dovolte mi, abych jménem vlády České republiky uvedl tento sněmovní tisk číslo 805, a to je návrh státního rozpočtu na rok 2025. My vlastně postupujeme podle schváleného harmonogramu projednávání státního rozpočtu, takže vás určitě nepřekvapí informace, že tento návrh už projednal rozpočtový výbor. A ti z vás, kteří se toho jednání účastnili, tak vědí, že tam jsem měl velmi podrobné úvodní slovo, myslím si, že na plénu může být o něco kratší. Ale kdybyste pak žádali nějaké větší podrobnosti, jsem samozřejmě připraven, abych případně nějaké další detaily doplnil nebo odpovídal na vaše dotazy.

Návrh státního rozpočtu vychází z makroekonomické predikce Ministerstva financí, která byla publikována 22. srpna letošního roku. Já z ní odcituji jenom několik důležitých údajů, které byly potřebné pro sestavení návrhu rozpočtu. Jak jistě víte, změnili jsme v rámci konsolidačního balíčku i způsob projednávání státního rozpočtu v tom období, než přijde návrh státního rozpočtu do Poslanecké sněmovny. Pak jenom krátce okomentuji změny, které se staly mezi 31. srpnem a 30. září, kdy dorazil tento návrh do Poslanecké sněmovny.

V této makroprognóze se prognózuje růst české ekonomiky příští rok o 2,7 % HDP. Pokud to porovnáte s ostatními institucemi, které vlastně dlouhodobě dělají stejné makroekonomické - nebo zabývají se stejným problémem, to znamená, makroekonomickými predikcemi, tak zjistíte, že (je) to číslo někde na průměru odhadů ostatních institucí, ať už českých, nebo mezinárodních.

Důležitý faktor, který je sledovaný dlouhodobě, je průměrná míra roční inflace, která se příště odhaduje na 2,3 %, to znamená, inflace by měla příští rok být v tolerančním pásmu České národní banky. Jak jistě víme, inflační cíl stanovený (zákony?) je inflace 2 % HDP, toleranční pásmo je 1 % HDP, to znamená, 1 % inflace, takže 2,3 % je v tolerančním pásmu České národní banky.

Stejně tak odhadujeme, že v letošním roce - bylo taky v té makroprognóze - bude průměrná roční míra inflace 2,44 %. Co je důležité? V letošním roce odhadujeme růst objemu mezd a platů 7,1 %, v celé české ekonomice v příštím roce 6,4 %. Když to porovnáte s odhady průměrné míry inflace, tak v letošním i příštím roce je odhadován růst reálných příjmů zhruba o 4 % v průměru - samozřejmě netýká se to každého, bavíme se o průměrných číslech. To jsou podle mě základní a klíčové informace, na kterých byl postaven návrh státního rozpočtu.

Původní návrh měl pět základních priorit, díky ničivým původním tam přibyla priorita šestá, bohužel. Myslím, že nikoho z nás to netěší, ať už sedíme ve vládních, nebo opozičních lavicích. Chci ještě jednou poděkovat za rychlý průběh projednání novely státního rozpočtu na rok 2024, kde, jak si všichni pamatujeme, jsme na odstraňování povodňových škod a obnovu území po povodních vyčlenili 30 miliard korun. Bylo k tomu přijato doprovodné usnesení Poslanecké sněmovny. My jsme minulý týden ve středu schválili první rozpočtová opatření, (kdy?) čerpáme peníze z této vládní rozpočtové rezervy. A podle tohoto usnesení - nevím, jestli už to odešlo - ale budeme informovat Poslaneckou sněmovnu prostřednictvím rozpočtového výboru o těch usneseních. Jsou sice veřejná, ale myslím, že je v pořádku, že budeme informovat i speciálním dopisem, kde bude i popis těch rozpočtových opatřeních, nebude pouze usnesení vlády nebo rozhodnutí vlády.

Teď řeknu hlavní priority. Za prvé, pokračující konsolidace veřejných financí. Je to nepochybný trend, naposledy včera Eurostat publikoval výsledky, každý z nás si může ty výsledky přečíst a provést mezinárodní srovnání. Kdybych to měl zjednodušeně popsat, včerejší výstup Eurostatu, který posuzoval stav veřejných financí na konci pololetí roku 2024 , tak Česká republika má pod kontrolou jak dluh, tak celkovou míru zadlužení. Není to věc, kterou máme hotovou, kde bychom mohli říct, že už máme všechno splněno, ten trend musí pokračovat a je to taky obsaženo v doprovodném materiálu, v rozpočtovém výhledu na roky 2026 - 2027.

