Tolik článků a studií z poslední doby, které upozorňují na klesající fyzickou zdatnost mládeže, mě motivuje přitlačit na pilu a rozhýbat národ. Intenzivně a komplexně. Ze své pozice starosty velkého městského obvodu Ostravy jsem v této oblasti pomohl, lokálně a dle našich finančních možností. Děti do 16 let podporujeme příspěvkem ve výši 1000 Kč na rozličné tábory, kroužky a jiné sportovní aktivity. Dlouhodobě pořádáme atletické přebory základních a mateřských škol. Postavili a opravili jsme řadu sportovišť i dětských hřišť, podpořili soukromého investora při budování tří nových fotbalových ploch. Také jsme zvýšili dotace místním klubům a spolkům. Stále to je málo. Stát se musí konečně vážně zamýšlet nad skutečnostmi, že dlouhodobé sportování zvyšuje HDP, snižuje náklady na zdravotní péči, lidé jsou šťastnější, a nakonec ani zisk medailí na různých světových soutěžích není s ohledem na naši prestiž zanedbatelný.
Nebudu rozebírat, že se naše krásná zem nemůže sportovně srovnávat s Německem, Francií, Španělskem nebo Velkou Británií. Nejen svou velikostí, ale i tím, že tyto země byly v minulosti dobyvačné a získaly tak nejen schopné lidi z jiných kontinentů, ale také část jejich přírodního a finančního bohatství. Nám nezbývá než být více chytrými, houževnatými a vynalézavými.
Zdá se, že někteří mladí lidé chtějí mít vše hned a bojí se neúspěchu. Ve vrcholovém sportu se však výsledky dostaví až v dospělosti, mnohdy kolem třicátého roku života. A na náročné cestě každého sportovce čeká nejeden neúspěch. Na vrchol dojde málokdo.
Požitek z běhu, dobré střelby na terč, společného basketbalu na jeden koš nebo penaltového rozstřelu však může udělat radost každému. Pokud rodiče dají dětem šanci hýbat se a provozovat sport od útlého věku, pokud mu dají možnost vyzkoušet více disciplín a základy třeba v plavání, gymnastice, atletice a kolektivních sportech, bude to pro budoucí generace nesporně skvělá životní zkušenost.
A jak v tom tedy může pomoci stát? Ministerstvo kultury máme. Proč, prosím, nemá Česká republika ministerstvo sportu, a to se stejným rozpočtem? Také rozšiřme ve školách povinnou tělesnou výchovu. Občanům dejme možnost finančně podporovat spolky, ať již přímým rozhodnutím o 1 % daňového základu, nebo možností si odečíst náklady na sportování dětí. A hlavně přestaňme jen mluvit o podpoře mládežnického sportu a najděme finanční prostředky na mzdy trenérů mládeže, na opravy či výstavbu sportovišť.
Zároveň je nezbytné změnit myšlení lidí. Obyčejná cesta do školy a zpět (pěšky či na kole) může být přece skvělá sportovní aktivita. Je to určitě lepší než sedět s mobilem v ruce na zadním sedadle auta. Řekněme svému dítěti, že z bytu v pátém patře se dá dostat do přízemí i bez výtahu. A nezapomínejme, že příklady táhnou. Třeba jako u nás v Ostravě. Rodiče si jednoduše najdou čas a před domem uspořádají sousedské posezení s fotbalovým turnajem.
Jistě, každá cesta bývá trochu trnitá, s výmoly a mnohými křižovatkami. Přesto všechny, kteří tak mohou učinit, žádám: Pojďme na trať a vydejme se k cíli. Dejme společně vítězný gól naší sportovní budoucnosti.
