myslím, že by se všichni senátoři měli v tuto chvíli asi vyloučit z projednávání, protože každý z nás přeci má svůj obvod. Tam zastupuje zájmy svých voličů a občanů hlavně. Jsou-li obvody, což je bohužel většina, kde chybí zubní lékaři, tam samozřejmě je to náš intenzivní zájem, abychom za něho bojovali.
Já jsem podjatý tím pádem dvakrát, coby starosta města. Je nás tady víc, kteří cítíme ten tlak občanů, kteří chtějí lékaře, kterého měli, myslím tím nejenom zubaře, ale gynekologa, pediatra, obvodního lékaře, s tím máme taky v těch krajních částech republiky velký problém. Zřejmě jediný problém, kde se dá zubař získat, bez nějakých větších problémů, je asi Brno, Praha, tato centra, kde samozřejmě pokud člověk se chce dostat, zaplatí si tu péči, protože lékaři nemají smlouvu s pojišťovnou.
Pak mám ještě jednu překážku, kterou vyslovuji, moje žena je zubní lékařka, má ordinaci, je jí 66 let, takže 6 let přesluhuje v důchodě. Dělá to jenom proto, že nemá komu ordinaci předat. Vůbec nejde o to, jestli ji předá za 100 korun nebo korunu nebo nula, protože větší hodnotu to křeslo, které si koupila před několika lety za milion korun, nemá. To tak je, že tu ordinaci nikdo nechce, protože není, kdo by ji převzal. To znamená, finanční problém to určitě není.
Ale problém to je, že když žijete na takovém městě, řekněme, ten spádový okruh těch okresních měst, lidí, kteří do nich přináleží, může být někde kolem 40 až 50 tisíc lidí. Tito lidé samozřejmě nemají ve svých vesnicích lékaře, protože patřili vždy tam. Když ten jeden lékař odejde, oni skutečně budou muset dojíždět. Co se stává? Ti, co nemohou dojíždět, mají s tím nějaké problémy, mají více dětí atd., pak využívají jenom lékařskou pohotovost. Ale podle toho také vypadá potom prevence, protože na pohotovosti se žádná prevence nedělá. My ale řešíme tento problém dnes. Já samozřejmě tento zákon, jak je předložen, podporuji, nebo tu změnu zákona, jak je předložena, podporuji.
Ale chci upozornit na jednu věc. My pořád řešíme vždy velmi často hořící střechu, nedíváme se, kdo ji zapálil a proč tam ty sirky byly. Někdy mi to připadá, že jsme se dostali do polohy toho vrtěti psem, kdy my řešíme už úplně něco jiného než stát, jehož my jsme součástí, jako parlament, tak bychom měli řešit, a to je, že my jsme totiž dospěli v našem školském systému do zvláštní, velmi negativně hybridní polohy, kdy na jedné straně máme bezplatné vysoké školství, to znamená, lidé studují a nemusí to platit.
Ten, kdo jim to platí, jsou všichni lidé, kteří je potřebují, tzn. všichni prostě, od řemeslníků a tak dále. Oni platí státu za to, že jim vychová lékaře obecně, kteří se o ně potom budou starat. Za ty jejich peníze pak ti lékaři odcházejí do zahraničí, když můžou, jako že můžou, dnes může každý. Protože angličtina je v zásadě už mezi mladými jazyk, který ovládají téměř všichni na úrovni, že mohou odejít, protože chybí tito lékaři ve všech ostatních zemích, tedy dříve západních zemích, ale ano, jsou na západ, chybí jak v Rakousku, tak v Německu, tak v Holandsku, oni ty naše lékaře samozřejmě nasávají.
Myslím si, že tam je kořen problémů, protože my buď budeme říkat, že máme bezplatný systém, ale pak ti, kteří ho absolvují, odvedou státu několik let, které tady odpracují, aby vrátili státu to, co jim dal, ten stát jsou jeho občané. Nebude to takový volnostyl toho, že za peníze někoho jiného já si potom zařídím svůj život nějak jinak. Nebudu to rozvíjet, víte všichni, kam mířím. Tady je kořen toho, kde to máme rozmotávat.
Když jsem jel sem do Prahy, poslouchal jsem reklamu v rádiu, kde, téměř s jistotou to byly jižní Čechy, nabízeli lékaři, který se tam usídlí, 1,5 milionu korun za to, že tam prostě přijde, bude tam. To je ten pravý trh, že my tady zadarmo necháme vystudovat, já mám 4 děti, 4 dcery, jedna je lékařka, druhá taky medicínu dělá... Já vím, jak to je. Není nic zadarmo. Ano, musíme platit ubytování, mnohé jiné věci. Ale vzdělání samotné je prostě zadarmo.
