Jak uvádí ekoložka Anne Tolvanen v časopise BBC Wildlife (3/24), biologové ve Finsku zjistili, že instalace větrných turbín vedla k vymizení 63 % ptačích druhů, 72 % netopýrů a 67 % drobných savců. Negativní účinky instalace byly zaznamenány také u sov a jeřábů. Turbíny  vyhnaly ze svých stávanišť stáda sobů.

Ve stejném čísle BBC Wildlife uvažuje Gillian Burke o přínosu solárních panelů a konstatuje, jestli posedlost snížením emisí uhlíku nevytváří bezútěšné prostředí nepřátelské všemu živému a jestli ve své posedlosti „ekologickými“ technologiemi  neignorujeme skutečný problém, jímž jsou stále rostoucí požadavky společnosti na energie.

Třeba energie na pohon elektrických vozidel.

Nemohu jinak než dát zmíněným varováním za pravdu. Žádný Green Deal a jemu podobné nesmyslné iniciativy životní prostředí nezachrání, pokud neodstraníme prvotní příčiny jeho degradace, a těmi jsou dramatický růst světové populace a její nezřízená spotřeba.

Rádi se stylizujeme do soudců, rozhodujících kolik má být na té a té lokalitě srnců, jelenů nebo prasat. Co kdybychom vzali tuto roli důsledněji a stanovili také maximální zatížení lokality potomky tvora, který údajně sestoupil ze stromu, vzpřímil se, vzal do ruky klacek a vyrazil na vítěznou cestu světem. Což třeba podmínit rodičovský příspěvek lokalitou, kde se dítě narodí?

Inovativní myšlení není většině lidí vlastní, ve vztahu k populační krizi ho však bude moc a moc zapotřebí. Jinak nám každý nový přírůstek dále uřeže už z tak chatrné větve, na níž naše společnost balancuje.

Domorodci v turistických oblastech už vyprávějí…A domorodci v oblastech s nedostatkem zdrojů už často dovyprávěli. Se zoufalstvím v srdci, s prázdným žaludkem a se zbraní v ruce.