Foltýn jako ozbrojená pěst vládnoucí třídy

Česká republika je v něm dále líčena jako rejdiště „Rusy moderovanými informačními kanály, naplno šířícími své matoucí pseudoinformace“. Toto je opravdu reálný popis situace na poli informací? Opravdu se na občana České republiky denně valí obrovské množství ruské propagandy, před níž není úniku? Opravdu jsme do příchodu plukovníka Foltýna byli bezbrannou obětí? Opravdu se Česko „vůči této ruské hybridní hrozbě“ stavělo dosud na odpor „jen váhavě“? Opravdu jde o „bitvu o pravdu a svědomí“?

Nebo je to celé jinak. Nebo jsou občané České republiky denně vystaveni propagandě úplně jiného druhu, která se šíří zejména z tzv. veřejnoprávních médií, v nichž dostávají právě signatáři tohoto „otevřeného dopisu“ velký prostor? A není angažování plukovníka Foltýna, s jeho klasicky „zupáckým“ způsobem vyjadřování, jenom snahou vlády ještě razantněji zaútočit na neposlušné občany, kteří se nechtějí vzdát svého práva svobodně vyjadřovat své názory?

Proč vládní propaganda selhává?

Signatáři textu elitářsky považují své spoluobčany za nemyslící tvory, kteří se nechali lehce „splést“ a chtějí pod vlivem ruské hybridní války „svobodu a demokracii dobrovolně vyměnit za chaos, nedůvěru k vlastní zemi a za příchylnost k Moskvě“. Jak je ale možné, že nepodlehli vládní propagandě, s níž se každodenně setkávají v mnohem masivnější podobě? Proč tito spletení lidé volají především po svobodě a demokracii? A nedůvěru vyjadřují současné vládě, nikoli vlastní zemi. Na to jsou „experty“ právě někteří signatáři „dopisu“ svým adorováním současné podoby Evropské unie a zatracováním národních států.

Česká republika nepotřebuje žádného koordinátora vládní propagandy. Potřebuje vládu, která bude dělat uvážlivou mezinárodní politiku ve prospěch občanů České republiky bez zbytečného aktivismu. Potřebuje média, která dají prostor širokému koridoru názorů, a zejména argumentů tak, aby občanům co nejobjektivněji zprostředkovala reálný stav věcí. Potřebuje svobodnou diskusi bez vyhrožování, ostrakizování a umlčování názorových oponentů jednoho podivného plukovníka. Co určitě nepotřebuje, jsou podobné pamflety, plné absurdit, hloupostí a lží.

(autor je předsedou pražské organizace Trikolory; psáno pro Deník TO)