Předloženým parametrickým změnám v důchodové oblasti, které mají za cíl udělat z České republiky ostrov pracujících starců uprostřed Evropy a které jsou zcela nepřesně označovány důchodovou reformou, se podrobně věnujeme už několik měsíců. Proto je myslím nejvyšší čas podívat se také na to, jak by měla vypadat reforma skutečná. Její atributy jsou totiž známé a veřejně dostupné. A skutečně se nejedná o žádnou raketovou vědu. Ať už budeme hledat inspiraci v každoroční zprávě o penzích z dílny OECD, v demografických a ekonomických projekcích Evropské komise nebo studiích Světové banky, dojdeme k poměrně vzácné shodě na zhruba šesti pilířích, jak by taková reforma měla vypadat.

Prvním z klíčových bodů, na které odborníci na penzijní systémy a jejich reformy kladou důraz, je stabilita důchodového věku a zohlednění zdravého stárnutí. Analýzy Evropské komise i OECD se totiž shodují na tom, že státy by při svých reformách měly zohledňovat nejen délku života jako takového, ale také jeho kvalitu a zejména zdraví člověka v pozdním věku. A žádná ze studií nezapomíná dodat, že reformy by měly zahrnovat i flexibilní odchod do důchodu podle fyzické a psychické náročnosti povolání.

Druhým z klíčových bodů důchodové reformy by měla být podpora soukromého spoření; v českých podmínkách známého jako takzvaný třetí pilíř. Je přece logické, že právě prostřednictvím zajímavých nástrojů pro vlastní zabezpečení na stáří, které stát podporuje daňově nebo státní podporou, získává důchodový systém nepostradatelné finanční prostředky navíc, které mu pomáhají k tolik požadované dlouhodobé stabilitě.

Do třetice férové financování a redistribuce. Ačkoliv u daní i veřejných financí je vždycky trochu ošemetné mluvit o spravedlnosti, měly by příspěvky do systému být rozloženy tak, aby nebyla zatížena pouze nejmladší generace, ale jednotlivé věkově i příjmově segmenty byly zatíženy co nejspravedlněji. Dokonce v této souvislosti hovoří studie OECD a Světového ekonomického fóra o možnosti zvýšit udržitelnost důchodového systému explicitně tím, že státy zapojí investice z ekonomického růstu jako nový finanční zdroj. Hovoří se zde doslova o přesměrování části hospodářského růstu do důchodového systému coby efektivní alternativě jiných kroků, a to zejména tehdy, je-li kombinováno s vyššími investicemi v rámci penzijních fondů.

Čtvrtým prvkem, který by podle relevantních studií měla obsahovat kvalitní důchodová reforma, jsou strategické investice pro dlouhodobé financování. Některé země, jako například Norsko, úspěšně zavedly strategické fondy pro podporu důchodového systému. Tyto fondy investují do dlouhodobě výnosných aktiv, aby posílily stabilitu důchodového systému i v časech ekonomické stagnace či krize. V českých podmínkách se sice nemůžeme opírat o bohaté zásoby zemního plynu jako tento skandinávský vzor, rozhodně se ale jako alternativa ke zvážení nabízí třeba investice do jádra, kam hodláme v následujících letech investovat nejméně 400 miliard korun.

Pátý prvek se může na první pohled jevit jako doplňkový. Ale není tomu tak. Jedná se totiž o požadavek transparentnosti a dlouhodobé udržitelnosti. Podle STEM přes 60 procent Čechů považuje za důležité, aby byla reforma srozumitelná a dlouhodobě udržitelná, aby se podmínky důchodového zabezpečení neměnily každých několik let. Je to logické, protože stabilní podmínky a transparentnost jsou hodnotou univerzální, která má svou vysokou cenu i v oblasti daní nebo průmyslových regulací.

