Čili budete - i když to teď nevypadá - možná za chvíli svědky historického momentu, kdy hlasováním pro tento návrh zrušíte instituci přísedících. Například přísedících v trestních věcech, kde se rozhoduje o znásilnění, o sexuálních násilných deliktech, kde to bude jenom kabinetní policie, kde to bude samosoudce, který na okrese bude rozhodovat o tom, jestli tedy ten pachatel je vinen znásilněním nebo není a jaký že trest mu uloží. No, to bude tedy skvělé.Došlo vám to, milé kolegyně a milí kolegové? Na jedné straně tady přijímáme redefinici znásilnění, vyšla ve Sbírce zákonů minulý týden pod číslem 166/2024, kdybyste si to chtěli osvěžit, a na druhé straně svěřujeme takovouhle pravomoc do rukou samosoudce, kterého nebude korigovat laický prvek přísedících v trestních věcech. A ty argumenty, které zazněly, jsou populistické, demagogické a svým způsobem vycházejí vstříc té polovině soudců v České republice, kteří jsou velmi nezávislí a chtějí být ještě nezávislejší. Někdy mám pocit i na zákonech a spravedlnosti vůbec, tak jak ji všichni vnímáme. Přitom mám řadu přátel mezi soudci a minimálně bych si tak tipla, dvě třetiny těch soudců sdílejí stejné hodnoty, jaké sdílíme my. Ale je tady určitá skupina, která chce soudit bez ohledu na to, jaký je rozměr toho, řekněme, humánního trestného práva na straně jedné a na straně druhé i ochrana obětí, o těch právě hovořím, ty už nebudou mít korekci prostřednictvím přísedících v trestních věcech. A to nemluvím ani o pracovních sporech.
Pane ministře, donutil jste mě k tomu, abych tady přečetla něco, co by jinak možná upadlo v zapomnění. Je to váš bývalý a náš bývalý předseda Krajského soudu v Praze pan doktor Drápal, já přečtu jeho dopis. Pak tady přečtu dopis, vyjádření vašeho stávajícího předsedy trestněprávního kolegia Františka Púryho a jeho spolupracovníka, respektive mladého soudce, řekla bych velmi nadaného a určitě s velkou budoucností, pana doktora Říhy. Pak tady máme další přípis. Všechny je tady přečtu a budu je komentovat. Nic jiného mně nezbývá. Ale současně jim propůjčím svůj hlas, protože jsem byla zvolena občany této země právě k tomu, abych v případech, jako je tento, ten hlas propůjčila těm, kteří tady nemůžou stát.
Protože tady jde o zrušení jednoho institutu, který je velmi důležitý a který vás, milé občanky a milí občané, vlastně v tom trestním řízení zastupuje. To jsou ti, kteří nejsou právníci, ale při poradách senátu mohou říci, ten trest je příliš přísný, příliš mírný, pane soudce, profesionále, vysvětlete nám to ještě. Byla jsem taky přísedící v prvostupňových věcech u Krajského soudu v Plzni, tenkrát předsedou byl pan nynější předseda Ústavního soudu Baxa, a vím, že jsme velmi diskutovali o vině a trestu, a určitě se nám podařilo v některých případech ten jeho původní návrh tím správným způsobem zkorigovat. Dobře, ne každý takový senát musí takhle fungovat, to uznávám.
Nicméně, a to je typické, pane ministře, já jsem vás hrozně dlouho nechala pracovat, aniž bych byla kritická, protože jsem pořád doufala. Doufání skončilo, protože po třech letech máte před sebou rok, a tady nemáme nic, s výjimkou redefinice, na které jsme se dohodli napříč politickými stranami a kterou jsme si i proti vůli zejména ODS prosadili, nakonec tedy i s jejím souhlasem, protože jsme hlasovali všichni. Ale na začátku jste byli proti. Tak nemáme nic. Nula, nula, nic.
Přečtěte si programové prohlášení vlády, přečtěte si tu část, za kterou je odpovědná zejména z vaší koalice strana Pirátů, kdy jsem i na klubu ANO říkala, a tady kolegyně a kolegové by to mohli říct, jestli se mi smáli, jak jsem naivní, říkala jsem, tuhle část, prosím vás, nekritizujme, ta je výborná. A kdyby se podařilo nový trestní řád, komplexní novelu trestního zákoníku prosadit, tak budeme moc rádi. Začali jsme s tím, akorát covid nám to přerušil. Pak skončily volby, i když jsme vyhráli. Vytvořila se tady pětikoalice. Dobře, ale v tomhle směru bychom měli zůstat konstruktivní. Taky jsme to ukázali u té redefinice znásilnění. A já ještě teď jednou děkuji za neúnavnou snahu paní poslankyni Malé, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, která mezi námi běhala, mezi koalicí a opozicí, a snažila se dojednat kompromis a podařilo se jí to. Myslím, že bude zapsaná do nějaké takové pomyslné zlaté knihy. V každém případě vy nebudete zapsán v oblasti trestního práva, to si troufnu říct.
A mrzí mě to, že to musím říkat, protože jinak jako bývalý ministr spravedlnosti, i když ve srovnání s vámi jsem tam byla krátkou dobu, tak máme pro sebe jistě jiné porozumění než ti, kteří na vlastní kůži nezažili, co to znamená být ministr spravedlnosti v České republice. Ale musím být kritická. Čili nesplnili jste nic. Zatím. Komplexní novelu jste připravili tak, že jestli bude na podzim, tak to bude ještě majstrštyk. A stejně si myslím, že ji neprosadíte do konce volebního období. Čili v oblasti trestního práva: nula, nula, nic - s tou výjimkou redefinice znásilnění.