Druhou prioritou, která se bezesporu odráží v návrhu státního rozpočtu, jsou rekordní investiční nebo kapitálové výdaje. To číslo je zhruba 250 milionů korun. A co je důležité, rekordní částí této celkové sumy jsou národní kapitálové či investiční výdaje, které budou takřka 154 miliard korun, potom v úvodním slově to ještě okomentuji podrobněji. Pak samozřejmě zabezpečení prostředků potřebných k řešení dopadů povodně v roce 2024, v tomto případě se jedná o 10 miliard korun, které jsou ve všeobecné pokladní správě a jsou účelově vázány právě na tento jediný možný účel. Pokud se ukáže - a byla by to dobrá zpráva - že celkový rozsah škod bude nižší, tak se samozřejmě tyto peníze nebudou vyčerpat (vyčerpány?) a deficit bude nižší, než je předložený.

Velký důraz jsme kladli na posun ke znalostní ekonomice. Když se podíváte na meziroční zvýšení výdajů ve dvou klíčových oblastech, a to je věda, výzkum, inovace a vysoké školy, tak tam došlo k výraznému navýšení prostředků.

Návrh rozpočtu obsahuje plnění našich spojeneckých závazků a obsahuje obranné výdaje ve výši 2 % HDP. A když se podíváte na oblast sociálních výdajů, tak bezesporu tento návrh rozpočtu přispěje k udržení sociálního smíru v České republice.

A teď si zkusme říct pár základních čísel. Máme celkové příjmy, celkové výdaje a z toho vyplývající deficit - to je taky dnešním úkolem, aby Poslanecká sněmovna projednala tyto základní parametry státního rozpočtu. Debata o případných přesunech mezi kapitolami nebo uvnitř kapitol je samozřejmě součástí druhého a třetího čtení. Připomínám, že evropské peníze, respektive peníze z evropských fondů, se rozpočtují neutrálně, to znamená, ano, navýší celkový objem příjmů a celkový objem výdajů, ale jejich vliv (v) návrhu rozpočtu historicky je nula. Samozřejmě, realita každý rok je jiná, protože to není věc, kterou má v rukou kterákoliv česká vláda bez ohledu na politické složení této vlády, někdy je v tomto parametru Česká republika úspěšnější, to znamená, že čerpá více, než kolik předfinancuje, v některých letech z logických důvodů je větší částka na předfinancování než potom proplacené žádosti o platby.

Takže já bych se soustředil v debatě na čísla, která jsou bez těchto evropských peněz, ten objem pro příští rok je zhruba 153 miliard korun. Takže pokud řeknu, že celkové příjmy pro příští rok bez evropských zdrojů jsou 1 932 miliard - s dovolením, já budu zaokrouhlovat číslo za desetinnou částkou (čárkou) - tak je to meziroční nárůst o 6,6 %, je to ve vyjádření v penězích 120 miliard korun. Výdaje bez evropských peněz jsou 2 173 miliard a je to meziroční navýšení o 5,3 %, to znamená, že v návrhu rozpočtu příjmy státního rozpočtu rostou rychleji než výdaje a díky tomu můžeme mít nižší deficit než v roce 2024, a to je vlastně předmětem dnešního jednání. Přesto mi dovolte, abych v úvodním slově poskytl trochu detailnější pohled na příjmy státního rozpočtu v první části a v druhé části na výdaje státního rozpočtu.

Pokud se podíváme na strukturu příjmů, tak největší, objemově největší kapitolou jsou daňové příjmy, více než 1 bilion, 1 031 miliard, potom příjmy ze sociálního pojištění, které jsou 809 miliard, ostatní příjmy jsou 246 miliard. Myslím, že v příštím volebním období, možná i na konci tohoto volebního období, bychom mohli bez konkrétního návrhu zákona vést debatu, jestli by nebylo vhodnější sociální pojištění přejmenovat na sociální daň. Má to charakter sociální daně, v tomto případě, (když?) je tam strop, je to vlastně rovná daň. Každý ví, jak platí sám za sebe sociální pojištění či případně jak vysoké sociální pojištění platí jeho zaměstnavatel. A je to skutečně nejvyšší položka, pokud daňové příjmy potom rozpadneme na jednotlivé daně. 

Když se podíváme na jednotlivé daně, tak největší příjem je logicky z daně z příjmu a daně z přidané hodnoty. Teď budu mluvit jenom o té částce sdílených daní, které končí ve státním rozpočtu. DPH příští rok 414 miliard. Druhý nejvyšší příjem z daňových příjmů je daň z příjmů právnických osob, zhruba 244 miliard. Potom daň z příjmů fyzických osob ve všech třech kategoriích, které představuje daň z příjmu fyzických osob, ať už srážková daň ze závislé činnosti, nebo z podnikání. Je to 185 miliard. Všechny spotřební daně dohromady jsou 157 miliard. Ostatní daňové příjmy jsou mnohem nižší.

