Není pravda, že se poprvé poloprezidentský systém posune směrem k posílení vlivu Parlamentu, to není pro V. republiku nová situace. Celkem byly 3 tzv. kohabitace. To znamená, že prezident je reprezentantem jiného politického proudu, než předseda vlády a o výkonnou moc ve státě se tyto osoby dělí. I literatura k ústavnímu právu Francie zmiňuje, že když jsou odlišné politické směry u moci, navrch má logicky Národní shromáždění, ne prezident, páč jinak by to bylo co? AHA, že. Prezident se stahuje do ceremoniální role a má určitý vliv na zahraniční politiku, obranu a justici.
No a k těm kohabitacím.
- 1986-1988 Prezident Mitterand (socialisté) + premiér Chirac (pravice).
- 1993-1995 Prezident Mitterand (socialisté) + premiér Balladur (pravice).
- 1997-2002 Prezident Chirac (pravice) + premiér Jospin (socialisté).
Ve všech třech situacích sice prezidenti ehm, jak to říct, měli názor a ten byl kolikrát velmi nahlas slyšet, ale museli se stáhnout. Kritizovali, korigovali, blokovali, ale ve výsledku většina v Národním shromáždění rozhodovala.
Proto se za premiéra Jospina schválil 35hodinový pracovní týden, což by byla agenda prezidenta Chiraca leda v pěkném snu o levandulových polích v Provence.