Jako další pilíř je pak doporučováno zohlednit rodinné povinnosti a výchovu dětí, protože porodnost je alfou a omegou udržitelnosti penzijního systému. Zde může jít Česká republika dlouhodobě příkladem, protože jak prvek vyšších důchodových nároků z titulu rodičovství, tak snížení věku odchodu do důchodu pro matky jsou již léta součástí našeho penzijního systému, a je tomu tak dobře.

A teď, když jsme si řekli atributy důchodové reformy, tak jak si ji představují etablované instituce, jejichž studie musí být Ministerstvu práce a sociálních věcí známé minimálně stejně dobře jako mně, přichází chvíle na klíčový dotaz. Splňuje předložený návrh zákona parametry kvalitní důchodové reformy? Odpověď zní ne, a to v každém jednom z představených bodů. Ne, návrh nezohledňuje zdravé stárnutí. Počítá naopak s pevným navázáním odchodu do důchodu na předpokladu nekonečného růstu délky života, a to zcela bez ohledu na to, že často se jedná o život na plicních ventilátorech nebo v sanatoriích. Zkrátka a dobře údajná reforma funguje tak, že pokud systémy na ministerstvech zjistí prodlouženou délku života, okamžitě oddálí všem budoucím generacím nárok na zasloužený odpočinek v důchodu. Průměrná délka dožití minus dvacet jedna a půl a hotovo.

Podporuje návrh soukromé spoření v českých podmínkách známé jako třetí pilíř? Ani náznakem. Naopak, podle nejnovějších statistik třetího pilíře za této vlády počet lidí, kteří si dobrovolně spoří na důchod, poklesl o 400 000. A o nové možnosti, takzvaném DIPu neboli dlouhodobém investičním produktu podle zveřejněných šetření po 11 měsících neslyšely dvě třetiny obyvatel naší země. Pokud by někdo čekal, že důchodová reforma bude přicházet s výraznějšími daňovými úlevami, motivačními programy pro živnostníky a zaměstnavatele nebo třeba informační kampaní, která by upozorňovala na důležitost vlastního zabezpečení na stáří, musí být velmi zklamaný. Nic takového ani náznakem údajná reforma neobsahuje. Ba dokonce po přečtení zákona nemůžeme mluvit ani o základní koordinaci s Ministerstvem financí, které má třetí pilíř v gesci. Troufám si tvrdit, že tu reformu na Ministerstvu financí pořádně ani neviděli.

Co požadavek férového financování a distribuce? Tak tady má zákon jasno. Distribuce ano, ale pouze jedním směrem, a to směrem od lidí do státního rozpočtu. Cílem zákona totiž je co nejvíce zkrátit pobyt v důchodu silným ročníkům sedmdesátých let, takzvaným Husákovým dětem.

A to bude znamenat historicky největší ránu pro peněženky jedné z generací. Na základě technokratických predikcí prodlužování délky života hodlá Fialova vláda zkrátit důchodový věk milionům Čechů, a tím již v roce 2050 odklonit od budoucích důchodců do státního rozpočtu zhruba 170 miliard korun ročně, které sebere silným ročníkům sedmdesátých let, protože není schopna dělat kroky nezbytné k tomu, aby zajistila obyvatelům naší země zasloužený pracovní odpočinek po dosažení 65 let věku.

Co pilíř strategických investic, který má vláda dokonce vetknutý do svého programového prohlášení? Samozřejmě ani stopy. A když si tento záměr dovolíme připomenout my jako opozice, ministru financí je to nepokrytě k smíchu. Mně ale k smíchu nepřijde, že vláda neplní jeden z vlastních závazků a jedno z hlavních doporučení nejrespektovanějších pracovišť příslušné oblasti. Ministr financí by se měl přestat programovému prohlášení vlastní vlády vysmívat a měl by na pilíři státních investic raději začít pracovat. Času málo, práce hodně, chtělo by se říct. Také by měl přestat podporovat daňové úniky, výplaty na ruku a zaměstnávání načerno, o jehož boomu hovoří i generální ředitelka finanční správy. Všechno jsou to totiž oblasti, které mají na náš penzijní systém velmi negativní dopady.

