Jde i o důležitou a důstojnou poctu českým a slovenským příslušníkům zahraničního odboje ve druhé světové válce.

Na pokyn Černochové zákaz účasti Armády ČR

Chodím na tuto akci velmi rád i přesto, že od nástupu ministryně obrany Jany Černochové do funkce, a to na základě jejího osobního zákazu, probíhá již bez účasti a podpory Armády České republiky.

Což je mimořádně ostudné.

Není to ostuda armády, ale mimořádná zákeřnost ministryně Černochové a celé vlády.

Je to plivnutí do tváře všem odbojářům, kteří ve druhé světové válce právě v uniformách naší národní armády padli.

A tato armáda jim nyní, z rozkazu osobnostně velmi specifické osoby v čele ministerstva obrany, nesmí vzdát čest. To by se snad nestalo nikde na světě.

Odkaz povstání je stále živý

Chodím sem velice rád i proto, že nejde jen o vážnou chvíli a důležitou vzpomínku. Ale hlavně proto, že odkaz Slovenského národního povstání a všeho, co představuje, je velice živý a zásadně důležitý právě dnes.

Výročí začátku Slovenského národního povstání  - a celý jeho odkaz -  jsou v posledních letech, bohužel, záležitostmi, o které vládní politici a média hlavního proudu již téměř vůbec nehovoří.

Anebo, což je možná ještě horší, hovoří o nich nepravdivě, zavádějícím až lživým způsobem - stejně tak jako o různých dalších důležitých událostech spojených s druhou světovou válkou a s bojem proti Němcům.

Přičemž plíživě pošlapávají antinacistický odkaz, dnes bychom řekli narativ, moderních československých dějin, a mění jej za sudetoněmecký a revizionistický výklad těchto dějin.

Proto vládní politici bourají pomníky Koněva a staví je Vlasovovi.

Proto náčelník strategické komunikace vlády Foltýn používá vůči názorovým oponentům nacistický vulgární slovník.

Proto v Praze pořádají veřejné přednášky náckové z praporu Azov a naši ministři se jim podbízivě klaní.

Je to hanba!!!

V případě Slovenského národního povstání jde totiž o velmi důležitou připomínku klíčového momentu ozbrojeného odporu slovenských antinacistů a vlastenců nejen proti tehdejšímu klerofašistickému slovenskému režimu, ale současně, nebo možná i hlavně, proti hitlerovskému Německu, jehož byl tento režim naprostým vazalem.

A které Slovensko ničilo, české země okupovalo a Čechy, i další Slovany, vyhlazovalo.

Význam povstání

Je nepochybné, že toto povstání bylo největší a nejdůležitější ozbrojenou protiněmeckou akcí na území někdejšího Československa a střední Evropy vůbec.

Respektive, spolu s Varšavským povstáním šlo o dvě největší
a nejdůležitější kolektivní domácí bojové protiněmecké akce v celé Evropě. Což už dnešní mladá generace, asi záměrně, vůbec netuší.

Slovenské národní povstání bylo akcí, která jasně dávala Evropě a světu najevo, že Slováci většinově nechtějí být kolonií nacistického Německa a že touží po návratu ke svobodné a demokratické společnosti, jakou bylo, přes všechny jeho dílčí chyby, neduhy a nedostatky, předválečné Československo.

Mimochodem  - a to je také zásadně důležité a musíme o tom mluvit - Slovenského národního povstání se aktivně, se zbraní v ruce, zúčastnilo i více než dva tisíce Čechů.

A bylo tudíž i důkazem silné česko-slovenské sounáležitosti, ke které se i já hrdě hlásím.

Česko-slovenské bratrství

Jde o blízkost a bratrství dvou národů, které v Evropě nemá obdoby.

O blízkost a bratrství dvou národů se společným osudem.

O blízkost a bratrství dvou národů, které 20. století a dvě světové války přežili pouze díky tomu, že bojovali společně.

O blízkost a bratrství dvou národů, které se pokouší současná česká vláda zničit.

Tím, jak veřejně dehonestuje současnou národní a vlasteneckou slovenskou vládu a jejího předsedu Roberta Fica.

Tím, jak zničila spojenectví visegrádské čtyřky.

Tím, jak z nás dělá vazaly německo-amerického konglomerátu EU/NATO.

Jde o útok na naše národní dějiny, na naši národní identitu
a na základní pilíře naší národní a státní suverenity.

Mimochodem, současná slovenská vláda si odkazu Slovenského národního povstání mimořádně váží a jeho připomínka je na Slovensku velkolepou událostí.

Nezapomínejme ani na to, že bojů v rámci Slovenského národního povstání se aktivně účastnilo i mnoho tehdejších slovenských a českých komunistů, z těch nejznámějších se sluší jmenovat Gustáva Husáka
a Jana Švermu, který v něm i padl.

V rámci historické pravdy nemá smysl to zamlčovat. Ano, tito komunisté se během války chovali jako opravdoví hrdinové.

Jsem bytostně přesvědčen o tom, že výročí dne začátku Slovenského národního povstání by mělo být jednoznačně i českým státním svátkem.

Věčná úcta bojovníkům proti německému zlu

Slovenské národní povstání zůstává důkazem odvahy, hrdinství
a sounáležitosti našich dvou bratrských národů v boji proti německému genocidnímu teroru.

I důkazem toho, že naše osvobození v roce 1945 nám nespadlo do klína, jak nás o tom mnozí dnešní rádoby experti přesvědčují, ale bylo prolito krví našich předků.

Vzpomeňme i na statečnost a obětavost všech civilistů, kteří tehdejším povstalcům a partyzánům pomáhali, protože tím riskovali životy své i životy svých rodin a mnozí z nich tehdy svými životy i skutečně zaplatili.

Nesmíme rovněž zapomínat na zvěrstva, která Němci po potlačení povstání páchali na slovenských civilistech. Na barbarské činy, o kterých současný politický i mediální mainstream opět mlčí.

Mimo jiné bylo vypáleno a vyvražděno téměř sto slovenských obcí.

Němci a jejich slovenští přisluhovači tehdy rozpoutali
na Slovensku teror, při kterém bylo více než dva tisíce civilistů popraveno bez soudu, včetně veřejně prováděných poprav, a téměř deset tisíc dalších osob bylo odvlečeno do koncentračních táborů v Německu. Mnozí se odtud již nevrátili.

Německé oddíly, v čele s nechvalně proslulým SS komandem Edelweiss, jehož velitelem byl důstojník SS Erwein von Thun-Hohenstein, sudetský Němec z Liberce, zlikvidovaly
na slovenském venkově v partyzánských obcích na pět tisíc civilistů.

Mnoho z nich obzvláště trýznivým způsobem, jako třeba v rozpálených pecích vápenky v obci Nemecká.  

Po skončení války bylo na Slovensku v této souvislosti odkryto přes dvě stě masových hrobů.

Tohle všechno mějme na paměti, když se dnes například zpochybňuje odsun Němců z tehdejšího Československa a když se někteří čeští politici jezdí klanět a omlouvat na německé sudetské sjezdy, kde se poníženě plazí před Henleinovými a Frankovými politickými následovníky.

Čest, sláva a úcta památce hrdinů Slovenského národního povstání!

Nikdy nezapomeňme!