Pokud se podíváme na vývoj složené daňové kvóty, tak v dokumentaci ke státnímu rozpočtu máte vývoj tohoto parametru od roku 2018, kdy byl 34,6 %, po rok 2021, kdy byl 32,7 %. Náš odhad pro rok 2025 je 33,1 %. To znamená, zvýšení za ty čtyři roky o 0,4 %. Je to odhad, protože to se počítá k dosaženému hrubému domácímu produktu. Přestože ty prognózy jsou kvalitní, věrohodné a realistické, tak přece jen je to prognóza, není to skutečnost. Když se pohybujeme v desetinách, tak je třeba říct, že pokud odhadujeme, že příští rok by měl být hrubý domácí produkt zhruba 8,4 bilionu, neboli 8 400 miliard, tak potom 0,1 je pouhých 8 miliard. Samozřejmě součástí toho návrhu je to, co jsem říkal, sdílené daně. Návrh zákona vychází z platné legislativy, co se týče rozpočtového určení daní.

Přílohou tohoto materiálu nebo sešitu B státního rozpočtu je také přehled všech daňových úlev nebo daňových slev. Tam chci jenom připomenout, že objemově nejvýznamnější jsou ty, o kterých nikdo nepochybuje, o kterých se debata nevede, protože je to správně. Neboli základní sleva na poplatníka, která je objemově samozřejmě nejvýznamnější a další věci, které mnozí z občanů znají, jako jsou slevy na děti či partnery.

Důležitým parametrem každého rozpočtu je výsledek hospodaření důchodového systému. Už jsem říkal, že příjmy z pojistného se odhadují zhruba celkem na 809 miliard. Z toho ale příjmy na důchodové pojištění, na samotný důchodový systém, jsou 710,5 miliardy.

Když se podíváme na výsledná čísla hospodaření důchodového systému, tak v absolutních číslech - ne v relativních vůči HDP - byl schodek nejvyšší v roce 2023. Tam už máme skutečnost. Bylo to takřka 73 miliard. V letošním roce očekáváme kolem 55. Díky opatřením, které provádíme v legislativní oblasti, je předpoklad pro příští rok, že systém bude v deficitu 13 miliard korun, což je tedy výrazné zlepšení, které přispěje k dlouhodobé udržitelnosti důchodového systému jako celku.

Pokud se podíváme na výdaje, tak jak jsem říkal, výdaje bez evropských peněz jsou 2 173 miliard. Tady je samozřejmě otázka, kolik z těchto výdajů má charakter mandatorních výdajů, kolik výdajů má charakter kvazi mandatorních výdajů a kolik je těch ostatních, které jsou vlastně plně k dispozici politické reprezentaci, a záleží na konkrétních prioritách každé vládní většiny, kam tyto peníze v návrhu rozpočtu navrhne směřovat. Když se podíváte na tabulku, která je v tom sešitu B na straně 20, tak tam vlastně vidíte jak absolutní čísla, tak relativní čísla, kdy mandatorní výdaje vyplývající přímo ze zákona jsou skoro 1 400 miliard korun.

Změna, která se stala od roku 2022, je v tom, že se změnil charakter obranných výdajů. Do roku 2022, dokud jsme neměli uzákoněný zákon o financování obrany, to mělo charakter kvazi mandatorních výdajů a záleželo na konkrétním rozpočtu, jestli to bylo 1 % výdajů, 1 % HDP, 1,3 %, nebo 1,4 %. V okamžiku, kdy jsme to uzákonili - a to výraznou většinou i za podpory významné části opozice - tak to má logicky charakter mandatorních výdajů, protože tyto výdaje přímo vyplývají ze zákona.

Pokud si ale spočteme všechny mandatorní a kvazi mandatorní výdaje, tak dojdeme k tomu, že to činí 93 % celkových příjmů státního rozpočtu. To je systémový problém, který není jednoduché řešit. Jenom připomenu, že to číslo bylo nejvyšší v roce 2021, kdy to bylo 100,4 %, neboli mandatorní výdaje byly vyšší, než celkové příjmy státního rozpočtu. Pak to číslo klesá na 98, 93, 96 a opět 93 %. Takže k samotnému politickému rozhodování bez toho, že by to byly kvazi mandatorní výdaje, slouží pouhých 7 % celkových příjmů a pak samozřejmě navržený deficit. To se k tomu musí prostě připočíst. Těch 7 % by platilo v případě, že bychom museli vždy navrhnout a schválit vyrovnaný rozpočet.