Teď se vrátím k tomu tisku, který tady dneska projednáváme. Opravdu hřebíček do rakve je, že zrušíte fungující, byť ne optimálně, protože reforma se opět neudělá, reforma je totiž, pane ministře, práce, práce, práce, práce, vysedávání o víkendu na ministerstvu, připravování koncepčních materiálů, svolávání odborných rád, naslouchání legislativní radě a odborníkům z téhle oblasti. Nic takového. Samozřejmě nejjednodušší je naprosto populisticky ve vztahu k soudcům vyjít určité části, tedy jenom, to hned si za chvíli řekneme, vyjít jim vstříc a nezatěžovat kabinetní justici, to říkám já, ne vy, nezatěžovat ji nějakými diskusemi v senátě s přísedícími, kteří buď usínají, nebo tomu stejně nerozumí, nebo jsou příliš staří, vždyť jim sedmdesát a více, co byste od nich chtěli, už mají užívat toho skvělého důchodu, který jste tak zvalorizovali, čili jako tyhle věci teď tímto stručným, krátkým návrhem škrtnete. Škrtnete institut přísedících v trestních věcech a vlastně potvrdíte to, že to, co umíte jako koalice, je škrtat, vypouštět, redukovat, nevalorizovat, konsolidační balíčky, snižovat životní úroveň... To umíte! A teď jste to tady předvedli i v rámci tohoto tisku. Takže já vám řeknu, co vám říkají ti, kteří nás ani nevolí, protože nedělám si iluze, i když jsou to moji přátelé, řada z nich, tak zrovna, že by volili ANO, možná že teď už budou ovšem, tak to si dosud nemyslím.
Takže začnu asi tím prvním, chronologicky, ano, to vám napsal, 17. července 2023 vám píše pan předseda Krajského soudu v Praze doktor Drápal: "Vážený pane ministře, k vašemu dopisu ze dne 28. června 2023 ve věci návrhu zákona, kterým se mění zákon číslo 6/2002, o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, sděluji své následující připomínky: současná koncepce přísedících jako laického prvku zúčastněného na rozhodování soudu má původ v reformách, které proběhly ve výkonu soudnictví po roce 1948, a lze ji charakterizovat jako koncepci politickou. O výběru přísedících rozhodují zastupitelské sbory a v nich způsobilí politici." Takže například tady v Praze, jak jsem se dozvěděla, když měl někdo v minulosti knížku KSČ, tak nemůže být přísedícím, v jiných regionech ano. "A koncepci univerzální. Ustanovený přísedící je oprávněn působit u soudu, k němuž byl zvolen ve všech senátních věcech, a jeho zařazení se řídí obdobně jako u soudců rozvrhem z práce."
Změny, které v této koncepci proběhly po roce 1989, byly jen kosmetické. Kromě změny v označení ze soudců z lidu na přísedící se na ní prakticky kromě zúžení rozsahu věcí, na jejichž projednávání a rozhodnutí se přísedící podíleli, nezměnilo nic, a opakovaně bylo odkazováno na vývoj v pozdějších letech, Přestože již před více než 30 lety bylo nepochybné, že současná koncepce nemůže obstát, bylo všechno volání po její změně oslyšena. I já jako ministryně spravedlnosti jsem chtěla reformu přísedících, ale ne je zrušit, pane ministře, a začala jsem na tom pracovat.
Ačkoliv bylo výstižně formulováno, že přísedící nemají být vybíráni politicky, ale podle své odbornosti na řešení té které věci, a že tedy přísedící jsou oprávněni působit jen v přesně vymezeném okruhu věcí, v pracovních věcech byl opakovaně zdůrazňován názor, že na jejich projednávání a rozhodování se přísedící mají účastnit jako zástupci zaměstnanců a zaměstnavatelů, členem Senátu by byl jeden přísedící ustanovený na návrh odborových organizací a jeden přísedící ustanovený návrh organizací zaměstnavatelů.
Pane ministře, máte možnost si udělat komparativní analýzu. Já znám velmi dobře systém v Německu a v Rakousku, tam by vám mohli poradit, jak výborně fungujou přísedící u pracovních soudů. Přísedící u soudů by typově neměli být spící důchodci a jiní věcí neznalých laici, ale lidé, kteří sice nemusí být právníci, ale jinak projednávaným věcem rozumí a mají s nimi své odborné zkušenosti. Nakonec se přistoupilo na řešení na první pohled nejjednodušší. Přísedící u soudu ve věcech civilních včetně pracovních zrušit a v trestních věcech je také v podstatě zrušit, výrazně omezit. K míře účasti přísedících na projednávání a rozhodování v trestních věcech se blíže nevyjadřuji, ale k tomu se bude obsáhle vyjadřovat za chvíli přípis, který jste dostal od stávajícího předsedy trestněprávního kolegia a pana doktora Púryho a pana doktora Říhy, jak jsem říkala. Takže vraťme se k pracovním.
Skutečnost, že současná koncepce přísedících nemůže obstát, by neměla vést k závěru, že by účast přísedících měla být zrušena také při projednávání pracovních věcí. Účast přísedících v pracovních věcích je v Evropské unii naprosto běžná. V Německu a Rakousku dokonce nejen v prvním stupni, ale i ve druhém a třetím stupni. A také u nás má svou tradici založenou zákonem. Prosím vás, poslechněte si to, jakým zákonem, pane ministře, je to zákon číslo 131 z roku 1931. Ten byl přerušený jenom tím zákonem z roku 1948 zlidovění soudnictví. Čili my tady navazujeme na prvorepublikovou tradici. A vy to chcete zrušit? Vy, kteří si říkáte, že jste strážci konzervativních hodnot? Já tomu prostě pořád nechci věřit! A vycházíte vstříc těm, kteří potom, když se to projednává na ústavně-právním výboru, jako například paní předsedkyně městského soudu Pokorná, tam argumentuje tím, že přísedící údajně prodlužují a tím prodražují procesy. A když za ní potom jdu a ptám se jí o přestávce, jestli by to mohla doložit, tak říká, že to je jenom podle jejího odhadu. A to říkám na mikrofon, protože takhle mi to řekla.
Čili takovýmhle soudcům vy vycházíte vstříc, a soudcům, jako je doktor Drápal, dlouholetý předseda Krajského soudu v Praze nebo doktor Púry, předseda trestněprávního kolegia, těm tedy nedopřejete sluchu?
Návrh zákona v důvodové zprávě se ani nesnaží, a to podtrhuji, to je arogance hraničící s drzostí, vysvětlit, proč by měl být opuštěn podíl laických přísedících na rozhodování soudů v pracovněprávních sporech a proč v EU jsou přísedící pokládání za přínos pro fungování soudnictví a u nás za přítěž. No, pokud opravdu jsme neudělali reformu, tak u některých soudů tomu tak může být. Ale vy jste odpovědný za ten resort. A je mi úplně jedno, že to berete na lehkou váhu, já nikdy to nebudu brát na lehkou váhu jako poslankyně i jako bývalá ministryně spravedlnosti.
