Já navrhuji do pořadu dnešní, tedy 115. schůze sněmovny, zařadit nový bod s názvem, že Česko přijde o 9 miliard z Národního plánu obnovy - tak se ten bod bude jmenovat a rád bych ho zařadil na dnešní den, tedy na úterý, po pevně zařazených bodech. Proč? No, v kauze digitalizace stavebního řízení, kvůli které se rozpadla vládní pětikoalice, šlo zhruba o 1,5 miliardy z evropských fondů. A o to by Česko přišlo, kdyby se samozřejmě digitalizace nestihla včas. Ale v resortu Mariana Jurečky a tady pana ministra Válka se přitom hraje o násobně více peněz, a to o 9 miliard. To ale nikoho z vládní koalice zřejmě moc netrápí.
Čerpání prostředků bylo podmíněno totiž povinností zajistit systém dlouhodobé péče pro potřebné, tedy zejména seniory. Nová legislativa už měla být hotová loni, ale není ani dnes. A Evropské komisi už dochází trpělivost. Rozhodla se, že letos nám slíbených 9 miliard nepošle. Jestli je Česko spatří někdy později, tak to se ještě uvidí, má totiž na to jen půl roku, půl roku na nápravu. S penězi na rekonstrukce a stavby budov už přitom mnohé kraje a města počítají. Pokud se zde nedohodneme nebo schválíme špatnou legislativu, tak přijde Česko definitivně o 9 miliard korun, které mohlo dostat z evropských fondů. Stát tak bude muset najít 9 miliard ve svém rozpočtu. 9 miliard, které buď zaplatí ze svého rozpočtu, nebo je na tuto péči nevydá vůbec. V každém případě to bude škoda.
Vláda totiž připravila novelu zákona o sociálních službách a zákona o poskytování zdravotní péče, která měla být reakcí na evropský požadavek. Je to sněmovní tisk 704. Návrh zákona má za cíl propojit zdravotní a sociální služby, koordinovat péči o lidi, kteří přecházejí z jedné služby do druhé a obvykle potřebují obojí, a zajistit financování samozřejmě těchto služeb. V praxi dochází k takzvaným sociálním hospitalizacím ve zdravotnických lůžkových zařízeních, kde to financování je nevyřešené, a samozřejmě se jedná i o poskytování potřebných služeb. V (zařízeních?) jsou i lidé, kteří by mohli jít domů, ale chybí pro ně navazující terénní služby. V pobytových sociálních službách zase často chybí úhrada zdravotní péče v potřebném rozsahu.
Novela obsahuje i spoustu dalších změn. Tato novela - ale pozor - je předkládána i přesto, že má 68 nevyřešených zásadních rozporů, z toho sedm z Ministerstva financí, což jsou nevyčíslené náklady. Legislativní rada vlády ji projednávala ve zrychleném režimu a (s?) tím, že do konce září má být zákon ve Sbírce. A i Legislativní rada vlády uplatnila zásadní výhrady. Vláda předložila tento návrh zákona už 10. května, první čtení proběhlo už 21. května na 103. schůzi. Už v prvním čtení návrh zákona čelil návrhu kolegyně poslankyně Lenky Dražilové na navrácení k dopracování. Návrh zákona byl přikázán k projednání výboru pro sociální politiku jako výboru garančnímu a dále výboru pro zdravotnictví jako výboru dalšímu. Přitom byla na návrh pana poslance Navrátila zkrácena lhůta pro projednání tohoto návrhu ve výborech o 30 dnů, tedy na jeden měsíc, na 30 dnů. Oba výbory přitom sněmovní tisk projednaly do jednoho měsíce. Výbor pro zdravotnictví projednal tento návrh 19. 6 a vydal 20. 6. záznam z jednání doručený poslancům jako tisk 704/1. To proto, že výbor nepřijal žádné usnesení, když z celkového počtu 18 přítomných poslanců hlasovalo pro 8, 1 proti, zdrželo se dalších 9 poslanců. Garanční výbor pro sociální politiku projednal návrh zákona rovněž 19. 6. Přijal celou řadu pozměňovacích návrhů, kterých bylo 24 a, vydal dvacátého, tedy o den později, usnesení doručené poslancům jako tisk 704/2.
