Francie vždy bývala centrem módy a stylu. Ovšem to, co předvedli organizátoři letošní olympiády v Paříži, to přesahuje veškerou představivost. Řeknu to jednoduše - lidé s konzervativním smýšlením, ať se raději na to zahájení nedívají ani ze záznamu, pokud už ho neviděli.
Trochu to připomíná jeden pořad Tabu vysílaný v 90. létech na TV Nova. Tam se také odhalovaly různé podivnosti, ale to bylo v pozdních hodinách a nikoli pro mládež. Tady jsme ještě za světla a pak večer, viděli mimo jiné opravdové příšernosti jako LGBT+ variaci na poslední večeři páně - tedy jasná urážka křesťanů. Dále potom byly k vidění satanistické symboly nebo Marie Antoinetta s vlastní uříznutou hlavou v podpaží. Opravdu větší množství nechutností, než bylo možné očekávat. Dávají tím mocenské skupiny něco konkrétního na vědomí celému světu?
Zajímavé je, že sportovci byli tentokrát dost upozaděni, museli místo slavnostního pochodu po stadionu popojíždět v loďkách po řece Seině. Možná to bylo z bezpečnostních důvodů, hrozily teroristické útoky, dokonce se nějaké sabotáže staly na železnici přesně v noci před zahájením olympiády. Při průjezdu lodí se sportovci byly kuriózně televizní kamery jen z jedné strany řeky, a tak třeba zástupci Lucemburska mávali na druhou stranu, tedy ke kamerám zády.
Dalším aspektem je, že olympiáda byla vždy místem politicky neutrálním, ale to letos neplatí. Kdyby se neměly účastnit státy, které v posledních několika letech vyvolaly ozbrojený konflikt s jinou zemí nebo se ho zúčastnily, tak by ta olympiáda hodně prořídla. Problémy také působí to, že v ženských disciplínách se v posledních letech snaží čím dál častěji závodit muži prohlašující se za ženy. Tedy takové módní trendy ve sportu dál pokračují a vzdaluje to sport tomu, co býval - férovým srovnáním schopností mezi muži a ženami z různých zemí. Bylo by skvělé, kdybychom se zase vrátili k podstatě sportu jako srovnání výkonnosti, vytrvalosti a odhodlání bez zatahování politiky a podivných sociálních trendů. Třeba už na dalším mistrovství světa nebo aspoň na další olympiádě. Kladu si ale otázku, kam ten svět spěje?