Zrušení bez náhrady účasti přísedících v pracovních věcech v současné době nepředstavuje potřebné zefektivnění soudního rozhodování, ale ve svých důsledcích je spíše projev další izolace soudů od veřejnosti a nebezpečí dalšího zhoršení úrovně projednávání a rozhodování pracovních věcí.
S pozdravem JUDr. Ljubomír Drápal, předseda Krajského soudu v Praze.
Vy jste mu na to reagoval, pane ministře? Pochybuji.
A teď si přečteme vyjádření, které jsem avizovala v pořadí jako druhé. Trošku delší. S ohledem na svoji hlasovou indispozici, která se mi dneska nehodí, budu mluvit trochu potišeji, ale na mikrofon to zůstane, a já bych byla ráda, aby to i historicky tady zaznělo, že jsme udělali všechno pro to jako opozice a možná i jako někteří z vás, určitě Piráti by pro tohle zvednout ruku neměli, tedy, když mají trestní politiku ve své gesci, tak aby to tady zůstalo zachováno, že jsme vás upozornili, co tím provádíte. Zapouzdřujete justici, děláte jí kabinetní, podlamujete důvěru ve spravedlivost rozhodování justice a ohrožujete respekt vůči soudcům, kteří poctivě a spravedlivě soudí. A že je jich podle mého názoru většinu.
Takže: Vyjádření ke sněmovnímu tisku číslo 598 z devátého volebního období Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Píše předseda trestněprávního kolegia Nejvyššího soudu. Obdrželi jsme vyjádření, sněmovní tisk číslo 598, týkající se změny zákona číslo 6/2002 Sbírky, o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů. Jde o vládní návrh -
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Já vás jenom přeruším, paní poslankyně, a poprosím zejména v levé části sálu, aby se kolegové, kolegyně, vaši kolegové utišili, abyste mohla v klidu pokračovat. Děkuji pěkně.
Poslankyně Helena Válková: Děkuju, pane místopředsedo. Jde o vládní návrh, který předtím prošel běžnou cestou jako jiné vládní návrhy zákonů, nicméně je dobré upozornit na některé aspekty a zvláštnosti při zjišťování stanovisek připomínkových míst. Z vládního návrhu samotného se zdá, že na opodstatněnosti změn v zákoně o soudech a soudcích je naprostá shoda napříč aplikační praxí, ale i vědeckými institucemi, že není téměř jediný kritický hlas vystupující proti předkládanému záměru. Přitom jde o jeden z nejvýraznějších zásahů do fungování české justice za posledních 30 let. Který nebyl nijak medializován a prakticky neproběhla žádoucí odborná diskuse. Naopak, celý proces budí zdání, že se vše připravilo v uvozovkách v tichosti takovým způsobem, aby názory připomínkových míst či širší odborné veřejnosti prakticky nezazněly.
Návrh zákona byl připomínkovým místům předkládán v nevhodnou dobu a s relativně krátkou lhůtou. Připomínkám nebyla získána adekvátní vyjádření, ba dokonce některé instituce, které by bylo žádoucí oslovit, byly zcela vynechány, viz zpráva Komise pro veřejné právo III při Legislativní radě vlády. Před projednáním návrhu vládou byl materiál předložen komisím při Legislativní radě vlády. Konkrétně Komisi pro trestní právo, Komisi pro soukromé právo, Komisi pro veřejné právo III, Komisi pro pracovní právo a sociální věci. Všechny tři uvedené komise Legislativní rady složené tedy z předních odborníků - no, jestli na ně kašlete, tak je to také určitá výpověď o práci Ministerstva spravedlnosti - svorně vznesly námitku proti záměru zcela zrušit u okresních soudů účast a u krajských soudů rozhodujících v trestních věcech ponechat je jen ve značně omezené podobě laického prvku na soudním rozhodování.
A považovali návrh za nepromyšlený, neprodiskutovaný, zcela nedostatečně odůvodněný a věcně nesprávný.
Pane ministře, dali vám to vůbec přečíst? Ti, kteří jsou zodpovědní za práci na Ministerstvu spravedlnosti? Takhle vy se stavíte k odborníkům, kteří tvoří jednotlivé komise? Při vědomí zcela odmítavého stanoviska všech tří odborných komisí, jimž byl návrh zákona předložen, nebyl - což je výjimka - raději návrh vůbec postoupen do takzvané velké Legislativní rady vlády. Naopak její předseda, současně ministr této vlády, pan ministr Šalomoun, využil svého oprávnění, které vyplývá z legislativních pravidel, a předložil návrh namísto doporučujícího nebo nedoporučujícího stanoviska těchto komisí se svým doporučujícím stanoviskem přímo vládě. Základní odborný nezávislý poradní orgán vlády LRV tak byl z legislativního procesu zcela vynechán. Přitom jde o zcela zásadní návrh ovlivňující fungování jednoho ze tří základních pilířů moci, a to moc soudní. Takhle to je. A dneska se to mělo spláchnout v tichosti, aby se o tom ani nemluvilo, protože nikdo tomu moc nerozumí a přísedící jsou buď přestárlí nebo spí nebo jsme to prostě nezvládli, tak abychom aspoň něco udělali. Víte, jaká je úspora, pane ministře? 8 milionů. 8 milionů ročně. To si snad děláte legraci. To není úspora, to je výsměch.
