Bündnis (Aliance) Sahra Wagenknecht (BSW), která jako strana vznikla teprve letos, zaznamenává úspěchy. Ve volbách do Evropského parlamentu získala 6,2 procenta při první účasti ve volbách vůbec. BSW má také dobré šance v nadcházejících zemských volbách v Sasku, Durynsku a Braniborsku. V Sasku má aliance bývalé političky strany Die Linke Sahry Wagenknechtové podle nedávného průzkumu přízeň 15 % voličů, v Durynsku je to dokonce 20 % a v Braniborsku podle průzkumu z července přes 16 %.
Čísla jasně ukazují, že aliance zaceluje mezeru v německém politickém prostředí. Programově se BSW zavázala k jednání o míru v ukrajinském konfliktu, chce omezit imigraci a zastává politiku sociální rovnováhy.
Problém BSW je v tom, že tento program vybočuje z daného narativu. S Ruskem se přece nedá vyjednávat, imigrace je záchrana Německa a sociální rovnosti je v Německu už více než dost. To je názor, který zastává vládní koalice spolu s „opozicí“ CDU, a na kterém panuje shoda s velkými německými médii.
Naštěstí pro systém se objevili někteří takzvaní aktivisté za občanská práva někdejší NDR, povoláním přeběhlíci a většinou členové Zelených a sociální demokracie. Signatáři představují vrstvu, která je pevně ukotvena v německé sociální struktuře a podporuje vládní politiku.
Tito podporovatelé stávajícího systému varují v otevřeném dopise před BSW. Styl dopisu je špatný, argumenty absurdní. Intelektuální úroveň odpovídá úrovni školních novin. Wagenknechtová prý tvrdí, že v Kyjevě jsou u moci fašisté. To ale není možné, vždyť jak prezident Vladimír Zelenskij, tak premiér Denis Šmyhal jsou Židé. Rozhodně to tedy nebyla intelektuální brilantnost takzvaných aktivistů za občanská práva NDR, která uspíšila konec NDR.
Navzdory špatnému stylu a rozsáhlým argumentačním nedostatkům mainstream na dokument skočil jako na čerstvou návnadu a rozpracovává ho ad nauseam. Spiegel, Zeit, Süddeutsche Zeitung – všichni jsou u toho a opět všichni mají stejný názor. Z toho jasně vyplývá, že se jednoznačně jedná o společný postup proti BSW.
Soukromé noviny si samozřejmě mohou psát, co chtějí. Pokud se to čtenáři nelíbí, prostě je nechá v kiosku nebo zruší předplatné.
U veřejnoprávních médií je situace jiná. Předplatné nelze zrušit. Veřejnoprávní vysílání je však pozoruhodné zejména jednostrannou agitací proti straně Wagenknechtové. Veřejnoprávní ARD dala dohromady celý anti-BSW balíček, sestávající mimo jiné z „nálezů“ fakct checkera Pascala Siggelkowa, politologa, který poslušně recituje text dopisu a souhlasně přikyvuje divokým tezím převlečeným za zpravodajství.
Stejně jako při jednání s AfD, i při jednání s BSW se veřejnoprávní vysílání vzdalo jakékoli snahy o objektivitu a neutralitu. Prostě dělá politiku v zájmu vládních stran.
„Zpravodajství“ ohledně BSW jasně ukazuje, že myšlenka veřejného vysílání v Německu skončila. Není vzdálená státu, není neutrální a neusiluje o objektivitu, spíše otevřeně zastupuje zájmy a politiku spolkové vlády a zavedených stran. Tento postřeh není nový, jen se nově potvrdil.
Veřejnoprávní vysílání také dosáhlo takové podlézavosti, které udivily i aktéry státního vysílání v autoritářských státech, protože prostě porušuje veškerou novinářskou normu a především slušnost. Je to žurnalistika, která škodí společnosti.
Toto nelze reformovat, protože ze symbiózy těží jak politika, tak veřejnoprávní média, která jednají na úkor kvality. Politici nemají zájem na reformě, stejně jako zpravodajci veřejnoprávních médií.
Je to symbiotický systém, který slouží k upevnění a zabetonování stávajících, stále nespravedlivějších podmínek. Je to žurnalistika, která jde proti zájmům lidu a není hodná demokracie. To se bohužel změnit nedá, protože to je přesně ten konglomerát, který slouží jako nástroj moci.
Uživateli médií nezbývá nic než nechat televizi vypnutou a získávat informace z jiných kanálů. Jako uživatel máte jedinou možnost, jak čelit nedostatečné výkonnosti veřejnoprávních médií - bojkotovat je. Žádné skutečné příležitosti k účasti a vlivu na provoz veřejnoprávních médií neexistují.