A co transparentnost a dlouhodobá udržitelnost reformy? No, tady je to obzvlášť pikantní. Návrh důchodové reformy je totiž udržitelný asi tak, že neudržel pohromadě ani během svého vlastního projednávání ve Sněmovně, kde má vládní koalice pohodlnou většinu. Mám nyní na mysli zásadní změny, které k vlastnímu zákonu na poslední chvíli načetla sama koalice.

Změna první, která navzdory všem dosavadním koaličním proklamacím o potřebě nekonečného růstu odchodu věku do důchodu zavádí strop pro odchod do důchodu maximálně na 67 letech. A změna druhá, která brutálně a necitlivě omezuje takzvané náročné profese, tedy okruh pracovníků, kteří mohou jít do penze dříve.

Dva jasné důkazy, že nejde o žádnou připravenou reformu, ale obyčejný seznam nesourodých nápadů, které nejsou nijak provázány, nemají žádný společný cíl a už vůbec nesledují to, co bylo slibováno, tedy spravedlnost a férové důchody.

Jak vidíte, naše přesvědčení, že toto není žádná důchodová reforma, má velmi silnou oporu v datech i v mezinárodním srovnání. Zkrátka a dobře při prvotním srovnání se základními požadavky na důchodovou reformu tento Jurečkův paskvil neobstojí a shoří jako papírová růže. Přitom hovoříme o zákonu, který se týká úplně každého, o zákonu, který má podle předkladatelů zachránit důchodový systém před kolapsem a zajistit férové důchody i budoucím generacím.

Očekávala bych, že takový zákon bude v detailu veřejnosti představen a vysvětlován ve všech svých souvislostech dlouho předtím, než bude vládou odsouhlasen a odeslán do Poslanecké sněmovny. Očekávala bych, že takový zákon bude srozumitelný každému občanovi. Každý si na jeho základě dokáže představit svou situaci a upravit životní strategii. Také bych očekávala, že takový zákon bude zevrubně posouzen a podpořen argumenty a analýzami širokého spektra odborníků od pojistných matematiků, demografů, sociologů, ekonomů přes prognostiky a ekonomy až ke specializovaným právníkům.

Očekávala bych, že takový zákon bude projednán se sociálními partnery a bude i pro ně akceptovatelný a proveditelný. A v neposlední řadě bych očekávala, že takový zákon bude prodiskutován se všemi významnými politickými stranami a případně konsensuálně upraven tak, aby odolal politickým cyklům. Myslím, že by to v případě tak zásadní změny, nazývané dokonce důchodovou reformou, mělo být normální. Jako projev úcty k občanům a pokory k rolím, které jako zákonodárci plníme. Nic z toho se nestalo.

Už před druhým čtením jsem hovořila o náhlých zásadních změnách, které byly avizovány a vzešly z debat mezi prvním a druhým čtením. Opatření, která byla vydávána za nedotknutelné pilíře reformy, se z hodiny na hodinu od základu změnila. Hovořilo se o zmírnění tempa růstu důchodového věku a faktickém zachování výchovného na první a druhé dítě. Změn načtených koaličními poslanci je ale daleko víc a u některých si ani koalice nebyla jista, zda je vlastně chce. Nejen že lidé vůbec nevědí, co je čeká, a to ani v příštím roce, natož v delším horizontu. Ani oni koaliční poslanci nevěděli, jakou podobu reformy připravili.