Teď o něco podrobeněji k těm kapitálovým výdajům. Jak jsem říkal, takřka 250 miliard - 249,6. Z toho 96 miliard je předpoklad čerpání evropských fondů a 153,5 miliardy z národních zdrojů. V té tabulce máte číselnou řadu od roku 2019. Když si vezmeme národní zdroje, tak ty se pohybovaly v těch letech takto. Nejníže to bylo 75 miliard a nejvíce to bylo v letošním roce 118 miliard. Takže tady je dramatický skok meziročně ze 118 na 153,5 miliardy.

Co se týče evropských peněz, tak po loňském nepatrném snížení, nebo letošním, kdy očekáváme asi 67 miliard ve státním rozpočtu z těch evropských peněz - je to tím, že končí jedno programovací období, respektive skončilo na konci roku 2023 a rozbíhá se nové programovací období - tak v tom prvním roce nového programovacího období jsou logicky proplacené žádosti od evropských fondů nejnižší. Pro příští rok odhadujeme 96 miliard.

Jenom připomenu, že v roce 2022 to bylo 91, v roce 2023 to bylo 99, v předchozích letech to bylo kolem 70 miliard. Ale jak jsem říkal, je to částka, která se pohybuje v čase. Logicky čím víc se blíží konec programovacího období, tím vyšší úspěšnost a vyšší celkový objem proplacených evropských peněz za již zrealizované a uzavřené projekty. Děje se to zase bez ohledu na to, kdo konkrétně drží vládní většinu a kdo konkrétně je v opozici. Naposledy jsme viděli tento masivní jev třeba v roce 2015, kdy byl poslední rok prodlouženého období předchozího programovacího období. Na tom chci dokumentovat, že evropské peníze odhadované pro příští rok se pohybují ve standardních mezích roku či posledních dvou let, kdy nekončí programovací období.

Největší částku výdajů tvoří výdaje na sociální transfery. Pro mě z ne úplně pochopitelných důvodů - ale respektuji tu tradici, protože je to dlouhodobá tradice - se mezi sociální výdaje počítají i penze. Já si myslím, že to je spíš pohled účetní než věcný. Myslím si, že většina veřejnosti nechápe - a velmi správně nechápe - že by důchod byla sociální dávka. Sociální dávky jsou něco jiného než penze, ale z důvodu zatřídění a účetního pohledu jsou penze rozpočtovány v rámci sociálních výdajů českého státu.

Když se podíváte na podrobnou tabulku na straně 24 toho sešitu B, tak vidíte, že výdaje na sociální dávky navržené pro příští rok jsou zhruba 918 miliard. Z toho pochopitelně 717 miliard jsou výdaje na důchody a pak bych to mohl vzít podle objemu. Státní sociální podpora 61 miliard, nemocenské pojištění 47 miliard, příspěvek na péči v sociálních službách 45 miliard korun. Pak ostatní dávky jsou adekvátně nižší. K tomu se připočítávají v téhleté struktuře výdajů ještě peněžní transfery fyzickým osobám, ať už je to příspěvek na penzijní připojištění, platba do systému veřejného zdravotního pojištění za státní pojištěnce. To celkově přidává dalších takřka 180 miliard. Celkově výdaj do sociální oblasti činí podle tohoto návrhu 1 bilion 94 miliardy korun. Pak jsou podrobněji popsány jednotlivé částky toho sociálního systému a alokované částky návrhu státního rozpočtu.

Co je každoročně velmi sledovanou položkou, jsou výdaje státu v platové oblasti. Máte k tomu velmi podrobnou zprávu v dokumentaci ke státnímu rozpočtu, já zmíním jenom ta základní čísla. Ve schváleném rozpočtu na rok 2024 byly celkové výdaje na platy - zjednodušeně - a všechny druhy pracovního poměru a odvody 266,5 miliardy, návrh rozpočtu pro příští rok činí 286 miliard, meziroční navýšení o 19,5 miliardy, a to je 7,3 % navýšení celkového objemu platů. Pokud jsem říkal, že v celé české ekonomice se podle makro prognózy předpokládá, že objem mezd a platů poroste v průměru o 6,4 %, tady objem platů navržený růst je 7,3 %.

Je z toho vidět, že je to vyšší číslo, než je to v průměru v české ekonomice, tím pádem vyšší číslo objemově, než je to v soukromém sektoru.