Pokud jde o návrh samotný - pokračuji z toho vyjádření - vyjadřujeme tímto vlastní negativní stanovisko k zamýšlené změně výrazně omezit zapojení laického prvku do soudního rozhodování, a to především v trestních věcech, ovšem i v civilních věcech se zdá návrh neprodiskutovaný a nesprávný, jak na to poukazují vyjádření odborníků zabývající se pracovněprávní tematikou. Máme za to, že řada důvodů uvedených v důvodové zprávě je přinejmenším značně zjednodušených, snad dokonce až zavádějících či věcně nesprávných, jak bude poukázáno dále. Celé pasáže odůvodnění návrhu znamenajícího výrazný zásah do nastavení fungování demokratického právního státu zcela chybí, ač jsou jindy obvyklé. Především chybí rozbor mezinárodních dokumentů doporučujících účast laického prvku na soudním rozhodování. Chybí provedení mezinárodního srovnání, jak je tomu v zahraničí - my jsme si ho namísto vás udělali, samozřejmě tam ten laický prvek mají a nikdy by ho nerušili. A pokud o něm diskutují, jak jsme se dozvěděli u kulatého stolu, tak od diskuse ke skutečnému zrušení je hodně daleko. A diskutuje se o tom roky a jenom v omezené míře, a ne abyste to udělali v tichosti, potmě a s tím, že vyloučíte Legislativní radu a nepřihlédnete k názorům komisí.
Pokračuji ve čtení toho vyjádření: Namísto toho se jednoduše a bez ověření přebírají tvrzení některých reprezentantů soudu. Obecně je známo, že jde především o některé funkcionáře, předsedy či místopředsedy krajských soudů či reprezentanty Soudcovské unie - to jsou ti, kteří ve skutečnosti mají daleko nižší nápad, protože mají organizovat, oni si to mají zorganizovat, jim to dělá problémy. Řadoví soudci ne, ti soudí, ale funkcionáři, ti organizují část - a je to správně, nicméně mají organizovat tak, aby potom nefňukali, že mají přísedící, které nemůžou sehnat. I v Praze vím, že paní předsedkyně Městského soudu si na to stěžovala, ale od toho má jistě - a to bych se divila, to by byla výjimka - snížený nápad, aby tu organizaci, ten svůj čas investovala do toho, aby sehnala takové přísedící, aby jednala i politicky se zastupitelstvy, a ne aby se na vás obraceli tito funkcionáři a říkali - škrtněte to, bude se nám líp žít, budeme mít více času na organizování - jimž se tímto návrhem vychází vstříc, myslím těm funkcionářům soudním, a podle nichž je laické rozhodování v zahraničí na ústupu. My osobně - tady hovoří předseda trestněprávního kolegia a Dr. Říha - takové informace nemáme a při porovnání s některými vybranými státy se zdá, že opak je pravdou - ano, je to tak, kolegové z Nejvyššího soudu, také nám to takhle vychází.
Lze poukázat především na okolní státy, v nichž se účast laiků na soudním rozhodování považuje za žádoucí a vnímá se jako tradiční součást demokratického právního řádu - já doplňuji, to jsou země se společnou historickou, kulturní, právní tradicí. Lze poukázat na sousední Německo se smíšenými senáty u okresních i krajských soudů v trestních věcech, sousední Rakousko - byli jsme řadu století Rakousko-Uhersko, jeho součástí, se smíšenými senáty i s porotním rozhodováním v trestních věcech, případně i sousední Polsko, u nichž se účastní i laici na rozhodování v trestních věcech. Typická je účast laického prvku na rozhodování v trestních věcech v anglosaském systému, ale to je trošku něco jiného, u porodního rozhodování. Důvodová zpráva se s tím však vůbec nevypořádává a neuvádí, která právní úprava byla předkladateli návrhu vzorem. No, já to za ně doplním. Ulehčení práce soudním funkcionářům, uzavření, opouzdření, uzavření do sebe justice. A jak jsem slyšela neformálně - no, když se vám to nebude líbit u těch okresních soudců, když ten samosoudce rozhodne o nějakém tom násilném sexuálním trestném činu, kterým nebyla teda způsobena závažná újma, jenom znásilnění, že - no, tak pak se můžete odvolat, krajský soud to naplní, tam je necháme milostivě v těch trestních senátech. Ale to není tak úplně pravda, v trestních senátech odvolacích soudů jsou už jenom profesionálové, tam jsou jenom prvostupňoví přísedící, čili zase liché odůvodnění, respektive výmluva.
Lze uznat, že zástupci justice, soudů volají po řešení problémů spojených se zajištěním rozhodování soudu ve smíšených senátech s ohledem na setrvale nízké početní obsazení soudů, věkové složení skupiny přísedících a podobně. Místo toho, pane ministře, aby se hledalo lepší řešení výkonu soudní moci s účastí laického prvku, například změna délky volebního období, jeho přetrvávání až do skončení poslední věci, v níž byl přísedící činný, jako je tomu u nadnárodních soudních institucí, jak všichni víme, lepší materiální zabezpečení přísedících, prosazuje se řešení v podobě úplného zrušení tohoto institutu, respektive jeho razantní redukce.
Takže tímhle způsobem postupuje Ministerstvo spravedlnosti v době tří let od té doby, co jste se ujali moci, v oblasti trestní. Výsledek - přeplněné věznice, kde ani vězeňští pracovníci nemůžou pracovat s těmi odsouzenými, na rozdíl od všech jiných evropských zemí, komplexní novela trestního zákoníku v nedohlednu, trestní řád odtrouben. No, nemáte teda být na co pyšný, pane ministře. Mě to mrzí. Já v této oblasti jsem prosazovala, abychom vám zatleskali, jestli se vám to podaří. Nic, akorát škrty. Nejenom v oblasti finanční, ale i v oblasti zásadní, koncepční.
Pokračuji ve vyjádření: Uznáváme sice, že tento návrh do značné míry vychází z návrhu nového trestního řádu, a to dokonce těch pasáží, který připravoval samotný zpracovatel tohoto vyjádření Jiří Říha - oni jsou velice upřímní a já chci přečíst všechno. Nicméně již při přípravě návrhu nového trestního řádu byli členové komise, včetně zpracovatele, v této otázce zdrženliví. A připravený text vycházel vstříc vyřčeným požadavkům zástupců aplikační praxe při projednávání návrhu více, než z vlastního přesvědčení zpracovatele. Je také vhodné připomenout , že ale už tehdy při jednání takzvané velké komise pro trestní právo, při představování návrhu zazněly i od samotného zpracovatele a dalších osob, především z řad akademiků varovné hlasy proti zamýšlenému omezení laického prvku na rozhodování v trestních věcech.
