Jenže v naší společnosti přibývá lidí, kteří si stáří nepřipouští. A aby je jeho vidina příliš nestrašila, odsouvají seniory na druhou kolej jako něco nepotřebného, co překáží progresivnímu vývoji. Mnohokrát už jsem slyšel, že by senioři neměli mít volební právo, když nepřispívají do systému, nebo že dávat peníze na péči o ně je vlastně zbytečné.
Přesně jako v obci Horní Lideč u nás na Valašsku, kde se kvůli politikaření těch “progresivních” zastavila stavba domova pro seniory. Je to ostuda. Škaredá vizitka světa, v němž jsou narušené i základní hodnoty, mezi něž úcta ke stáří patří…
K Mezinárodnímu dni seniorů proto přeji hlavně všem seniorům budoucím, aby vzali rozum do hrsti a uvědomili si, že nikdo není mladý a krásný věčně. Co dnes zasejete, to se vám jednou vrátí. Od společnosti, státu, vašich dětí.