Počet míst roste o 0,3 %, to znamená 100, 3 % proti státnímu rozpočtu pro rok 2024. Máte velmi podrobnou statistiku, kde kde to roste. V regionálním školství je to trošku zaokrouhleně plus 700 pracovních pozic, v našich ozbrojených silách, to znamená příslušníci a vojáci plus 850 pozic, zaměstnanci příspěvkových organizací plus 500 pozic. Současně platí, že snižujeme počet úředníků pod státní službou takřka o 500 pozic a počet pozic úředníků pod zákoníkem práce o 170 pozic. To znamená, celkově je to o 0,3 nahoru, ale je to způsobeno v dobrém slova smyslu nárůstem počtu příslušníků našich ozbrojených sborů a nárůstem počtu pracovních míst v regionálním školství. Pak máte velmi podrobně rozčleněné ty platové platové výdaje podle typu, podle charakteru těch, kteří ty platy ze státního rozpočtu obdrží, ať už to jsou organizační složky státu, nebo příspěvkové organizace. Tady vidíte, že v organizačních složkách státu v průměru ten objem roste o 7,6 % a v příspěvkových organizacích státu o 7 %.

Průměrný plat, když to přepočteme z těch procent na číslo, tak průměrně v obou dvou těch kategoriích roste průměrný plat o 3 000 korun podle návrhu státního rozpočtu. Chci jenom uvést na pravou míru, že občas se ve veřejném prostoru vyskytuje vyjádření odborů, že platy porostou o 1 400 korun, tady se ale směšuje celkový růst platů v průměru o 3 000 korun a růst platů jedné části platu, a to je tarifní. A myslím, že musíme si dávat pozor na to, když tu částku konkrétně komentujeme, zda je to celkový růst platů. To, myslím, každého, který bere plat, zajímá. A druhá věc, z čeho je to složeno. Ano, udělali jsme dohodu s odbory v těch přílohách, podle kterých se odměňují státní zaměstnanci jedna a čtyři (?), že v průměru tarifní plán, nebo ne v průměru, tarifní plat poroste v těchto skupinách o 1 400 korun. Jiná dohoda je v oblasti školství, to je jiná tabulka, jiná příloha k tomu, jak se odměňují, a jiná věc je, jak je to řešeno v ozbrojených sborech. Ale ten průměr je jasný a máte tam vlastně odvozeno i o kolik roste objem platů příslušníků a vojáků. Je to o 7,1 %.

Takže opravdu je tam velmi podrobná statistika a je tam taky velmi podrobná statistika, v kterých oblastech jsou státní zaměstnanci, respektive zaměstnanci, placeni ze státního rozpočtu. Já vím, že my to tady všichni víme, ale protože průběh debaty o státním rozpočtu nesledují pouze členové parlamentu, ale i veřejnost, tak chci říct, že to zdaleka nejsou pouze úředníci. V těch organizačních složkách státu je to 50 000 pracovních pozic. Máme takřka 69 000 pracovních pozic v ozbrojených sborech. Největší skupinou na počet pracovních úvazků jsou učitelé. Tam je 155 000 pracovních pozic, ostatních pedagogů 47 000, pak máme nepedagogy v regionálním školství, těch je takřka 60 000, vojáků 30 000, v ústředních orgánech státní správy, to jsou ministerstva a ostatní ústřední orgány státní správy, je to 22 000 zaměstnanců.

Myslím, že je korektní v tomto posuzovat velmi přesně, a neříkat, že všichni, kteří jsou placeni ze státního rozpočtu, jsou úředníci.

Pak vlastně máte po těch jednotlivých skupinách i vývoj počtu pracovních míst v letech, tak jsem říkal, největší počet pracovních pozic je v regionálním školství, kdy největší číslo bylo v roce 2023, to bylo více než 271 000 pozic a mezi roky 2024 a 2025 je mírný nárůst, o kterém jsem před chvílí mluvil, těch pozic pro příští rok rozpočtovaných, ne obsazených, rozpočtovaných, je necelých 262 000.

Stejně tak tam máte podrobné tabulky ostatních kategorií zaměstnanců, kteří jsou placeni ve státním rozpočtu, a pak jsou tam i ty průměrné platy. Možná bychom mohli říct, že průměrný plat v ordinační (organizační?) složce státu v roce 2025 bude takřka 49 000, meziroční navýšení o těch 7,1 %, což je 3 250 korun, a pak tam vidíte další. V příspěvkových organizacích státu je ten plat o něco nižší, průměrný, a to je zhruba 46 000, meziroční nárůst o 2800. V průměru, když to sečteme, je to 3 000 korun měsíčně navíc.

V další části toho materiálu jsou popsané především běžné výdaje, potom užší běžné výdaje, to je to, co my všichni známe, na typické provozní výdaje, energie, služby a podobně.

