Ve výborech a na komisích ve sněmovně obhajuji a s kolegy diskutuji návrh reformy rodinného práva. Záleží mi na tom. Pomůže to rodinám v krizi. Pomůže to sjednocení judikatury. Někteří se změny bojí. Rozumím, ale bez odvahy se nikdy neposuneme. Tohle je dobrá změna.

Mezitím proběhly pod mou záštitou dvě konference ve Sněmovně. Cochem v rodinném právu jasně stanovil další směr uprav. Když mi to voliči umožní, moc ráda bych je v příštím volebním období dotáhla. Kolizní opatrovnictvi, systémová interdisciplinarita. Podklady máme, moc bych tomu chtěla pomoci. Druhá konference byla o ohrožením mladých. Zase ohromné téma, ve kterém jde pohnout milionem věcí. Něco se povedlo, něco uzrává. Konference byla pro další práci moc přínosná. Věřím, že nejen pro mne.

Do médií průběžně chodím vysvětlovat nejen reformu, ale také politickou situaci. Témata jsou nyní politicky složitá - důchodová reforma a platy ústavních činitelů. To první je nutné, ale dnešní důchodci, kterých se to negativně nedotkne, se bojí, mladší generaci, které to má pomoci, je to jedno. A vždycky se to dá otočit, že stát někoho okrádá. Akorát, že tohle není stát proti všem, ale otázka, jak férově rozdělit málo peněz mezi hodně lidí. No, komunikačně nám to nejde, fér přiznat.

Platy ústavních činitelů je ještě složitější debata. Otevřel ji Ústavní soud a pak nám ještě mile dodal, že se platy nesmí snižovat jen soudcům. Ostatním ano. Soudcům ne. Tak si s tím zákonodárci nějak poraďte. No, politicky je to katastrofa, co vám mám povídat.

A do toho třídenní Forum 2000. Lidskoprávní mezinárodní konference v Praze. Poprvé jsem byla aktivním účastníkem hned na třech panelech. Trochu nervy. Panelisté jsou opravdu samí skvělí diplomaté a lidé, co pro udržení demokracie a obranu lidských práv už mnoho udělali. Vystupovat před nimi s mým názorem (anglicky) mne občas (pořád) uvádí do rozpaků. Ale myslím, dle reakcí, že dobrý. Slavnostní předávání cen mi přineslo možnost pozdravit ex-prezidentku Taiwanu Tsai. Vystoupení manželů Karamurzových nebo Sebastiana Lai ve mne vyvolalo hluboký obdiv.  Pozdravila jsem pár přátel z jiných zemí od Latinské Ameriky, přes Washington po Tibet. Vždy radost. Pár věcí do budoucna jsme naplánovali.

PR nestíhám. Fotky mám na houby. Ale pocit, že to má smysl… a že se fakt musím vyspat … je nejvíc!