Mezi dny 2. a 4. října 2024 byly pozměňovacími návrhy koaličních poslanců změněny tři základní pilíře reformy, prohlašované až do té doby za nedotknutelné a nezpochybnitelné, pro budoucnost důchodového systému nezbytné. Ze strany KDU-ČSL přišel požadavek na zastropování věku odchodu do důchodu na 67 letech. Na kafkovské tabulky, podle kterých bylo nutné prodlužovat odchod do penze donekonečna, se rázem zapomnělo. A základní pilíř reformy, dalo by se říci, se tedy silně rozkýval. Proč máme věřit jakýmkoliv výpočtům, když už neplatí ty z původního návrhu, u tohoto prý nejdůležitějšího opatření? Výchovné ve výši 500 korun se fakticky vrací pro první a druhé dítě všem, u nichž přilepšení k důchodu podle fiktivního vyměřovacího základu bude nižší než 500 korun. Bez výpočtu dopadů to najednou jde? Náhrada výchovného fiktivním vyměřovacím základem měla podle původní argumentace vést k potřebným úsporám a spravedlivému ocenění péče. A pak přišel po mém soudu v reakci na požadavek KDU-ČSL zastropovat důchodový věk na 67 letech ze strany TOP 09 a ODS požadavek na brutální omezení počtu profesí, na které se vztahuje snížení důchodového věku pro náročné profese. To by se podle nich mělo týkat jen malé skupinky lidí ve čtvrté rizikové kategorii.

Proč má kdokoliv věřit, že tentokrát je to spravedlivé a správné? Najednou koaliční poslanci objevili, že původní výběr čtyř rizik ze sledovaných třinácti není řádně zdůvodněn a že je třeba se rozhodovat až po vyhodnocení zkušeností? Pozměňovacích návrhů je mnohem víc, některé mají spíše technický charakter, ale i tak svědčí o zmatečné přípravě a nedomyšlených souvislostech nebo také o tom, že se koaliční poslanci o skutečný obsah důchodové reformy po celou dobu přípravy vůbec nezajímali, a teprve na poslední chvíli zjistili, co v ní je. Časy vložení některých návrhů tomu nasvědčují více než přesvědčivě.

V další fázi během projednávání v garančním výboru se koaliční poslanci nedokázali na první pokus v dostatečném počtu dostavit ani na jednání výboru a při druhém jednání nepodpořili ani návrh vlastních kolegů týkající se zúžení okruhu náročných profesí s nárokem na snížený odchod do důchodu. Od začátku jsem tento pozměňovací návrh označovala za politický handl. Ukázalo se, jak je takový handl nejistý, vztahy v koalici vratké a spoléhání na politickou dominanci ošemetné.

A podle všeho se teprve teď koaliční strany ve Sněmovně dohodly, jak že tedy budou nakonec hlasovat, a to i díky STAN. Podle všeho bude zaveden limit 67 let a o omezení náročných profesí se dál bude debatovat. Slyšíte správně? Debatovat! Takže z politického handlu vznikne díky hnutí STAN debatní kroužek. A z debatního kroužku samozřejmě nikdy nic kloudného nevznikne. Opravdu si myslíte, že takhle má vypadat zodpovědná příprava důchodové reformy? To jsou promyšlená, o analýzy a odborné argumenty opřená a konsenzuálně prodiskutovaná opatření? K takto vzniklému systému mají mít důvěru? Tak si vážíte občanů?

Ujišťuji vás, že žádnou ze změn zhoršující postavení stávajících či budoucích důchodců nepodpoříme, ať už byla v původním návrhu, či je obsahem pozměňovacích návrhů. Jsem přesvědčena, že voliči vládním stranám nezodpovědný přístup k důchodům nezapomenou. Naopak předkládáme vlastní návrhy, které vrací do zákona jistoty valorizací řádných i předčasných důchodů podle předchozích valorizačních vzorců a úprav. Trváme také na zastropování důchodového věku na 65 letech a na zachování výpočtového vzorce pro budoucí důchody. Vracíme možnost odchodu do předčasného důchodu. Podporujeme zachování růstu důchodů pracujícím důchodcům a protože zvýšení o 0,4 %, vyměřovacího základu je skutečně málo, navrhujeme zvýšit koeficient na 1,5 % vyměřovacího základu. Přepočet bude podle našeho návrhu prováděn ex lege bez žádosti příjemcem důchodu. A v neposlední řadě navrhujeme navýšení valorizace důchodů v termínu od 1. 1. 2025 o 500 korun do zásluhové části pro každého.