Možná bych mohl zmínit jednu významnou položku výdajů státního rozpočtu a ona se tak poeticky jmenuje výdaje na obsluhu státního dluhu, zjednodušeně řečeno, to jsou úroky za dluh České republiky, a ty budou bohužel v příštím roce činit 100 miliard korun. Jenom připomínám, že v roce 2022 to byla polovina, to bylo 50 miliard korun. Pokud si teda řekneme, že navržený deficit bez těch 10 miliard na povodňové škody je 231 miliard, tak z této částky 100 miliard je ten nejvíce mandatorní výdaj, to znamená platba úroků. Víte, že díky fiskální politice vlády si Česká republika drží velmi vysoké ratingové hodnocení. To není věc a někdo říká PR, nebo že to není důležité, to má bezprostřední vliv na to, za kolik peněz si Česká republika je schopna půjčit. Někdy se někdo ptá, proč se v konkrétním roce půjčuje více peněz než je navržený deficit. No, protože některé ty dluhy jsou splatné v konkrétním kalendářním roce, a k tomu slouží vlastně konkrétní podrobný materiál Ministerstva financí, který si každý, kdo má zájem, najde na stránkách Ministerstva financí.

Pokud si řekneme a vrátíme se k té otázce 2 % obranných výdajů, tak tady podle zákona vycházíme ne ze srpnové, ale z dubnové makroprognózy. Vezmou se čísla z dubnové makroprognózy, z toho se odvodí 2 % HDP, takže ty obranné výdaje podle zákona jsou takřka 161 miliard korun. Z toho je částka více než 154 miliard přímo v rozpočtu rozpočtové kapitoly Ministerstva obrany a zhruba 6 miliard je v ostatních rozpočtových kapitolách. Jak mnozí z nás, a je jedno, jestli jsou ve vládní či opoziční lavici, správně upozorňují, to je věc, která nakonec podléhá schvalování NATO, zda tyto obranné výdaje jsou vydány na obranu nebo ne.

My to vlastně máme letos poprvé, příště (?) je to podruhé, takže ještě nemáme ani finální ... (nesrozumitelné) za rok 2024, ale pro rok 2025 jsme opatrnější než v roce 2024. A ten procentuální podíl celkových výdajů Ministerstva obrany na celkových obranných výdajích je prostě vyšší v roce 2025 než v roce 2024.

Myslím, že komentář k jednotlivým rozpočtům kapitol přednesou jednotliví členové vlády, správci těch konkrétních kapitol. Já jsem mluvil o státním dluhu a o tom, kolik nás bude stát obsluha státního dluhu. Tady je dobré mezinárodní srovnání, z kterého nevycházíme vůbec špatně, kolik procent vůči HDP jsou celkové výdaje státu na dluhovou službu. V našem případě docela jednoduše, pokud máte 100 miliard a máte 1 % HDP, zhruba 84 miliard, tak každý si dopočte, že to je těsně nad 1 % HDP výdajů na dluhovou službu.

Pak je velká kapitola Všeobecná pokladní správa, o té mluvím proto, že ji spravuje Ministerstvo financí, a tady vlastně klíčovým výdajem jsou platby za státní pojištěnce. Víte, že jsme poprvé v historii České republiky vlastně uzákonili valorizační vzorec, takže přesně podle toho valorizačního vzorce jsou navýšeny platby za státní pojištěnce o 2,4 %, a to činí 3,6 mliardy korun.

To bych řekl, že jsou základní parametry státního rozpočtu. Teď krátký komentář, co se stalo mezi prvním návrhem rozpočtu, který byl zveřejněn na konci srpna, a tím návrhem, který doputoval do Poslanecké sněmovny. O 10 miliardách určených na odstraňování povodňových škod, a to si myslím, že o tom nebude politický souboj, jsem mluvil. Takže na straně příjmů žádná změna mezi srpnem a zářím, a na straně výdajů, v srpnu byl navržený deficit 230 nakonec, ten deficit 231, a ta 1 miliarda byla alokována do rozpočtu vysokých škol. To jsou vlastně jediné změny, které nastaly v tom projednávání. Teď pominu změny uvnitř kapitol, ale to je docela logické.

A v poslední části svého vystoupení se chci vyjádřit k tomu, k čemu je směřována největší kritika tohoto rozpočtu, a chci říct, že beru stanovisko Národní rozpočtové rady vážně. Ale co je třeba říct, podle zákona o rozpočtové odpovědnosti máme nejenom Národní rozpočtovou radu, ale taky nezávislý orgán, a to je výbor pro rozpočtové prognózy. Když jsem říkal, že návrh rozpočtu vychází ze srpnové makroprognózy, tak tento nezávislý výbor všemi hlasy označil srpnovou makroprognózu za realistickou, neboli v této chvíli odpovídající všem známým skutečnostem, ani optimistickou, to znamená, že se prognózuje příliš vysoký hospodářský růst, nebo na druhé straně ani pesimistickou, kdyby se domnívali tito experti, že růst bude vyšší než prognóza, z které vychází státní rozpočet.