Ale pozor, já jsem měla být zpravodajkou trestního řádu a nastudovala jsem si ho, ten nový trestní řád, a v Kroměříži jsme ho probírali. A tam je důležité upozornit na to, že byly připravené instituty, které by významným způsobem zajistily i - jsou v rámci novel souvisejících zákonů - i lepší kvalitu přísedících, to je ta reforma. Tam jsme hovořili o tom, jak to udělat, ale ne to zrušit tímhle brutálním způsobem.
Pokračuji ve čtení vyjádření. Podle našeho přesvědčení je obezřetnost namístě, zvláště v dnešní době, kdy se ostrakizují soudci za rozhodnutí, u nichž kritici ani netuší, jak konkrétní soudce v senátu hlasoval, přesto se mu připisuje takové rozhodnutí, jen proto, že byl předsedou senátu - je též zcela důvodná povinnost mlčenlivosti o způsobu rozhodování. Omezení laického prvku tak znamená, že každý bude vědět, že jde o rozhodnutí jediného člověka. Tady si v tom vyjádření - komentuji - uvědomme, že jsou to soudci a hájí soudce. Tady říkají - pozor, vy, soudní funkcionáři, vy budete mít sice méně práce, ale my, soudci, kteří budeme rozhodovat, my budeme rozhodovat jako my, já, Jan Novák, každý bude vědět, že to je moje rozhodnutí.
Odstraňuje se tím jedna z významných pojistek nezávislého a nestranného rozhodování, protože celý tříčlenný senát je vždy obtížnější ovlivnit než jednotlivce. Rozhodně tak nemůže jít o opatření protikorupční - mimochodem, Piráti by měli poslouchat - kterým se vždy takovéto systémové změny zaštiťují, právě naopak - píší tady kolegové z Nejvyššího soudu - jde o opatření vlastně ryze prokorupční, protože ovlivnit jedinou osobu je snazší než celý senát. Korumpovat přitom mohou strany primárně (obviněné?) v trestní věci. Může jít ale i o korumpování systémové. Může být vytvářen i mediální nátlak, jak v poslední době mnohdy zaznamenáváme z různých komentářů k mnohdy i pravomocně neskončeným kauzám. Stejně tak mohou být vyřčeny i pohrůžky ze strany představitelů orgánů veřejné moci, a to dokonce i z pravomocí žalobce v kárném řízení, jak se to relativně nedávno v jedné velmi sledované kauze stalo, byť poznámka byla učiněna ve vztahu k odvolacímu soudu, ovšem před opětovným rozhodnutím soudu prvního stupně - asi víte, o co šlo.
Účast laického prvku je tak především ochranou pro obviněného, že půjde o proces nestranný a nezávislý, jaký lze očekávat v demokratickém právním státě, současně ale jde o ochranu samotného profesionálního soudce před možnými negativními důsledky jeho vlastního rozhodnutí, které by nemuselo být v souladu s vůlí těch reprezentantů státu, kteří mají pravomoc kárného žalobce, tedy chrání se tím jeho nezávislé a nestranné rozhodování bez obav z postihu z důvodu rozhodnutí v konkrétní věci. Vy dobře víte, že jsem se vždycky zastávala soudců - jako ministryně spravedlnosti a i v rámci našeho klubu jsem přesvědčovala, podala jsem například i návrh, a teď jsem velmi ráda, že Ústavní soud z tohoto hlediska řekl: na platy soudců se nemá sahat. Já jsem vám ho dávala, pane ministře, říkala jsem: tady to nedělejte, tady to je ústavní pojistka nezávislosti soudů, konkrétních soudců, kteří soudí. Takže nemůžu padnout v podezření, že bych nerespektovala nezávislost soudního rozhodování, ale nerespektuji zvůli a zneužívání této nezávislosti.
Vždy je možno snáze přimět k poslušnosti - v uvozovkách - profesionálního soudce závislého na příjmu od státu než laiky, kteří vykonávají soudní pravomoc příležitostně a nejsou na tom existenčně závislí, ani nemůžou být, protože to by umřeli hlady. Ostatně i předseda soudu, který v tomto směru vykonává státní správu soudu, má k dispozici nástroje, které by k takovému působení mohly dobře sloužit. Já vyzývám, aby předsedové krajských soudů - a zase vím, že polovina nemá problém, to je zajímavé. Opravdu je zajímavé, že polovina nemá problém, polovina má problém. Jak je to možné? Zákon platí pro všechny v České republice. Rozvrh práce, který je ryze v jeho dispozici, soudcovská rada má jen poradní hlas.
Dnes máme tendenci zapomínat na dobu takzvané nesvobody, respektive si ji - v uvozovkách - idealizovat. Zamýšlený systém s odstraněním uvedené pojistky v podobě laického prvku by takovému možnému zneužívání soudní moci velmi snadno nahrával. Z uvedených důvodů nesouhlasíme s takto razantním omezením účasti laického prvku, spíše by měla být posilována ochota lidu zapojit se do soudního rozhodování, a to zejména navýšením odměn, které se od roku 1996 nezměnily - to je mimochodem jedna z mála připomínek v důvodové zprávě k návrhu zákona. Zpochybňován je též politický výběr přísedících samosprávným orgánem. Byť jde o námitky převážně akademické, nejsou nám známa zjištění o zneužití voleb přísedících k prosazování politických zájmů.
A teď přijde ten nejdůležitější odstavec, pane ministře. Především nesouhlasíme s tím - a já bych poprosila i kolegyně a kolegy, aby poslouchali - aby byla zcela zrušena účast laického prvku ve věcech projednávaných v trestních řízeních u okresních soudů. Toto nebylo navrhováno ani v poměrně revolučním pojetí v návrhu nového trestního řádu, který vy jste potom stáhl. Takové zrušení by znamenalo, že i o velmi závažné násilné a jiné trestné činnosti bude rozhodovat samosoudce, například: v případech loupeže podle § 173 odst. 1 trestního zákoníku, znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 trestního zákoníku - ten je platný až do konce tohoto roku v té nezměněné podobě, těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 trestního zákoníku a dalších násilných trestných činů, třeba z oblasti domácího násilí. Máme za to, že jde o případy, v nichž by laický prvek neměl být vylučován, ostatně mezi těžkým ublížením na zdraví a pokusem vraždy - a to říkají odborníci na tuto problematiku - je někdy - a to můžu potvrdit jako bývalá advokátka a vy to víte taky - jen velmi tenká hranice závislá na vůli pachatele. O tom bude rozhodovat u okresního soudu samosoudce profesionál. Výborně.