Na výboru jsme se dostali totiž také do fáze, že MPSV nám nebylo schopno poskytnout materiálně technické standardy, které připravuje jako vyhlášku, stejně jako standardy personální. Dostali jsme se tak do situace, že bychom schvalovali tento zákon bez toho, abychom věděli, jaké povinnosti budou mít poskytovatelé sociálních služeb a co z toho bude vyplývat. Budou moci ve stávajících zařízeních dělat své úpravy? Jak? Nesníží se tím kapacita pro klienty? A jak to bude s personálními standardy? Dokonce tam ODS navrhovala, aby senioři přišli i o svých 15 % z penze, které jim podle zákona náleží. To se, doufám, již podařilo vyřešit a nikdo nebude danou věc navrhovat.
Když to zrekapituluji, tak 21. května tohoto roku tedy návrh prošel prvním čtením, dnes máme 22. října, tedy o pět měsíců a den později, a stále se nacházíme před druhým čtením návrhu zákona na plénu Sněmovny. A už z výboru máme celou řadu výhrad v podobě pozměňovacích návrhů. Jenom znovu předesílám, že tam šlo o 68 - (67?) zásadních rozporů, které nebyly vypořádány, a přesto tady tento návrh byl dán na vládu a poté do Sněmovny na celkem 425 stranách.
Výhrady k tomuto sněmovnímu tisku má ale i Evropská komise. Nepovažuje ho za adekvátní reakci na svůj požadavek, nepovažuje ho za uspokojivé a efektivní řešení vedoucí k zajištění dlouhodobé péče. Na nápravu dává Česku půl roku. Jak bude vláda reagovat samozřejmě není zřejmé, v každém případě je málo pravděpodobné, že v tak krátké době bude schopna připravit systémové řešení. A my jsme i dneska svědky toho, že se vlastně tento tisk propadl o další čtyři místa v rámci druhého čtení, což samozřejmě neprojednáme pravděpodobně vůbec na této schůzi, a myslím si, že Ministerstvo práce a sociálních věcí v tuto chvíli připravuje nějaký komplexnější pozměňovací návrh, nějaké řešení, které by uspokojilo i požadavky Evropské komise, abychom o 360 milionů euro, respektive 9 miliard korun, nepřišli.
Celá problematika sociálních služeb, ale i zdravotní péče je jako tikající bomba, ale stále zcela mimo ústřední pozornost této vlády. Já jenom podotknu, že hodně lidí v produktivním věku řeší, jak se postarat o své méně soběstačné staré rodiče a zároveň chodit do práce. Buď sehnat pečovatele, kteří docházejí za seniory domů, nebo prostě najít nějaké místo v nějakém zařízení, nejlépe v takovém, ze kterého nebudou mít pocit, že rodičům do zbytku života zajistili spíše nedůstojné peklo. Jenže místa nejsou, na domovy důchodců, domovy seniorů se čeká měsíce či roky a s pečovateli je to ještě horší.
To všechno mohly alespoň částečně pomoci řešit miliardy z evropských fondů. Kraje a města měly mít možnost si sáhnout na peníze, ale taktéž poskytovatelé sociálních služeb, za které se dalo nejstarší generaci zajistit lepší péči, například tím, že se jim postaví zařízení, kde nebude šest lidí na pokoji, se společnými záchody na chodbě. Peníze mohly jít i na lepší vybavení organizací, které zajišťují domácí péči. Stačilo, aby Ministerstvo práce ve spolupráci s resortem zdravotnictví připravilo plán, jak změnit nedůstojné LDN a propojit péči doktorů, sestřiček a pečovatelů a pečovatelek, a tak zajistit, z čeho se bude platit péče v blízké budoucnosti, až bude nesoběstačných čím dál tím víc. Bohužel se tak do této chvíle nestalo a já si myslím, že to stojí za to, abychom tady tento bod opravdu otevřeli bez toho, abychom otevřeli druhé čtení a mohli se domluvit na plénu Sněmovny na tom, jak s ním naložit dál, abychom právě o těch 360 milionů euro z Národního plánu obnovy, to znamená, o těch 9 miliard korun, nepřišli.
Proto navrhuji tento bod a prosím o jeho zařazení i kolegyně a kolegy o hlasování, poněvadž je dobré, abychom to na plénu Poslanecké sněmovny slyšeli i z úst pana ministra Jurečky nebo pana ministra Válka, jak daleko jsou právě v přípravě toho komplexnějšího pozměňovacího návrhu, aby uspokojili nejen ty poskytovatele, to znamená poskytovatele sociálních, zdravotních služeb - města, kraje, obce a tak dále, ale i samozřejmě Evropskou komisi.
Děkuji moc.
