„Stát a kraje bez dluhů!“, „Odpovědnost místo populismu!“ čtu cestou do práce za okny autobusu hesla a kroutím hlavou. Jak je to možné, že ti samí politici brojí proti zadlužování a přitom sami svou politikou dávají pro další navyšování dluhů předpoklady.
Vždyť kdo rozbil v mnoha odvětvích špičkový či konkurenceschopný český průmysl a kvalitní soběstačné zemědělství, rozprodal stamiliardový majetek do zahraničí či nadnárodním korporacím, opustil naše tradiční trhy, takže ohrozil a snížil příjmovou stránku státního rozpočtu? Kolik je dnes starších či nových českých podniků, které vyrábějí a daní své zisky na našem území? Kdo nekoncepčním experimentováním v duchu všemocné ruky trhu způsobil pokles úrovně vzdělanosti, likvidaci učňovského školství a i tím snížil konkurenceschopnost naší pracovní síly?
Kdo způsobil, že na jedné straně se nevyplatí pracovat, protože zlegalizované spekulace vynášejí mnohem více a na druhé straně jsou půjčky na cokoliv poslední vymodlenou hnací silou zvyšování koupěschopnosti obyvatelstva?
Žít bez dluhů je asi snem každého. Ne vždy to jde, obzvlášť když ani pracující člověk nemá jistotu uspokojit své základní životní potřeby, uchovat si svou lidskou důstojnost. Jistě nemá smysl si půjčovat na dovolenou či novou hifi televizi. Dovedu ale pochopit, že člověk chce investovat třeba do svých dětí, tudíž si případně i půjčí - na bydlení, vzdělání, na ekologičtější, energeticky méně náročné spotřebiče. Obdobně na úrovni družstva je jistě vhodné investovat, tedy si ve velké většině případů půjčit, do zateplovacího programu (např. PANEL).
Stejně tak na úrovni kraje a státu – dokáži pochopit a mohu dokonce podporovat promyšlené investice (z půjček v případě nedostatku vlastního kapitálu) do školství, vědy a výzkumu, do modernizace zdravotnictví, do ekologických a zefektivňujících projektů, na spolufinancování evropských projektů.
Koncepční investice do budoucnosti, i s použitím půjček, smysl má.
Hlasatelé země bez dluhů však chtějí místo cesty přes nastartování ekonomiky investicemi jít cestou škrtů dolním 10 milionům. Škrtat a omezovat jejich základní životní jistoty, ještě více sahat do jejich peněženek, ještě více je zadlužovat. Jistě je lepší dát hladovějícímu rybáři prut než rybu – místo dávek zajistit lidem práci, odpovídající odměnu a taktéž důstojné podmínky pro život. To je i můj cíl. Ale naši hlasatelé nedávají rybáři ani rybu ani prut (jen děravé síto…) a navíc pro něho mají v rybníčku jen mřenky. Velké ryby byly přesunuty do většího jezera a povoleno chytat je má někdo jiný….
Je to tak, páni hlasatelé, bez vlastní životaschopné ekonomiky, bez promyšlených plánovitých investic do ní to nepůjde. Ale to pro Vás zavání jaksi „socialismem“. A tak chcete radši získat zdroje rozprodejem toho, co nám ještě zbylo, opět dalším utahováním opasků a dalšími zásadními škrty - chcete přesunout státní garance lidské důstojnosti, v oblasti zdravotnictví, školství, penzí na soukromý (a z části i církevní) sektor. A s tím i kandidujete…. Chcete moc a přitom žádnou povinnost, tedy žádnou odpovědnost, kterou hlásáte. Jaký to paradox, že?
