"V celém bruselském regionu tvoří Belgičané skutečného belgického původu pouze čtvrtinu populace, 39 % obyvatel zde má cizí kořeny a 35 % obyvatel jsou cizinci," poznamenal Alain Destexhe, bývalý belgický senátor a bývalý generální tajemník Lékařů bez hranic.
"Molenbeek je ve skutečnosti jen špičkou ledovce, která ilustruje postupnou islamizaci všech velkých belgických měst. Islám je ve veřejných prostorách Molenbeeku stále více vidět a během Ramadánu jsou téměř všechny obchody a restaurace ve městě přes den zavřené. V mnoha čtvrtích se ženy již nemohou oblékat, jak chtějí, ani chodit v noci samy ven a homosexuálové zde nemají základní občanská práva. Neozývá se však téměř nikdo, koho by tento vývoj znepokojoval. Vypadá to, že francouzsky mluvící část Belgie na svůj osud rezignovala, umrtvená každodenní propagandou multikulturních médií."
Takhle to vypadá nejen v Bruselu. V Antverpách, druhém největším městě země, tvoří muslimové 25 % obyvatel. Poslanec Herman de Croo uvedl, že 78 % antverpských dětí ve věku 1-6 let jsou cizinci. Bruselská politička Bianca Debaets nedávno prohlásila, že "existuje příliš mnoho oblastí, kde je to pro ženy a homosexuály na ulicích nebezpečné."
Vrchní bruselský rabín Albert Guigui byl napaden skupinou Arabů. Uráželi ho, plivali na něj a kopali do něj. Od té doby pan Guigui nenosí na veřejnosti svoji jarmulku. Ve čtvrti Gare du Nord už nežije ani jeden Žid. "V této čtvrti už téměř žádní Židé nezůstali," poznamenal Michel Laub, zakladatel Muzea deportací v Malines. "Přitom tato část Schaerbeeku poblíž Gare du Nord byla kdysi významnou židovskou čtvrtí."
Brusel se stal nebezpečným i pro ženy. "Belgické politické a mediální elity tváří v tvář šířícímu se islámskému fundamentalismu kapitulovaly," řekla francouzskému časopisu Marianne Fadila Maaroufi, belgicko-marocká sociální pracovnice a zakladatelka bruselské organizace Observatoř fundamentalismu.
"Vyrostla jsem v marocké rodině ve čtvrti nedaleko Molenbeeku. V osmdesátých letech minulého století byla tato čtvrť ještě poměrně kosmopolitní. Pak jsme postupně byli svědky toho, že se rodilí Belgičané postupně stěhovali pryč. Zažila jsem vzestup islámu, moje sestry se začaly zahalovat, zatímco moji rodiče nosili zvonové kalhoty. A na mě samotnou byl vyvíjen nátlak, a to i ze strany mé rodiny. Najednou bylo nepředstavitelné, že bych chodila nezahalená.... Když jsem se na to snažila upozornit veřejné orgány a sdružení, připadalo mi, že buším hlavou do zdi. Došlo k útokům v Paříži a k útokům v Bruselu, a já měla pořád pocit, že stále nechápeme rozsah tohoto problému."
Alain Destexhe ve své knize "Immigration et Intégration: avant qu'il ne soit trop tard" (Imigrace a integrace: dřív než bude příliš pozdě), připomněl, že v letech 2000 až 2010 jedenácti milionová Belgie přijala více než jeden milion migrantů. Byla to demografická tsunami, která navždy změnila tvář belgické společnosti.
Nedávno jsme viděli, co znamená spojenectví "levice" s islámem v Bruselu. Socialisté a zelení právě v bruselském parlamentu hlasovali pro to, aby nebyla zakázána rituální porážka zvířat. Djemila Benhabib v deníku Le Point poznamenala, že "v Bruselu tvoří polovinu voličů socialistů muslimové."
Podle francouzské demografky Michéle Tribalat je v bruselském regionu s 1,2 milionu obyvatel 57 % obyvatel mladších 18 let neevropského původu; v samotném městě Brusel je 68,4 % obyvatel mladších 18 let neevropského původu a v Antverpách, je jich 51,3 %.
Islamizaci doprovází odklon od křesťanství. Tváří v tvář dramatickému úbytku věřících je 36 ze 110 kostelů v Bruselu předurčeno ke změně svého využití. Podle veřejnoprávního média Rtbf (Radio-télévision belge de la Communauté française) bruselský arcibiskup hořekuje: "Co si jen s těmi všemi odsvěcenými kostely počneme?" A plánuje je přeměnit například na bytové domy, muzea, hotely, horolezecké stěny.
Jean-Pierre Martin a Christophe Lamfalussy ve své knize "Molenbeek-Sur-Djihad" uvedli, že "v Molenbeeku se na ploše pouhých šesti kilometrů čtverečních nachází 25 mešit." Co to je, když ne islamizace?
Profesor Felice Dassetto ve své knize "L'iris et le croissant" napsal, že v Bruselu je více než 200 organizací, které se výslovně hlásí k islámu, a jsou po fotbale nejvíce mobilizující organizovanou entitou – silnější než politické strany, silnější než odbory, silnější než katolická církev. "41 procent žáků státních škol," poznamenal deník Le Figaro, "navštěvuje hodiny muslimského náboženství."
„Nejhorší formu kulturního rasismu v dnešní Evropě provozují elity EU, které tuto úžasnou civilizační změnu podporují a její kritiku cenzurují,“ píše novinář Giulio Meotti.
V polovině 70. let minulého století bylo v Bruselu pouze 6 mešit a koránských škol, na začátku 80. let jich bylo 38, a nyní je jich již 80.
Hnutí SPD nechce, abychom dopadli stejně jako islamizovaná západní Evropa, a proto bojujeme proti Migračnímu paktu EU, který vlastizrádně podpořila Fialova vláda včetně kvót na imigranty a výpalného půl milionu korun za každého nepřijatého imigranta.