Na základě rozhodnutí vlády musejí domácnosti od letoška opětovně platit poplatek za takzvané obnovitelné zdroje energie, který bydlení leckdy prodražuje o tisíce korun. POZE pro domácnosti je už nyní na zákonném limitu 599 Kč za MWh.
Na podporu OZE - i za pomoci těchto prostředků - putuje celkem téměř 37 miliard Kč ročně. Na toto extrémně nákladné dotování však v rozpočtu chybí aktuálně až 25 miliard. To je mimochodem více než suma, o kterou by měl příští rok klesnout deficit státního rozpočtu proti letošku (o 22 mld.).
Ministerstvo financí nyní hovoří o „jednáních, která mají snížit celkový objem dotací na OZE.” Což je nanejvýš výmluvné. Proč k těmto jednáním, při nichž ve vzduchu lítají desítky miliard, dochází až nyní?
Proč se vláda, která sama sebe označuje za „rozpočtově odpovědnou”, nezabývala touto miliardovou záležitostí už v rámci příprav svého „konsolidačního” balíčku, který namísto smysluplných úspor právě například v oblasti tohoto typu dotací přinesl především zvýšení daní? A proč to neřešila přes léto, kdy byl rozpočet utajován právě z důvodu, aby se na veřejnosti neprobírali rozdílná či konfliktní stanoviska?
Můj odhad je v tuto chvíli takový, že k výraznému snížení celkového objemu dotací na OZE především vlivem podlehnutí tlaku firem z oboru nedojde a stát si předmětnou částku zkrátka bude muset půjčit. Ministr financí následně přistoupí k podobnému účetnímu fíglu, jako letos v případě Státního fondu dopravní infrastruktury - přenese břemeno na státní akciovku OTE, díky čemuž se dluh sice započítá do celkové bilance veřejných financí, nikoliv však už do samotného státního rozpočtu.
Celý příběh bude nakonec korunován básněním ministra financí Copperfielda o příkladném hospodaření a snižování schodku…