Atraktivita toho, že měl "telefon na Macrona", fakt, že poslanci ANO chápali, jak je užitečné být v této skupině a mít vliv na Evropský parlament, spolu s tím, že skupině se hodili "členové navíc", ač jejich hlasy často šly přesně proti politické linii skupiny, neudržela status quo.

Pro velkou část Evropského parlamentu je překvapením, že to, ať už ze strany pana Babiše nebo vedení Renew, skončilo. Pro Renew to znamená odstranění často užívané kritiky hnutí (že je poněkud příliš pragmatické), ale nikoliv snížení hlasovací síly, neboť ve velkých věcech by se zřejmě na hlasy ANO nemohlo spoléhat. Dává mu to možnost oslovit poslance, pro které jsou strany lídrů, jako je Orbán, Fico nebo Babiš, nepřijatelnými "partnery".

ANO přišlo o zbytek vlivu, ke kterému mu frakce mohla v některých případech pomoci. Spojí-li se se stranami typu Orbánova Fideszu a Ficova Smeru, utvoří skupinu nejen silně regionálně zakotvenou (což je docela unikum a pro skupinu značně omezující), ale pro mnoho poslanců zřejmě nejvíce "toxickou". Nejen proto, že slovník (a někdy i činy) zmíněných lídrů dosahují, mezi politiky majícími relevantní sílu v zemích Unie, absolutního unikátu.

Z hlediska rozložení sil v parlamentu je to asi menší oslabení, než se zdá. Křehká početní většina skupin EPP, S&D a Renew stále platí. Ale ještě více platí to, co jsem zmiňoval po vzniku parlamentu. Jednou věcí jsou počty skupin (ty se budou v dalších dnech "stabilizovat"), druhou věcí je vnitřní jednota politických skupin. Ta, ještě více než počty členů frakcí, promluví do toho, jak snadné nebo složité bude většiny pro různé návrhy (které budou stejně jako v minulosti různé) dosáhnout.