Máme ale za to, že i koncept vyloučení laického prvku zvlášť závažných zločinů podle Hlavy páté a šesté zvláštní části trestního zákoníku, jak byl převzat z návrhu rekodifikace trestního řádu, by měl být ještě jednou důkladně zvážen, a to především s ohledem na vývoj medializace soudního rozhodování v posledních letech a vyvozování různých neblahých důsledků pro předsedy senátu, zpracovatele rozhodnutí při nejrůznějších příležitostech. To jsou ti řadoví pěšáci, to jsou ti soudci, kterých my se zastáváme. To jsou ti, kteří rozhodují v prvním stupni, mají toho nejvíce a pracují nejvíce. Velmi často jde právě ve věcech trestných činů podle těchto uvedených hlav o medializované případy. Často jsou i stíhány osoby politicky exponované, což vytváří mnohem větší prostor pro různé spekulace o nestrannosti a nezávislosti rozhodování.
Hospodářská motivace, píší kolegové, ani snaha o zjednodušení práce soudů by zde podle našeho názoru neměly zvítězit nad ochranou nestrannosti práce soudů a nezávislosti výkonu trestní justice. Kromě toho uvažovaná úspora - slyšíte dobře, to není 80 milionů, ale 8 milionů korun - je z hlediska státního rozpočtu tak naprosto nepatrnou částkou, že jí snad ani nemůže být vážně odůvodňován takový razantní zásah do systému, který má zřetelný potenciál ohrozit nezávislost a nestrannost rozhodování v trestních věcech. Takže za 8 milionů ohrozíme tento institut jenom proto, že jsme neschopni udělat reformu, připravit za tři roky? Tak to tedy opravdu, to jsem nečekala. Důvodová zpráva k předloženému návrhu se přitom v tomto ohledu vůbec nevypořádává s mezinárodními dokumenty, které doporučují účast laického prvku na soudním rozhodování.
Nejde zde o stěžejní rozhodování o vině, mnohdy jde o posuzování otázek výlučně právních, je třeba zajistit rychlost rozhodování. To samozřejmě často slýcháme. To ale samozřejmě nezdůvodňuje v žádném případě, jak jsme už částečně i slyšeli, ten škrt bez náhrady.
Já teď přeskočím něco, co už cituje řadu ustanovení, která by tímto škrtem byla zpochybněna, týká se to i ustanovení z trestního řádu, a kde budeme mít velké problémy, a přečtu tedy jenom to nejdůležitější, ten závěr. Ze všech shora uvedených důvodů nesouhlasíme s návrhem. Nejsme zastánci tak razantního omezení laického prvku a považujeme současný systém za vyvážený, přičemž účast laického prvku bychom, podobně jako tomu je v návrhu nového trestního řádu, omezili na projednávání věci samé, to je na meritorní rozhodování o vině a trestu v hlavním líčení, případně ochranném opatření ve veřejném zasedání. Naopak bychom vyloučili rozhodování laiků tam, kde jde o rozhodnutí založená na řešení otázek procesních.
Čili tady vidíte, že byl i záměr omezit účast laiků na některých velmi složitých procesních postupech, ale s tím se ten návrh vůbec nezdržuje, ten jenom škrtá. Nesouhlasíme s takovým razantním zásahem do stávajícího trestního řádu a jeho fungování bez jeho koncepční změny, to jest bez rekodifikace trestního procesu.To jsem vám právě nepřečetla, protože uznávám, že ti, kteří nedělají trestní právo, by tady u toho asi usnuli. Není možné setrvat na tom, že samosoudcovské rozhodování je zvláštním způsobem řízení, naproti tomu předběžné projednání obžaloby a rozhodování senátem v hlavním líčení standardním řízením. Pravý opak bude pravdou. Nedomyšlenost návrhu je kromě uvedeného možno ukázat i na tom, že autoři návrhu se vůbec nevypořádali s celým, to je právě to nejhorší, systémovým nastavením právního řádu, který doposud počítá s tím, že standardní způsob rozhodování v trestních věcech je řízení před senátem. S tím se počítá vedle trestního řádu i v řadě dalších právních předpisů. Těch se ale ten váš návrh vůbec nedotýká. Ono je to hrozně těžké vysvětlovat někomu, kdo nedělá trestní právo, jak je to razantní zásah, ale já vám všem tady tvrdím, že se takhle otřese náš justiční systém v oblasti rozhodování v trestních věcech u okresních soudů. A je to špatně, špatně, špatně!
Ani v minulosti, ani nyní spolu s omezováním rozhodování celého senátu, který namnoze rozhoduje v neveřejném zasedání, a přesunutím rozhodovací pravomoci ze senátu na předsedu senátu - samosoudce, který v takových případech rozhoduje takzvaně od stolu, a to zejména ve vykonávacím řízení, nebyla provedena komplexní revize dalších právních předpisů, v jakých otázkách může předseda senátu, respektive samosoudce, případně předseda soudu v rozvrhu práce, přesunout rozhodovací pravomoc na pomocný soudní aparát. To znamená ty, o kterých jsme teď hovořili - soudní tajemníky, vyšší soudní úředníky, justiční kandidáty, asistenty soudce. K tomu lze odkázat na znění příslušných ustanovení. Je to § 6 odst. 1, § 6b vyhlášky č. 37/1992, o jednacím řádu pro okresní, krajské a vrchní soudy, ve znění pozdějších předpisů. Nebudu to celé číst. Ti doktor Púri a doktor Říha si dali obrovskou práci a vy jste také tenhle jejich papír asi hodili do koše nebo založili do nejspodnějšího šuplíku.