My necháme potom říkat, je to trh, to znamená, ať ten občan to zaplatí, nebo ať to zaplatí ta obec po tlaku občanů, my se budeme předhánět, kdo tomu lékaři dá víc milionů korun. To už není podpora 100tisícová, která byla dřív, řekl bych, že byla přiměřená, jenom někomu dát nějakou výhodu. Ale dnes je to ordinace, ordinace zubního lékaře stojí zhruba něco přes milion korun, nepočítám její výstavbu, myslím její vybavení. Teď k tomu dávají obce, nabízí bydlení, k tomu nabízí ještě nějaké základní peníze. V tom se budeme předhánět? To si myslím, že je systém, který je dlouhodobě neudržitelný.
V minulém období, tedy před 4 a více lety, jsem byl hejtmanem, měl jsem na starosti zdravotnictví. Řešili jsme, zatlačili jsme na ministerstvo zdravotnictví, které nám nakonec vyšlo vstříc, aspoň trochu. Myslím si, že je tady vás hodně lékařů. Nevím, kdo z vás by si troufl ve 40 letech po praxi určité v nějakém oboru udělat nostrifikaci, kterou musí dělat všichni ti, kteří sem přijdou. Teď mluvím o Ukrajincích, kteří to mají ještě jednodušší s tím jazykem, že se ho nějak rychleji naučí. Ale možná někdo jiný...
Nicméně my si více přejeme, aby to byli lidé z kulturně a nábožensky blízkých zemí nám. Oni museli za jeden den splnit tyto čtyři zkoušky, ještě tam byla jedna zkouška, to byl systém zdravotnictví. To znamená, oni přišli, vůbec si nemysleli, že by měli vědět, jak to tady je, co je pojišťovna, co, kdo a tak dále. Letěli jeden za druhým. A to teď myslím ze všech oborů. Nemyslím jenom stomatologii, ale myslím z oborů, které jsme potřebovali.
My jsme právě bojovali o jednoho neurologa, který tam byl docentem, přednostou poměrně významné kliniky, tady dvakrát vyletěl a nemohl tady pracovat. Na Vsetíně, kde žiji, kde starostuji, v nemocnici byli dva Ukrajinci, nebo ukrajinský pár. Ti nakonec tu nostrifikaci udělali, ale dovedete si představit, že tohle, když u nás děláte státnice po několika týdnech, rozložené, řekněme, v půl roce, je to jiné. Teď se to rozvolnilo, že to je, myslím, že dva dny, už to není jenom za jeden den. My děláme všechno pro to, abychom ten systém zkomplikovali.
Teď konečně můžeme udělat něco pro to, aby ten systém konečně byl průchozí. Navíc to, co říkal tady pan kolega, pan senátor Krsek, je mnoho negativních příkladů, jak si pomáhala města, nemocnice a soukromníci, ano, s těmi lidmi, ten dozor a dohled, jak tady řekl jeden z předřečníků, ten se samozřejmě vůbec nedodržoval. Ale hlavně že ten lékař byl. Pak je tady ale ještě poslední věc, kterou chci zmínit, že jestli si někdo myslí, že jsme jako osoby, když rozhodujeme pouze sami o sobě, nezávislé, tady si to nikdo nemyslí.
Proto nastavujeme systém, aby ten systém nějak kontroloval každého z nás, taky jeho rozhodování. Já jsem přesvědčen, že tu není žádná profesní komora, ani lékařská, ani stomatologická atd., která má rozhodovat jenom sama o sobě, určovat, co tady bude v tomto státě platit. Ano, dostáváme se k tomu, protože jestli v některých oborech nemáme lékaře, ale republika je v tomto smyslu vyhladovělá, pak každý má, teď, myslím, ministři jsou v tlaku, celá vláda, aby prostě uhýbala.
My jsme udělali chybu tam, kde jsem říkal už dávno, stále ji neřešíme, a to je vázanost vzdělání na to, že buď bude placené, pak nechť si každý dělá, co chce, nebo je bezplatné, ale pak stát musí vyžadovat, abychom něco odpracovali, když jsme něco získali. Tou cestou jsme se vůbec ještě nevydali.
My tímto, co, doufám, že přijmeme, touto změnou, pouze vylepšíme na nějakou dobu situaci, ale vlastně neodstranili jsme celý ten problém, který bychom měli, a to díky tomu, že tady sedí přítomní ministři, především pan ministr Válek, ještě by tady mohl být také náš kolega Bek, protože to je záležitost školství, samostatně ani jeden ministr nic nezmůže, musí to chtít vláda a potom samozřejmě my, parlament. Ale ten kořen problémů je někde jinde.
Já tento zákon podporuji.
Naposledy chci ještě říct, já se na ty profesní komory nezlobím. Každý bojuje za sebe. Ale my si musíme uvědomit, že oni bojují za sebe, ne za někoho jiného nebo za nás, nebo za stát. Ale my jsme tady od toho, abychom bojovali za stát a za všechny občany.
Děkuji.