Stejně tak tento výbor pro rozpočtové prognózy označil daňové příjmy, z kterých vychází, a vlastně celé příjmy státního rozpočtu, které vycházejí z této makroprognózy, za realistické. Nebylo to poměrem 7 : 0, 5 : 2, ale většinově nezávislý orgán, který jsme si ze zákona zřídili, he označil za realistické.

Ve veřejném prostoru se nejvíce debatují dvě položky, tak dovolte, abych se k nim vyjádřil a zkusil to popsat, že škrtnu nějaké nuly, aby bylo jasné, v jakém poměru se bavíme. Tak první položka, o které se vede debata, jsou příjmy z emisních povolenek. Tady vychází Ministerstvo financí a vláda z expertního názoru Ministerstva životního prostředí, které odhadlo příjmy z emisních povolenek na rok 2025 v intervalu 17 až 32 miliard a doporučilo do rozpočtu uplatnit částku 30 miliard. My jsme ji nějak neměnili jako Ministerstvo financí, dali jsme ji do návrhu rozpočtu a vláda tento návrh snížila. Ano, nikdo z nás není schopen říct přesně, jaká bude cena emisní povolenky, a teď se říká, že tam je rizikových, a proč ne, můžeme takhle označit, nějak to nezpochybňuji, 10 miliard.

Já bych to chtěl zasadit, ale do kontextu celkového rozpočtu. Každý z nás si umí představit, že si naplánuje, že například rodina bude mít příjem 20 000 korun. V tomto případě 2000 miliard. A toto riziko, které nepopírám, je ve výši 100 korun z těch 20 000. Jinými slovy říkáme, máme naplánované příjmy ve výši 20 000, 19 900 nikdo nezpochybňuje, a rizikových může být 100 korun z těch 20 000. Omlouvám se, škrtl jsem ty nuly pro lepší představivost. Každý z nás si umí poctivě odpovědět na otázku, zda to taková domácnost zvládne, nebo firma, když místo 20 000 obdrží 19 900. Moje odpověď je, že ano. A zcela logicky, když je tam více nul, si s tím poradí i státní rozpočet, kdyby tato situace nastala.

Druhá věc, která se hodně debatuje ve veřejném prostoru, jsou platby za obnovitelné zdroje, a tady vlastně taková nepřímá úměra, čím je levnější cena silové elektřiny, což je dobrá zpráva pro všechny spotřebitele, ať už domácnosti, instituce, nebo firmy, tím větší je vlastně dotace na ty obnovitelné zdroje. A naopak, čím je dražší elektřina, tím je nižší dotace na tyto obnovitelné zdroje.

A my máme dvě možnosti. V okamžiku, kdy vidíme pozitivní trend, kdy se snižuje cena silové elektřiny, a vidíme to všichni na složenkách, tak buď budeme platit ten rozdíl, který vychází, nebo se pokusíme nějakým způsobem zmenšit tu celkovou platbu za obnovitelné zdroje. A musíme si říct, kdo to platí. Platí to pouze daňoví poplatníci, nikdo jiný to neplatí. Ano, platí to dvěma způsoby. Přímo, to každý vidí na složence, ať už domácnost, firma, instituce, škola, nemocnice, ta má tu kolonku, anebo se to platí, zbytek se platí prostřednictvím státního rozpočtu. Ale státní rozpočet nemá žádné jiné peníze než opět peníze daňových poplatníků, které odvedli do státního rozpočtu. Ano, je to méně vidět, míň vidět, myslím, že, a to nenavrhuji, že kdyby to bylo celé vidět na té složence, možná by to bylo od věci, i s tou poznámkou, že to platí stát, ne že by by byly ty faktury vyšší, tak by bylo zcela jasné.

Myslím, že je legitimní úsilí nás všech bez ohledu na to zase, jestli jsme ve vládní, nebo opoziční lavici, abychom se pokusili tento objem snížit. My dneska některé návrhy projednáme v přestávce projednávání státního rozpočtu na vládě, a potom to s panem ministrem průmyslu a obchodu představíme. Já už jsem se domluvil, že tyto návrhy pošleme i opozici, aby je měli k dispozici, a věřím, že se nám podaří snížit celkový objem těchto plateb, a to je dobrá zpráva pro všechny, kteří to platí, že to platí, připomínám znovu, daňoví poplatníci, a platí to buď přímo na té složence, nebo nepřímo prostřednictvím státního rozpočtu.

Ale kdybych použil stejnou metodu výpočtu a toho přiblížení k těm 20 000, tak expertní odhady říkají, že kdybychom neudělali nic, nechali to běžet samospádem, tak by bylo potřeba proti státnímu rozpočtu přidat na výdajích asi 116 možná, 17 miliard. Zazněla informace na jednání rozpočtového výboru z úst předsedy Národní rozpočtové rady, abych nebyl zpochybňován, že to číslo si připravilo Ministerstvo financí. V této chvíli jsme v situaci, kdy říkáme, že ta domácnost si naplánuje výdaje 22 000, a při tom, když nebude nic dělat, tak budou o 160 možná, o 200 korun vyšší, abych se nepřel, jestli je to 16, nebo 20 miliard.

