Nechci se dnes věnovat novinářsky oblíbeným pomluvám práce Poslanecké sněmovny nebo obecné kritice vlády. Přitom témat nabízí jak zákonodárci, tak exekutiva, ale třeba i soudy nespočet, že by to vydalo na román. Dnes jsem pro obsah dohod musel vybrat téma jednání mezi vládami ČR a Ukrajiny, vzhledem k tomu, že dohody, které byly uzavřeny, jsou výsledkem absolutního nerespektování našich mezinárodně právních závazků, a to jak bilaterálních, tak mnohostranných, včetně závazků v oblasti lidských práv, o kterých rádi někteří naši představitelé poučují jiné. Nevím, zda jde o pouhý amatérismus, nebo záměr, jehož obsah odmítám chápat, protože se příčí zdravému rozumu.

Dne 26. 8. 1993 podepsali V. Havel a B. Jelcin Smlouvu o přátelství a spolupráci s Ruskou federací, která je součástí našeho ústavního pořádku a je vyhlášena pod č. 99/1996 Sb. jako závazná mezinárodní smlouva a registrována podle čl. 102 u OSN. Žádnou obdobnou smlouvu s Ukrajinou nemáme, ač jsme ji mohli jako s jedním z nástupnických států SSSR uzavřít, stejně jako s RF, abychom nahradili překonanou smlouvu z 1970.

Když vezmu jednání Vlády ČR od roku 2022 a rozhodnutí, kterým se souborně říká "lex Ukrajina" a která zahrnují různé formy pomoci ve vojenské a ekonomické oblasti z peněz českých daňových poplatníků v řádu desítek miliard korun, až po jednání zástupců ukrajinské vlády nedávno u nás, tak musím konstatovat, že česká vláda své mezinárodně právně potvrzené závazky nejen neplní, ale přímo porušuje.

Zejména jde o porušení článků 3 až 7 smlouvy a iniciativy ve věci převodu výrob z českých zbrojovek na Ukrajinu (náboje a automatické pušky) nebo jednání o konfiskaci majetku smluvního partnera, tak to už je opravdu jednání v příkrém rozporu s mezinárodně právně zakotveným závazkem, a ještě ve spolupráci s cizí mocí. Myslím, že na takové jednání pamatuje i trestní zákoník.

Vzhledem k tomu, jak se vyjadřuje ministr zahraničí, tak pochybuji, že na rozpor s touto smlouvou vůbec upozornil. V případě, že tak učinil a premiér to přešel, tak to jen vyjadřuje jeho postavení ve vládě. Jak má potom mít občan České republiky právní vědomí na úrovni, aby chápal nesmyslné množství zákonů, jejich novel, vyhlášek a nařízení, když je denně konfrontován se skutečností, že na zákony a smlouvy se ve vládě nehledí. Vláda si asi myslí, že může beztrestně dělat cokoli. Doufám ale, že jen dočasně.