Tam, kde dříve rozhodoval senát v neveřejném zasedání, popřípadě před provedením změn dokonce i ve veřejném zasedání, dnes mnohdy rozhoduje předseda senátu, nebo se tato pravomoc má navrhovanou novelou ještě rozšířit, čímž se automaticky rozšiřuje i okruh možných případů, které mohou být svěřeny pomocnému soudnímu aparátu, a nebude o nich rozhodovat soudce s povinným právním vzděláním. Já to řeknu lidštěji. Prostě vy dáváte možnost tomu samosoudci, aby podle jednacího řádu ještě dál některé věci dal ne soudci jinému, to ani nemůže, ale aby to rozhodoval vyšší soudní úředník nebo asistent. Také tedy asi nechtěný následek, nebo vám to nedošlo na ministerstvu. Tyto důsledky, máme za to, vůbec nejsou předmětem úvah spojených se zamýšlenými změnami. I to ve spojitosti s dalšími právními předpisy může být další argument pro ty kritiky změny, nebo tím skrytě může dojít k razantnímu snížení úrovně ochrany osoby, proti níž se trestní řízení vede. Může to ovšem být i naopak. Například mohl by justiční kandidát či vyšší soudní úředník rozhodnout místo předsedy Senátu mimo veřejné zasedání o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody k návrhu ředitele věznice podle § 331 odst. 3 trestního řádu? Já se vás zeptám, pane ministře spravedlnosti. Mohl, nebo nemohl, když to schválíte? Může potom vyšší soudní úředník rozhodnout o podmíněném propuštění? O tom není samozřejmě ani zmínka v tom předpisu. Zřejmě tomu ustanovení § 6b jednacího řádu soudního ani § 12 zákona o vyšších soudních úřednících v žádné z variant nebrání, nebude-li argumentováno smyslem, obdobou, jinou analogií. Rozhodnutí v případné stížnosti pak může předseda senátu napravit jen za splnění podmínek autoremedury, to znamená sám, že to opraví. Jinak to může učinit až nadřízený soud, čili se to prodraží. Naopak se to prodraží, protože advokáti nejsou hloupí a tyhle vaše slabiny samozřejmě odkryjí. A budou za své klienty využívat všech v úvahu přicházejících možností. To vyjádření končí tím, že kolegové píší, že si nejsou jisti, že se s těmito důsledky počítá, či zda to naopak není třeba i skrytý záměr, ale důvodová zpráva se tomu nevěnuje. Takže to je druhé.
Já jsem si řekla, že si ten čas vezmu, a i když tedy nejsem zrovna dneska nejlépe disponovaná hlasově, za což se omlouvám, ale na mikrofon to snad zaznamenáno bude, tak vám třeba přečtu ještě další připomínky. Apel k nepřijetí vládního návrhu zákona o soudech a soudcích co do návrhu zrušit v soudních senátech většinu přísedících z lidu. Ten byl adresován předsedovi ústavně-právního výboru Radku Vondráčkovi a také jsme ho samozřejmě citovali, a mně jako předsedkyni podvýboru pro justici. Já mám na starosti na mikrofon vlastně všechny problematické věci, které se týkají justice, otevírat kriticky bez ohledu na to, jestli to bude rozhodnutí, které bude vítat, nebo nevítat ta či ona politická strana. Dělám to myslím spravedlivě bez ohledu na to, jestli jsem členkou hnutí ANO, nebo ne.
Takže jsem tam otevřela i některá neatraktivní témata a v podstatě vždycky to dopadlo tak, že vy jste na tom ústavně-právním výboru nebyl, a vaši náměstci vám sdělovali asi něco neúplně, protože tenhle dopis je také zajímavý. Vážená paní Válková, vážený pane Vondráčku, v reakci na program 35. schůze ústavně-právního výboru, která se konala 24. dubna 2024, kde jste bohužel nebyl, a v rámci které bude mimo jiné projednáván vládní návrh zákona, kterým se mění zákon číslo 6/2022 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a tak dále, ve znění pozdějších předpisů, se na vás obracíme s výzvou nepřijmout a nepodpořit návrh tohoto zákona, zrušit v soudních senátech většinu přísedících z lidu. On říká ještě přísedících z lidu. Předmětný vládní návrh považujeme za snahu Ministerstva spravedlnosti jít na ruku české justici v jejím zapouzdřování se před kontrolou stran občanské veřejnosti, a máme tak za to, že jeho případné schválení nepřinese občanské veřejnosti nic dobrého, právě naopak. V kontextu mnoha a mnoha konkrétních kauz máme za to, že česká justice již tak dlouhodobě připomíná spíš prohnilé jablko, uvnitř již značně napadené tlustými a vypasenými červy než institut produkující spravedlnost. S tím se tedy neztotožňuji, aby mně to nebylo dáváno. Ale čtu to tady všechno.
O to více se proto domníváme, že cílem navrhované novely není čirý a férový zájem na odstranění problémů spočívajících v administrativní zátěži soudů, nedostatečné účasti přísedících na projednávání a rozhodování, komplikacích spojených se sestavováním soudního senátu a často delší - nebo oni tady píšou dlouhé - soudní řízení, jak mluvčí Ministerstva spravedlnosti návrh rezortu skrze mainstreamová média veřejnosti předestřel, ale že skutečným a současně latentním cílem navrhované novely je v soudním rozhodování co nejvíce omezit a do budoucna možná zcela zlikvidovat, to vám můžu potvrdit, to je první krok, účast laických přísedících jakožto de facto kontrolní prvek stran občanské veřejnosti.
To je ústavou garantované právo. Neboli domníváme se, že ona novela je součástí snah o postupné docílení úplného zapouzdření české justice a zejména české trestní justice před dohledem veřejnosti, alias chcete docílit toho, abychom my občané takříkajíc nemohli koukat či vidět soudcům pod prsty. Nebudu to číst dál, tohle myslím stačí, byť se se všemi argumenty a rozhodně ne formou vyjádření neztotožňuji. Vy vlastně přijímáte novelu, která se obrací proti soudcům, protože vidíte, to je jeden z hlasů veřejnosti. Já jsem se tedy v mezidobí rozhodla, že ty další nebudu číst, protože bychom tady byli a jsou ještě další tisky, ale neodpustím si říct, že poslední last but not least, byla možnost zúčastnit se kulatého stolu, který pořádal pod záštitou ústavně-právního výboru, jsme pořádali pod záštitou ústavně-právního výboru 6. června, čili před čtrnácti dny zhruba od 12 hodin tady v budově Poslanecké sněmovny na téma role přísedících v české justici v současné době a v budoucnosti.