A položím stejnou otázku řečnickou, jakou jsem mu položil před chvílí u těch příjmů. Tak si představte tu domácnost nebo firmu, instituci, která má mít 22 000 výdaje, a budou buď 22 160, nebo 22 200. Ale v případě, že má fakt jenom těch 22 000, tak z těch původně plánovaných 22 tisíc škrtne výdaje buď ve výši 160 korun, nebo 200 korun. Logická odpověď, jestli si s tím každý poradí, je: ano, každý si s tím poradí. A stejně tak bude postupovat vláda a státní rozpočet v roce 2025.

Pokud se ukáže, že ani ta opatření nepovedou k tak výrazné úspoře, no tak to stát nakonec zaplatí, respektive daňoví poplatníci to zaplatí, a my škrtneme jiné výdaje. Myslím si, že v tom přirovnání, jestli máte škrtnout 160 korun nebo 200 korun z 22 000, tak je to úkol řešitelný. Když k tomu zase zpátky přidám ty nuly, tak je to zhruba půl procenta příjmů a necelé 1 % výdajů. Ano, rozumím tomu, že dneska to uslyším opakovaně, jak je to rizikové, to nezpochybňuji, jenom říkám, že je to řešitelné. Slyšeli jsme opakovaně z úst opozice v předchozích rozpočtech, že to nedopadne, ten plánovaný deficit, tak jak byl naplánován. Dneska už víme a známe výsledky, že zatím se nám vždy podařilo dodržet plánovaný rozpočet, a nemám žádné obavy, že to bude stejné i v roce 2025.

Ale současně podtrhuju větu, že to nezlehčuji, nezpochybňuji a nepopírám. Ale současně říkám, že se pokusíme ten objem snížit, a pokud tam ty peníze nebudou stačit, tak je logicky stát zaplatí, protože to jsou mandatorní výdaje, má to charakter mandatorních výdajů a holt ušetříme někde jinde. A když se vrátím k tomu přirovnání s tou rodinou, tak se určitě shodneme, že to je částka řešitelná, není to 5 % rozpočtu, není to 10 % plánovaných výdajů, je to necelé 1 %.

A teď bez toho, abych něco kritizoval, jenom popíšu fakt. Když se podíváte na výsledky rozpočtu a na schválené rozpočty v předchozích letech a škrtneme covidové roky z pochopitelných důvodů, a ty do té statistiky nezahrneme a podíváme se vlastně do normálních let, kdy nepřišel žádný externí šok, ať už energetická krize, válka na Ukrajině nebo covidové roky, tak zjistíte, že rozdíl mezi schváleným rozpočtem a výsledkem rozpočtem (hospodaření?) na příjmové i výdajové straně je mnohem vyšší než tady zmiňovaných 10 miliard na straně příjmů nebo 16 až 20 miliard na straně výdajů. A to je prostě fakt, to není žádná kritika. Zase, když použiju přirovnání z firmy, instituce nebo domácností, i tato čísla, třeba 30, 40 miliard rozdílu mezi schváleným rozpočtem a výsledkem hospodaření procentuálně, jsou vysoko nad 95, možná nad 97 procenty.

Takže to berte spíš jako popis stavu, popis věci, toho, že ty všechny problémy řešitelné prostě jsou. Jiná debata je, a to je politická debata, kam ty výdaje směřovat, zejména ty, které nemají charakter mandatorních, kvazimandatorních, to je naprosto legitimní. Každá politická strana či hnutí, v případě naší Sněmovny má svůj politický program a logicky, pokud chce naplňovat svůj politický program, tak směřuje peníze v návrhu rozpočtu nebo úprav rozpočtu do těch oblastí, které konkrétní politická strana či hnutí považuje za prioritní. To je naprosto normální. To se dělo, když jsme seděli v opozičních lavicích nebo ve vládních lavicích.

Děkuju za možnost takhle podrobněji uvést státní rozpočet. Chtěl jsem reagovat i na ty nejčastější výtky. My jsme si to říkali na rozpočtovém výboru, bezesporu zazní i dnes. Takže jenom zopakuji, vím o nich, nezpochybňuji, nezlehčuji, ale jsem přesvědčený, že je to zvládnutelné. A na závěr bych chtěl poprosit jménem vlády České republiky, abyste v prvním čtení schválili základní parametry státního rozpočtu, protože ten rozpočet, návrh rozpočtu je dobrý a realistický.