Vážení kolegové, přiznejte si, že přístup koalice k přípravě reformy je naprosto diletantský. To je vysvětlení, proč se ho ANO neúčastní. Přiznejte si, že proklamovaný cíl - férové důchody pro budoucí generace - tenhle chaos nemůže zajistit. Kde jsou výpočty a analýzy? Kde jsou ty krásně barevné grafy ohledně udržitelnosti, které před dvěma roky ukazoval pan ministr Jurečka? Jak je možné, že se základní opatření reformy mění opakovaně v řádu hodin během druhého čtení? Jak je možné, že postoj koalice k jejím vlastním zásadním návrhům se dohaduje den před zahájením třetího čtení? Jediný výsledek je nejistota a pocit ohrožení u lidí, kteří už v důchodu jsou, stejně jako u těch, kteří do něj míří či svou pracovní kariéru teprve zahajují. Nikdo se nemůže spolehnout vůbec na nic a nejméně ze všeho na stát reprezentovaný touto vládou. A tohle napravit bude opravdu těžké.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi ještě makroekonomický pohled. Česká republika dnes vydává na důchody něco mezi 8 - 9 % HDP. V okamžiku, kdy půjdou dnešní padesátníci do důchodu, to bude asi 11,5 % HDP, tedy tolik, kolik již dnes dává třeba Polsko, Finsko, Rakousko nebo Francie. Možná se ptáte, jak to ty ostatní země zvládají? No, zvládají to tak, že jejich vlády dbají na hospodářský růst, který je alfou a omegou penzijního systému. Zvládají to tak, že bojují s šedou ekonomikou, které je u nás okolo 10 %,. A zvládají to samozřejmě také tak, že nejsou za aktivní pomoci svého ministra financí zemí zatajených tržeb, cash only a výplat na ruku.

Řešením krátkodobé disbalance penzijního systému způsobené odchodem Husákových dětí do důchodu, která zatíží náš rozpočet 3,5 % HDP, je za prvé eliminace šedé ekonomiky, která je okolo 10 % HDP, za druhé trvalý ekonomický růst kolem 2 % ročně, a za třetí posílení důchodového systému dodatečným zdrojem v podobě strategického fondu státních investic.

Vláda by také měla splnit závazek ze svého programového prohlášení a začít pracovat na pilíři státních investic, měla by přestat podporovat daňové úniky, výplaty na ruku a zaměstnávání načerno. Možná by si měla povšimnout alarmujících statistik klesající porodnosti, třeba těch z první poloviny letošního roku - od ledna do června ubylo meziročně 10 % narozených.

Ze všech těchto důvodů a také proto, že předložený zákon není skutečným a seriózním řešením penzijního systému v České republice, by dnes Poslanecká sněmovna měla předložený důchodový zákon odmítnout. Je to zákon, který znamená, že se penze dočkají jenom šťastlivci na prahu sedmdesátky. Je to zákon, který nepřichází s ničím, co by penzijnímu systému skutečně pomohlo. Je to zákon, který místo toho přichází s lacinou tabulkou zvyšování věku odchodu do důchodu postavenou na nekonečném růstu délky života, která v reálném životě fungovat nemůže a nebude.

Za sebe a za hnutí ANO veřejně slibuji, že vize vlády Petra Fialy o zemi pracujících starců se nestane budoucností České republiky. A i když si tuhle šílenost proválcujete silou své stočtyřky nebo stopětky, jak už stejně dávno slibujete, my ji po příštích volbách podrobíme revizi a z velké části zrušíme, dostaneme-li důvěru od voličů sestavit příští vládu. Člověk má na stará kolena chodit za vnoučaty, ne do továrny nebo za kasu. A peníze na důchod mu pomůžeme zajistit tak, jak je zvykem ve vyspělém světě. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk koaličních poslanců. O slovo se hlásí poslanec Rozvoral.)