Kdo tam hovořil? Za Nejvyšší soud tam hovořil doktor Říha a pozvali jsme tam pro i proti, soudce Vrchního soudu v Praze magister Kadlec tam mluvil za Soudcovskou unii, soudce okresního soudu, řadový soudce, který říkal, já mluvím za řadové soudce, pan doktor Jäger, který také publikoval k tomu příspěvky a který je také zásadně proti zrušení. Pan docent Bohuslav, advokát, člen katedry trestního práva Právnické fakulty, pan magister Dvořák, váš náměstek. Byla tam diskuse. S výjimkou pana - a zase - funkcionář, místopředseda, pan magister Kadlec, ten byl jediný, který upozorňoval na problémy s organizací a proč a zastával tento návrh je lepší to zrušit a usnadnit tedy funkcionářům soudním jejich roli. Jinak všichni se vyjadřovali buď velmi zdrženlivě, anebo zdrženlivě v tom smyslu nerušte to, anebo velmi expresivně.
Třeba pan doktor Jäger, který říkal, řekněte to, prosím, paní poslankyně, až budete u mikrofonu ještě jednou před tím třetím čtením, je to chyba. Takže to opakuji, pane doktore, je to chyba. A říká to řadový soudce z Okresního soudu v Kolíně. Je to chyba, pane ministře. Ty argumenty, které tam zazněly, se nejvíce týkaly korupční potenciál, nedůvěra v justici, snížení respektu vůči soudcům, minimální úspora, žádná náhrada, zástupný problém 8 milionů úspora, to všichni označují za směšné, ten argument. Absolutní ignorance stanoviska vašich odborných komisí, to tam také zaznívalo. Já se ještě dívám, co tady je. Kabinetní justice, korupční potenciál, to už jsem říkala. Doporučuje se zvážit. Já jsem potom ještě udělala jeden pokus, že jsme ten pozměňovací návrh, který původně rušil to, co vy předkládáte, to znamená znovu zaváděl přísedící jak u okresních soudů, tak jak v oblasti pracovních, tak trestních věcech, tak jsem ho ještě zredukovala s paní kolegyní, poslankyní Ožanovou, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, a vložily jsme tam ještě jeden pozměňovací návrh pod číslem 4359, v rámci kterého tedy to necháváme takovou bych řekla Sophiina volba s nadsázkou. Sice se tam ponechává zrušení v těch pracovních věcech, přestože sdílím a soucítím s panem doktorem, již emeritním předsedou Krajského soudu v Praze, výborným pracovněprávním právníkem, autorem velmi prestižních komentářů k zákoníku práce, doktorem Drápalem.
Takže ten náš návrh pod tím číslem 4359, tak ten ponechává to zrušení v pracovních věcech, ale ruší to vaše škrtnutí těch přísedících u okresních soudů v trestních věcech. Já to prostě opravdu nezvládnu to pomyšlení, aspoň to řeknu tady do telefonu, že bude samosoudce rozhodovat o znásilnění a potom to tedy samozřejmě ten tříčlenný senát složený z profesionálů posoudí. Já tam chci mít ten laický prvek. A minimálně - a to jsme slyšeli opakovaně - u poloviny soudů ti přísedící jsou pomocí, minimálně. Já si spíš myslím o těch dvou třetin. A pak jsou prostě předsedové a předsedkyně soudů, kteří si s tím neví rady. A ti vám zatleskají. Ale já se vsadím, že jich bude menšina, pane ministře spravedlnosti. A jde to za vámi. Vy jste, pokud to uděláte, vy jste ten, který zrušil v České republice laický prvek přísedících, kontrolu občanské veřejnosti u okresních soudů v trestních i pracovních věcech a nechal jste to jenom u zanedbatelného počtu případů u krajských soudů.
Já nechci být ještě kritičtější, mě to mrzí, že to došlo až do třetího čtení. Já samozřejmě budu hlasovat o procesním návrhu, který paní poslankyně Ožanová vrátit to do druhého čtení. A rozhodně, pokud by se to nepodařilo, tak doufám, že potom, co jsem vám přečetla, názory odborníků, kde jsem vynechala občany, kteří se ne vždycky uctivě vyjadřují, co si myslí o naší justici, abych nesnižovala její prestiž a vzala jsem jenom jeden, který se tady dal přečíst, takže snad aspoň nějakému tomu pozměňovacímu návrhu dáte možnost a v mezidobí určitě jsme ochotni pracovat na reformě toho systému tak, aby přísedící byl skutečně jako u té poloviny až dvou třetin českých soudů pomocníkem toho soudce profesionála a současně zástupcem občanů, kteří nechtějí mít jenom právo podle zákona, ale chtějí, aby to právo odpovídalo i určitému lidskému rozměru, aby měl ten prvek, já tomu říkám taková ta optika lidskosti. A tu vám tam daleko lépe dodá právě laický přísedící, než super profesionál, který sice bude perfektně umět jak hmotně právní, tak procesní ustanovení trestního zákoníku a trestního řádu, ale bude vám tam chybět ten prvek té zkušenosti, například když bude rozhodovat třeba mladý soudce o nějakém násilném trestném činu z oblasti domácího násilí, tak bych si dovedla představit, že by mu ta přísedící žena třeba zralého věku mohla, když bude potom ukládat nějaké opatření nebo bude se diskutovat o druhu sankce, říct svoje mínění, a možná by ho mohla v tomto ohledu pozitivně ovlivnit, aniž by ho ovlivňovala ve výroku o vině, aniž by samozřejmě zpochybňovala parametry a limity, mantinely, které dává pro takové rozhodování, které probíhá logicky tajně, trestní zákoník.
Děkuji vám za pozornost, omlouvám se, že jsem to trošku, ale to je moje poslední možnost, jak tady zabojovat za zachování institutu, který vlastně tady máme od roku 1931. A myslím si, že budeme možná za chvíli závidět, že ho mají v zahraničí, v Rakousku, v Německu, v dalších zemích, ve Francii, a my už ho nemáme. Ale možná, že jsem jenom pesimistka a že ho aspoň v určité míře budeme mít i po tom našem dnešním jednání. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk několika poslanců hnutí ANO.)
