zase. Foltýn prý obavy lidí z omezování svobod pociťuje, ale prý jim nerozumí. „Vnímám to, i když je to úplný nesmysl. Máte ovšem pravdu, že negativní sentiment se tomu někteří užiteční idioti kremelské propagandy snaží dát a celkem se jim to daří,“ uvedl.
Aha, takže vrcholný státní úředník mluví o občanech jako užitečných idiotech a v podstatě kolaborantech s cizí moci. I to už pamatujeme, aspoň ze stránek dějepisu. Autorem tohoto nesmrtelného sousloví měl být jistý Uljanov vulgo Lenin. Vladimír Iljič.
Je zde ale další ďáblík skrytý v detailu. Jestliže je Foltýn z Hradu jen „vypůjčený“, komu bude podléhat? Prezidentovi, celé vládě nebo jen premiérovi? To nikdo neřekl a z kontextu to nevyplývá.
Podle dosavadních zkušeností s generálem na Hradě bych ale řekl, že nejspíše jemu. Vzpomeňme, to on to byl, kdo po skončení Zemanova mandátu přetáhl veškerou agendu milostí z ministerstva spravedlnosti k sobě na Hrad. To on nás poučuje, že se musíme vzdát práva veta v rozhodování v orgánech EU. To on nám vnucuje přijetí eura, protože prý nám „nic jiného nezbývá“.
To on se ihned po svém zvolení setkal s generály Koudelkou a Řehkou, přičemž vzestup těchto šéfů ozbrojených sborů a jejich proměna ve veřejně vystupující politiky se kryje s jeho funkčním obdobím. K ničemu z toho jej Ústava neopravňuje.
Jak se zdá, generál neodložil frčky. Kdo ví, zda neprovádí každé ráno na třetím nádvoří u Svatého Víta politické školení svého mužstva? Že byla chyba umožnit vstup do nejvyšší funkce vojákovi, nadto vycvičenému za bolševika, víme už dlouho. Jestli z naší země ale chce dnes udělat nějaký vojensko-prezidentský režim, měli bychom mu v tom rázně zamezit.
